15 A 100/2024 – Městský soud v Praze

15 A 100/2024- 39 - text  10 15 A 100/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Ing. Silvie Svobodové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Artemis NET s.r.o., IČO: 03879364 se sídlem Aloisina výšina 532/88, Liberec zastoupená advokátem JUDr. Adamem Novákem, Ph.D. se sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9. 8. 2024, č. j. ČTÚ-20 539/2024-603 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Český telekomunikační úřad rozhodnutím ze dne 25. 4. 2024, č. j. ČTÚ-44 412/2023-635/IV. vyř. - FnM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) shledal žalobkyni vinnou spácháním přestupku spočívajícího v neposkytnutí součinnosti při kontrole podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“) a uložil jí pokutu ve výši 90 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „předseda Rady ČTÚ“) rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl rozklad žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala upuštění od uložené pokuty, popřípadě jejího snížení na částku 5 000 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí předseda Rady ČTÚ nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Konstatoval, že žalobkyně je poskytovatelkou služeb v oboru elektronických komunikací. Žalovaný u ní zahájil kontrolu plnění i) povinnosti umožnit bezplatné ponechání si telefonního čísla, a ii) povinnosti zveřejnit patřičným způsobem informace o přímých platbách za přenositelnost čísel, což jsou povinnosti plynoucí ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). V oznámení o zahájení kontroly doručeném žalobkyni dne 31. 7. 2023 žalovaný vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení sdělila jím požadované informace týkající se způsobu zveřejňování informací o platbách spojených s přenositelností čísel a počtu realizovaných přenosů telefonních čísel v období od 1. 1. 2002 do 1. 6. 203, a dále aby mu předložila v oznámení specifikované listiny (účastnické smlouvy). Na tuto výzvu však žalobkyně nereagovala, a to ani ve stanovené lhůtě, ani po jejím marném uplynutí, a tak žalovaný vyhotovil a žalobkyni zaslal protokol o kontrole ze dne 16. 10. 2023, v němž uvedl, že pro nesoučinnost žalobkyně nebyl s to provést ověření řádného plnění povinností v rozsahu předmětu kontroly. Žalobkyně proti protokolu o kontrole nepodala námitky. Žalovaný poté příkazem ze dne 30. 11. 2023 a následně, po podání odporu, také prvostupňovým rozhodnutím shledal žalobkyni vinnou spácháním přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, protože nedodržela povinnosti kontrolované osoby dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. 3. Předseda Rady ČTÚ označil prvostupňové rozhodnutí za zákonné a správné. Zdůraznil, že žalovaný, jenž je oprávněn kontrolovat dodržování povinností plynoucích ze zákona o elektronických komunikacích, v oznámení o zahájení kontroly žalobkyni vysvětlil důvod zahájení kontroly i opodstatněnost svého požadavku na předložení konkrétních informací a listin. Žalobkyně na výzvu žalovaného vůbec nereagovala a ani nesdělila, zda a popř. co jí v reakci bránilo. Poprvé kontaktovala žalovaného až po čtyřech měsících v reakci na doručení příkazu. Předseda Rady ČTÚ považuje obranu žalobkyně za neupřímnou, protože na jedné straně uznala své pochybení a omluvila se za něj, na straně druhé ale zpochybňuje oprávněnost samotné kontroly. 4. K výši uložené pokuty předseda Rady ČTÚ uvedl, že žalobkyně porušila zájem na řádné kontrole dodržování povinností dle zákona o elektronických komunikacích. Tento zájem je důležitý zejména proto, že případné porušování ověřovaných povinností vede k přísněji postižitelným přestupkům (s horní hranicí pokuty až 15 milionů Kč). Podstatné je rovněž to, že žalobkyně tento zájem nikoli pouze ohrozila, ale porušila, neboť svou pasivitou zmařila výkon kontroly. Irelevantní pro posouzení druhu a výše správního trestu jsou způsob spáchání přestupku (v úvahu připadá jen opomenutí), doba protiprávního jednání (jde o přestupek jednorázový) a absence vzniku škody (z povahy věci tímto přestupkem ke škodě dojít nemůže). 5. V řízení bylo zjištěno, že byla žalobkyně shledána vinnou spácháním (typově) stejného přestupku již rozhodnutím ze dne 6. 1. 2023, č. j. ČTÚ-42 131/2019, za což jí byla pravomocně uložena pokuta ve výši 60 000 Kč. To zhodnotil žalovaný jako (jedinou) přitěžující okolnost. Předseda Rady ČTÚ v této souvislosti korigoval názor žalovaného, že je v posuzované věci možné sazbu pokuty zdvojnásobit dle § 120 odst. 3 zákona o elektronických komunikací, neboť zmíněné ustanovení se vztahuje pouze na přestupky podle uvedeného zákona a nikoliv na přestupky dle kontrolního řádu. Dále předseda Rady ČTÚ uvedl, že opakované spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu nelze zohlednit jako přitěžující okolnost, protože žalobkyně dříve uloženou pokutu zaplatila, čímž došlo k zahlazení odsouzení. Mnohost odsouzení za týž přestupek a deliktní minulost ale mohly být kritériem při hodnocení osoby obviněné (žalobkyně), a proto není vadou, že k těmto skutečnostem žalovaný přihlédl. Žalovaný na žalobkyni coby podnikatelku v oblasti elektronických komunikací oprávněně kladl vyšší nároky, pokud jde o znalost předpisů upravujících její činnost. Pokuta ve výši 90 000 Kč je sice vyšší než průměrná výše pokut ukládaných za podobné jednání, to je však odůvodněno okolnostmi případu a pokuta navíc byla uložena při dolní hranici zákonné sazby (0,18 % maximální výše pokuty 500 000 Kč). Pokuta je též dostatečně individualizovaná - žalovaný z vlastní činnosti věděl, že celkové tržby žalobkyně za poskytování služeb elektronických komunikací k 31. 12. 2022 činily 14 968 000 Kč, a výše pokuty tak pro žalobkyni nebude likvidační. 6. Správní orgán prvního stupně dle předsedy Rady ČTÚ při ukládání pokuty neporušil ani zásadu rovnosti a předvídatelnosti. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje tři konkrétní případy, kdy žalovaný pokutoval jiné subjekty za nesoučinnost při kontrole. Ve dvou případech byla pokuta nižší (15 tisíc Kč a 50 tisíc Kč) a v jednom vyšší (100 tisíc Kč). Z toho je patrné, že žalovaný vždy přihlédne k okolnostem daného případu. 7. V žalobě žalobkyně výslovně připustila, že listiny požadované ve výzvě žalovanému skutečně nedoložila, čímž formálně naplnila znaky přestupku kladeného jí za vinu. 8. Žalobní argumentace obsahuje čtyři žalobní body. Zaprvé žalobkyně namítla, že kontrola prováděná u ní žalovaným byla nadbytečná a šikanózní. Žalovaný totiž od počátku z veřejně dostupných informací věděl, že žalobkyně zákon o elektronických komunikacích neporušuje, a přesto kontrolu zahájil a žádal po žalobkyni zcela nadbytečné informace, které „podezření“ žalovaného nemohly vyvrátit. Argument, že kontrola neměla být vůbec zahájena, správní orgány obou stupňů nijak nevypořádaly. Dále žalobkyně polemizovala nad obsahem povinností uložených jí zákonem o elektronických komunikacích, přičemž výstupem těchto úvah je její tvrzení, že nedává vůbec smysl u ní zahajovat kontrolu a trestat jí za porušení kontrolního řádu. Má za to, že žalovaný nemůže zahajovat kontroly „kdekoliv, kdykoliv a pro cokoliv“. Argumentace zmařením účelu kontroly je podle ní absurdní. Žalovaný si mohl zjistit dodržování povinností stanovených zákonem o elektronických komunikacích z webových stránek žalobkyně, a kontrola proto nemohla mít žádný rozumný účel. 9. Zadruhé žalobkyně namítla, že se za protiprávní jednání omluvila a vysvětlila jej jednak tím, že oznámení o zahájení kontroly vyzvedla v datové schránce její pracovnice, která o něm neinformovala jednatele společnosti a odjela na dovolenou, přičemž vyhodnotila, že požadované dokumenty neexistují, a proto není možné je žalovanému předložit. Opomenutí žalobkyně tedy nelze klást na roveň konání. 10. Žalobkyně zatřetí žalovanému vytkla, že nedostatečně posoudil povahu a závažnost přestupku. Žádný zákonem chráněný zájem neporušila, protože požadované informace si mohl žalovaný zjistit bez její součinnosti. Při rozhodování vzal žalovaný v potaz pouze tři kritéria, a to v neprospěch žalobkyně. Vždy je třeba hodnotit míru závažnosti tím, o jaké informace šlo, zda obviněný z přestupku aktivně bránil kontrole či byl jen pasivní, zda se snažil kontrolní orgán podvést. Navzdory tomu, že předseda Rady ČTÚ shledal, že při hodnocení závažnosti přestupku žalovaný vadně aplikoval zákon (přihlédl jako k přitěžující okolnosti k tomu, že žalobkyně v minulosti stejný přestupek již spáchala, ačkoli bylo jeho spáchání zahlazeno), pokutu n