11 Af 8/2025- 32 - text
pokračování 11 Af 8/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci
žalobce: S. S.
bytem X
zastoupený Mgr. Radkem Suchým, advokátem
sídlem Šítková 1, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, čj. 1411/25/5300-21444-712756
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále také „žalovaný“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále také „správce daně“) ze dne 6. 4. 2023, čj. 2864582/23/2001-51522-111466, čj. 2865914/23/2001-51522-111466, čj. 2866976/23/2001-51522-111466, čj. 2867557/23/2001-51522-111466, čj. 2867986/23/2001-51522-111466 a čj. 2868549/23/2001-51522-111466, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec až prosinec 2021, a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti žalobce uhradit penále.
Žalobní body
2. Žalobce uvedl, že zásadním zdůvodněním postupu žalovaného byla skutečnost, že žalobce nebyl dostatečně součinný tím, že neposkytl daňové doklady a především evidence pro účely DPH vedené podle ustanovení § 100 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro předmětné zdaňovací období (dále jen „ZDPH“), za předmětná zdaňovací období.
3. Proti tomu však brojil žalobce již v řízení před správcem daně a tato tvrzení byla obsažena i v odvolání proti výše uvedeným platebním výměrům. Paralelně s probíhající daňovou kontrolou byly z důvodu vyšetřování a probíhajících úkonů Policie ČR při domovní prohlídce žalobci zabaveny veškeré doklady, účetní dokumentace, ale především rovněž veškerá výpočetní technika a paměťová zařízení. Žalobce pro účely daňové kontroly žádal policejní orgány o vrácení zajištěných věcí, avšak tyto žádosti byly odmítnuty. Prověřování probíhalo po celou dobu daňového řízení. I sám žalovaný konstatoval objektivní příčinu absence důkazních prostředků, které nemohl žalobce z uvedených příčin i při sebelepší vůli správci daně poskytnout.
4. Ve věci vedené Policií ČR dosud nebyla ani podána obžaloba. Žalobce v tomto trestním řízení jakoukoli vinu od počátku, kdy počal být ve věci prověřován, odmítá a má za to, že se v tomto kontextu jeví absurdním zdůvodnění rozhodnutí žalovaného, který v napadeném rozhodnutí konstatuje (a svým způsobem „doporučuje“) žalobci postup v trestním řízení, který by vyloučil neunesení důkazního břemene. Žalovaný přímo uvádí, že „v rámci odvolacího řízení se pokusil neúspěšně zajistit odvolatelem uváděné důkazy u Policie ČR. Pokud by odvolatel byl součinný s orgány činnými v trestním řízení a sdělil jim přístupová hesla k zajištěné elektronice, bylo by případně možné ověřit, zda skutečně tvrzené důkazy na zajištěné elektronice jsou či nikoli. Toto se však nestalo. To, že odvolatel nutnou součinnost neposkytl a Kriminalistickému ústavu se příslušná hesla nepodařilo prolomit, nelze klást k tíži správce daně.“
5. Žádný správní úřad, ani správce daně, ani žalovaný, nemá pravomoc jakýmkoli způsobem takto nepřímo zpochybňovat a svým způsobem i zasahovat do jednoho ze základních lidských práv žalobce, a to je právo na obhajobu. Každý správní úřad, i s ohledem na základní zásadu trestního řízení – presumpci neviny je povinen respektovat právo kohokoli, nejen žalobce, se jakkoli obhajovat v trestním řízení a nepodmiňovat takový postup úspěchem v daňovém řízení a schopností unesení důkazního břemene.
6. Žalobce má za to, že jeho postoj a objektivní situace se zadrženou výpočetní technikou nemohly být v procesu dokazování při daňové kontrole i v daňovém řízení být k tíži. Správce daně měl tyto skutečnosti respektovat a bez důkazů, které nebylo možné objektivně předložit, nemohl doměřit daň. Pokud tak učinil, postupoval nezákonně. Pokud žalovaný odvolání z těchto důvodů zamítl a rozhodnutí potvrdil, vydal rozhodnutí, které trpí vadami a je nezákonné.
7. Žalobci je známo, že by v případě, že by nebyly jeho technické prostředky zadrženy Policií ČR, byl schopen doložit většinu účetních dokladů, např. k nákupu osobního vozidla v hodnotě více jak 2 miliony Kč s DPH apod.
8. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil.
Vyjádření žalovaného
9. Žalovaný k námitce absence důkazních prostředků z důvodu zabavení veškerých dokladů, účetní dokumentace, ale především veškeré výpočetní techniky a paměťových zařízení Policií ČR při domovní prohlídce u žalobce uvedl, že dne 18. 2. 2022 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na DPH za předmětná zdaňovací období. K zabavení výpočetní techniky Policií ČR však došlo až dne 3. 4. 2023.
10. Žalobce tak v rámci více než jednoho roku nepředložil správci daně primární důkazní prostředky, tj. daňové doklady a evidence pro účely DPH, a to ani na opakované výzvy ze strany správce daně, přičemž lze předpokládat, že žalobce těmito důkazními prostředky disponoval již při sestavování daňových přiznání, tj. nejpozději dne 26. 9. 2021 pro zdaňovací období červenec 2021, dne 14. 11. 2021 pro zdaňovací období srpen a září 2021, dne 27. 12. 2021 pro zdaňovací období říjen a listopad 2021 a dne 26. 1. 2022 pro zdaňovací období prosinec 2021. Navíc dne 25. 9. 2022 žalobce sdělil žalovanému: „Na základě zprávy od klienta sděluji, že účetnictví nebylo policií zabaveno, ale pouze bylo vyžádáno několik dokladů, které budou vráceny. V termínu pro vyjádření do 10.10.2022 bude tedy možné předložit již kompletní účetnictví současně s odpověďmi na dotazy správce daně.“ K předložení kompletního účetnictví však nedošlo, a to ani po přislíbeném termínu. Z tohoto je jasně zřetelné, že žalobce mohl důkazní prostředky poskytnout ještě před namítaným zabavením dokladů, účetní dokumentace, výpočetní techniky a paměťových zařízení Policií ČR.
11. I přesto, že žalobce skutečně žádal policejní orgány o vrácení zajištěných věcí a tyto žádosti byly odmítnuty, nelze dle žalovaného této námitce přisvědčit. Žalobce měl dostatečný časový prostor pro předložení potřebných důkazních prostředků, který nevyužil. Dále je pak třeba dodat, že neexistovalo ani dostatečné relevantní přesvědčení o tom, že se na zabavené výpočetní technice skutečně nachází účetní doklady a evidence k předmětným zdaňovacím obdobím, které by svědčily o skutečnosti, že žalobce uplatnil ve všech předmětných zdaňovacích obdobích červenec 2021 až prosinec 2021 nárok na odpočet daně v oddíle B3. Tyto pochybnosti správce daně vyplývají jednak z vyjádření samotného žalobce před zahájením domovní prohlídky, kdy sdělil následující: „Pokud jde o účetnictví, tedy ucelenou evidenci účetních dokladů, které jsem vykázal v oddíle B3 kontrolního hlášení, tak bych musel zjistit, jak to je. U sebe doma ho nemám. U sebe v počítači mám tak maximálně tabulku, kde si eviduji spíše vydané faktury než přijaté doklady. Část dokladů společností BARO Company, NUSZO plus, Trade Systém Jih 3 bude asi u mě doma a část u pana Vondráka.“ Toto sdělení žalobce je zároveň v rozporu s jeho dalším tvrzením uvedeným v žalobě, a to, že mu je „známo, že by v případě, že by nebyly jeho technické prostředky zadrženy Policí ČR, byl schopen doložit většinu účetních dokladů, např. k nákupu osobního vozidla v hodnotě více jak 2 miliony Kč s DPH apod.“.
12. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce týkající se nesouhlasu s neunesením důkazního břemene ve smyslu ustanovení § 92 odst. 3 daňového řádu ve věci prokázání nároku na odpočet daně. Daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má jak povinnost sám daň přiznat, tedy nese břemeno tvrzení, tak rovněž povinnost toto své tvrzení doložit, tj. nese i břemeno důkazní. Je tedy odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení. Žalobce je primárně povinen v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH předložit daňové doklady se všemi zákonnými náležitostmi.
13. Žalobce ovšem předložil pouze doklady, které jsou převážně nečitelné, z předložených naskenovaných souborů nelze ověřit, kolik bylo předloženo dokladů, zda byly předložené doklady úplné, stejně jako to, zda předložené doklady (včetně úplných a čitelných) byly žalobcem skutečně uplatněny v předmětných zdaňovacích obdobích. Proto žalovaný setrval na svém dosavadním závěru, že žalobce nesplnil již prvotní formální podmínku pro uplatnění nároku na odpočet daně z deklarovaných přijatých plnění, tedy podmínku předložení evidencí pro účely DPH, z nichž by vyplývalo, ze kterých plnění si uplatnil v předmětných zdaňovací