14 A 59/2024 – Městský soud v Praze

14 A 59/2024- 58 - text 10 14 A 59/2024- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: statutární město Hradec Králové, IČO 00268810 sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové proti žalované: Národní sportovní agentura sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalované z 10. 10. 2024, čj. NSARE2100181/2021/RE21/24, takto: I. Rozhodnutí žalované z 10. 10. 2024, čj. NSARE2100181/2021/RE21/24, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud řeší jednoznačnost a určitost formulace obsažené v dotačních podmínkách. Nedostatky ve formulaci dotačních podmínek nemohou jít na vrub žadatele o dotaci. 2. Nedostatek spočívá ve vymezení kritéria č. 12 bodu 16.3. Specifické výzvy 11/2021 Regiony 2021, čj. NSA0007/2020/D/13, v rámci Programu č. 162 52 Regionální sportovní infrastruktura 2020–2024 (program). Konkrétně jde o nejasnost v metodě měření potřebnosti sportoviště spočívající ve „výskytu“ obdobného sportoviště v okolí záměru, na který žalobce žádal o udělení dotace. Pro názornost soud hned v úvodu odkazuje na znění odkazovaného kritéria: [OBRÁZEK] 3. Žalobce požádal o dotaci na projekt Výstavba kanoistické loděnice na Orlici v Hradci Králové. Jeho projekt získal 90 bodů. Dotace však byla následně udělena pouze žadatelům, jejichž projekty dosáhly alespoň 95 bodů. Žalobcovu žádost tedy žalovaná rozhodnutím z 17. 10. 2022, čj. NSARE21-00181/2021/RE2/16 (první rozhodnutí), zamítla podle § 14m odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Toto rozhodnutí zrušil zdejší soud rozsudkem z 31. 8. 2023, čj. 17 A 113/2022-30 (první rozsudek) pro nepřezkoumatelnost. Soud přitom konstatoval, že žalovaná v prvním rozhodnutí nejenže neodůvodnila závěry o metodě měření „výskytu“ obdobného sportoviště v okolí (body 26 a 27), ale dle něj ani sama výzva neobsahuje precizní vymezení kritéria č. 12, ne do takové míry, aby o jeho obsahu nebylo pochyb (bod 28). K tomu odkázal na judikaturu, která se váže k potřebě vymezit dotační podmínky jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Jedině tak lze dosáhnout stavu, v němž bude mít příjemce dotace jistotu ohledně jejich obsahu. Proti prvnímu rozsudku se žalovaná bránila kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl rozsudkem z 18. 1. 2024, čj. 9 Afs 225/2023-25. NSS potvrdil závěr o nepřezkoumatelnosti prvního rozhodnutí (bod 16 jeho rozsudku). Zároveň dodal, že má za předčasné zabývat se námitkou, že žalovaná zvolila správnou metodu pro zjištění „výskytu“ jiného obdobného sportoviště v okolí. Již na tomto místě soud odkazuje na podrobnosti uvedené v těchto rozsudcích. 4. V návaznosti na rozsudek NSS, byť se značnou prodlevou, žalovaná žalobcovu žádost opět zamítla, a to v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí). Dle ní jeho projekt nedosáhl na potřebné bodové ohodnocení. Po sestavení pořadí žadatelů alokace výzvy postačovala k uspokojení těch z nich, jejichž projekty dosáhly 95 a více bodů bez započtení kritéria č. 14 přiměřenost nákladů na zajištění akce – splnění principů „3E“ (vylučující kritérium). Žalobce v rámci své žádosti obdržel pouze 90 bodů, a proto mu dotaci nemohla poskytnout. V rámci hodnocení kritéria č. 12 se hodnocení žádosti žalobcem a žalovanou rozcházelo o 5 bodů v neprospěch žalobce. Žalobce v rámci tohoto hodnotícího kritéria nemohl získat maximální počet bodů, ale pouze 10 bodů. Pro účely hodnocení kritéria č. 12 „výskyt v okolí“ žalovaná zohledňovala vzdálenost jako nejkratší spojnici dvou objektů v prostoru vzdušnou čárou. Měřila ji za pomoci nástroje Marushka provozované Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním. Dle žalované je obdobné sportoviště v Černožicích vzdálené cca 12,26 km vzdušnou čarou a v Sezemicích cca 14,4 km. Žalovaná „výskyt v okolí“ neměřila podle dostupnosti jiného obdobného sportoviště, a to nejen pro různé údaje dle použitého způsobu přesunu (autem, na kole, pěšky, veřejnou dopravou), ale i proto, že při použití stejného způsobu dopravy se může údaj o dostupnosti jiného obdobného sportoviště v čase měnit (uzavírky, objížďky). II. Podání stran 5. Žalobce se znovu brání negativnímu rozhodnutí žalované žalobou. Dle něj hodnotícímu kritériu č. 12 „výskyt v okolí“ ve výzvě i ve vlastním programu schází definice či jakýkoli jeho bližší popis. Pro jeho srozumitelnost a transparentnost by žalovaná musela předem uvést alespoň vybraný postup měření vzdálenosti. Jakkoli žalovaná v napadeném rozhodnutí obsáhle zdůvodnila, proč zvolila v rámci kritéria č. 12 možnost měření vzdušnou čarou, žalobce nadále odmítá, že by mohla takovéto závěry učinit ex post a pouze na základě výkladu textu hodnotícího kritéria č. 12. 6. Před vlastním vyhodnocením žádosti žalobce zjistil vzdálenost obdobného sportoviště na základě vzdálenosti pro jízdu motorovým vozidlem. Tento svůj předpoklad pokládá za logický s ohledem na běžný způsob dopravy ve městě. Vzdálenost mezi loděnicemi v Hradci Králové (projekt žalobce) a v Černožicích je v případě jízdy osobním motorovým vozidlem 17 km, při cestě pěšky či na kole po cyklostezce je to 15,5 km. Proto měl žalobce v tomto kritériu oprávněně nárok na maximální počet bodů. Dle žalobce měla žalovaná u hodnotícího kritéria předem uvést rozhodný způsob měření vzdálenosti pro přidělení bodů. 7. V napadeném rozhodnutí sama žalovaná uvedla, že před zahájením věcného hodnocení podaných žádostí o poskytnutí dotace zvažovala, který způsob měření vzdálenosti má zvolit. Z toho jasně plyne, že i žalovaná považovala hodnotící kritérium č. 12 za nejednoznačné a nejasné. S ohledem na zásadu contra proferentem měla v rámci tohoto kritéria přidělit žalobci plný počet bodů, případně toto kritérium z hodnocení zcela vypustit. 8. Dle žalobce mu nemůže jít k tíži, že v rámci běhu lhůty pro podání žádostí o poskytnutí dotace nevyjádřil jakoukoli pochybnost, ani to, že se na žalovanou neobrátil s žádostí o vysvětlení podmínek výzvy, resp. to, že čestně prohlásil, že porozuměl znění výzvy a programu. Výklad kritéria č. 12 v něm žádné pochybnosti nevzbuzoval. Žalobce nenapadlo, že potřebnost, kterou chápal jako možnost využít pro stejnou činnost jiné sportoviště, může žalovaná vykládat jako vzdálenost takového sportoviště vzdušnou čarou. 9. Ve vyjádření z 6. 1. 2025 žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Žalobce sice kritizoval měření vzdušné vzdálenosti, ale jím navržený způsob hodnocení kritéria č. 12 (podle délky trasy, kterou je třeba urazit motorovým vozidlem) by byl ještě nesrozumitelnější a nejasnější. Zdůraznila, že měření vzdálenosti vzdušnou čarou je objektivní, jednotné a vylučuje vliv individuálních tras, dopravních prostředků nebo objížděk. Takové měření zajišťuje transparentnost a předchází manipulaci s výsledky. 10. Úvahu o způsobu měření vzdálenosti žalovaná provedla již při tvorbě výzvy, nikoli až při hodnocení jednotlivých žádostí. Kritérium č. 12 pak aplikovala jednotně na všechny žadatele, včetně žalobce. Nesouhlasí s tím, že by její postup byl netransparentní a diskriminační. Podle ní žalobce neprokázal, že by k jinému žadateli přistupovala odlišně. Neunesl tak důkazní břemeno. 11. Konečně žalovaná zdůraznila, že výběr metody hodnocení kritéria je v kompetenci poskytovatele dotace, protože na poskytnutí dotace nevzniká právní nárok. Uvedla, že pokud výzva nezmiňovala měření dopravním prostředkem, na které žalobce poukázal v jiných výzvách, bylo zřejmé, že záměrně zvolila metodu měření vzdušnou čarou. Pokud by chtěla použít jiný způsob, výzva by to výslovně stanovila. Způsob měření aplikovala na všechny žadatele stejně, a proto by změna metody pouze u žalobce znamenala nerovné zacházení. III. Posouzení věci 12. Soud ověřil, že žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná; jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 13. O věci soud rozhodl za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Žalovaná ve vyjádření k žalobě výslovně sdělila, že na jeho nařízení již netrvá, žalobce se k této otázce nevyjádřil (jeho souhlas soud presumoval). Ve věci nebylo nutné nařizovat jednání ani za účelem dalšího dokazování. 14. Přestože se strany sporu přou o výklad právní otázky, k jejímuž řešení zpravidla není třeba skutkových poznatků, soud neopomněl vypořádat žalobcovy důkazní návrhy. 15. K tomu soud předně připomíná nález z 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, ve