9 As 88/2007 — Nejvyšší správní soud

15 A 132/2024- 43 - text 9 15 A 132/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyň: a) Mirati Therapeutics, Inc. se sídlem San Diego, 92121, Kalifornie, Spojené státy americké b) Array Biopharma Inc. se sídlem Boulder, 80301, Colorado, Spojené státy americké obě žalobkyně zastoupeny advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M. se sídlem Elišky Peškové 15, Praha 5 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se Antonína Čermáka 2a, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. 10. 2024, č.j. CZ/EP3710439/D24089953/2024/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhaly zrušení rozhodnutí předsedy Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda ÚPV“) specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyň a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) ze dne 13. 8. 2024, č.j. CZ/EP 3710439/D24066583/ 2024/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ÚPV nevyhověl žádosti žalobkyň o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 65 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „patentový zákon“). 2. Soud ze správního spisu zjistil, že 15. 2. 2023 bylo Evropským patentovým úřadem oznámeno udělení patentu EP 3710439 „Inhibitory kras G12C“ (dále jen „Patent“) na základě patentové přihlášky podané 14. 11. 2018 a požívající práva přednosti od 15. 11. 2017. Dne 14. 11. 2023 Patent zanikl ve smyslu § 22 písm. b) patentového zákona, protože jeho majitelky, žalobkyně a) a b), nezaplatily ve stanovené lhůtě poplatky za 6. rok udržování Patentu v platnosti. Následně žalobkyně a) a b) podaly dne 3. 7. 2024 žádost o prominutí zmeškání lhůty k uhrazení udržovacího poplatku v poshověcí lhůtě (dále jen „Žádost“) dle § 65 patentového zákona, neboť ke zmeškání lhůty došlo z důvodů nezávislých na jejich vůli žalobkyň, jejichž záměrem bylo poplatek uhradit. 3. Na základě smlouvy, kterou mezi sebou žalobkyně uzavřely, byla za správu patentu odpovědná žalobkyně a). Neuhrazení udržovacího poplatku bylo jednorázovou chybou, k níž došlo za výjimečných okolností, protože v rozhodné době se řešila akvizice žalobkyně a) jinou společností. To vedlo ke zvýšené pracovní zátěži právě v době, kdy byl udělen Patent. Žalobkyně a) měla několik let uzavřenou smlouvu se společnostní v oboru placení udržovacích poplatků. Odpovědností žalobkyně bylo zadávat informace o každé patentové rodině do systému uvedené společnosti a hrazení udržovacích poplatků pak probíhalo automaticky. K pochybení došlo pouze v nyní posuzované věci, kdy odpovědná asistentka nezadala data do systému správně. O neuhrazení udržovacího poplatku se žalobkyně a) a b) dozvěděly 7. 6. 2024. Žádost byla podána v zákonných lhůtách a současně byl uhrazen udržovací poplatek včetně penále. Zákon dle žalobkyň prominutí zmeškání lhůty k úhradě udržovacího poplatku v dodatečné lhůtě dle § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování poplatků a dodatkových ochranných osvědčeních pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 377/2005 Sb. (dále jen „zákon č. 173/2002 Sb.“) nevylučuje za předpokladu, že je splněna podmínka uhradit za pozdní platbu udržovacího poplatku penále. Tento výklad podporuje skutečnost, že § 65 odst. 2 patentového zákona navrácení lhůty k úhradě udržovacího poplatku nevylučuje. Podmínky pro prominutí zmeškání lhůty dle odst. 1 uvedeného ustanovení byly splněny. 4. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým nebylo Žádosti vyhověno. ÚPV odkázal na § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb., podle něhož nelze u udržovacího poplatku zmeškání lhůty k jeho zaplacení prominout. Jde o speciální úpravu. Ke zmírnění dotčeného ustanovení slouží § 8 odst. 4 téhož zákona, umožňující zaplatit udržovací poplatek spolu s penále v dodatečné lhůtě 6 měsíců ode dne splatnosti. Ani v této lhůtě však udržovací poplatek zaplacen nebyl. K § 65 patentového zákona ÚPV uvedl, že vzhledem k § 11 odst. 1 zákona č. 173/2002 Sb., nebylo možno se splněním podmínek prominutí zmeškání lhůty dle předmětného ustanovení zabývat. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který předseda ÚPV zamítl napadeným rozhodnutím, jímž současně potvrdil prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí předseda ÚPV shrnul rozkladové námitky žalobkyň a relevantní ustanovení právních předpisů. Následně konstatoval, že problematika placení udržovacího poplatku je upravena speciálním zákonem, který má před patentovým zákonem aplikační přednost. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 173/2002 Sb. stanoví datum, od něhož se platí za jednotlivá roční období trvání platnosti evropského patentu. Tímto datem je podání evropské patentové přihlášky s účinky pro Českou republiku (v případě Patentu 14. 11. 2018). Udržovací poplatek za 6. rok byl splatný 14. 11. 2023, k tomuto datu však nebyl zaplacen. Na zmírnění striktního režimu poskytuje zákon majitelům patentů možnost upravenou v § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb., podle kterého nebyl-li udržovací poplatek zaplacen v zákonné lhůtě, může poplatník udržovací poplatek uhradit v dodatečné lhůtě 6 měsíců od jeho splatnosti, v tom případě je však povinen uhradit také penále ve výši splatného udržovacího poplatku. Také dodatečná lhůta však v posuzované věci marně uplynula 14. 5. 2024. Patent tedy dle § 22 písm. b) patentového zákona zanikl k 14. 11. 2023. Zákon č. 173/2002 Sb., stanoví absolutně, že u udržovacího poplatku nelze prominout zmeškání lhůty k jeho zaplacení, a to bez možnosti přihlédnutí k okolnostem případu či závažnosti konkrétních důvodů. ÚPV tedy postupoval správně. 6. Dále předseda ÚPV odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 1. 3. 2022, č.j. 4 Afs 213/2021-31 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2021, č.j. 18 A 14/2021-48, které potvrdily obecnou platnost pravidla, že pokud je prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu zákonem vyloučeno, není možné o jeho důvodech vůbec uvažovat. Ze znění § 11 odst. 2 zákona č. 173/2002 Sb. vyplývá subsidiarita zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), který se použije až v případě, že zákon č. 173/2002 Sb., danou problematiku neupravuje. Zákon č. 173/2002 Sb., však obsahuje danou úpravu právě v § 11 odst. 1 písm. a), pročež se § 37 daňového řádu neaplikuje. Městský soud v Praze již v rozsudku ze dne 14. 6. 2021, č.j. 18 A 14/2021-48, potvrdil, že u udržovacího poplatku nelze dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb., prominout zmeškání lhůty k jeho zaplacení, přičemž § 37 daňového řádu se neužije. I samotný daňový řád vylučuje aplikaci § 37 na situaci mající povahu prodlení s platbou daně. 7. Není ani pravdou, že není vyloučeno prominutí zmeškání zaplacení udržovacího poplatku v poshověcí lhůtě včetně penále ve smyslu § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb., neboť v takovém případě by vyloučení možnosti prominutí zmeškání úhrady udržovacího poplatku postrádalo smysl. Přicházelo by v úvahu v každém případě, mohlo by však navazovat pouze na uplynutí poshověcí lhůty. Rozdíl by sice spočíval v tom, že u prominutí zmeškání úhrady v poshověcí lhůtě by zde byla ještě povinnost majitele patentu uhradit penále, avšak výklad, že ve 100 % případů by v konečném důsledku bylo prominutí zmeškání možné, popírá jednoznačně vyjádřený úmysl zákonodárce. Z § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb., plyne, že zákonodárce zamýšlel vyloučit prominutí zmeškání en bloc. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 173/2002 Sb., předseda ÚPV uvedl, že podle ní nelze lhůtu prodloužit s ohledem na existenci poshověcí lhůty a s ohledem na potřebu právní jistoty třetích osob ohledně platnosti ochrany vynálezu patentem. Proto je irelevantní rozlišování mezi řádnou a poshověcí lhůtou, neboť právní jistota třetích osob je chráněna bez rozdílu. Ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb., vychází z čl. 5bis odst. 1 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen „Pařížská úmluva“). Její článek 5bis uvádí dva způsoby zmírnění režimu platby udržovacích poplatků – a) k zaplacení poplatků stanovených pro zachování práv musí být povoleno alespoň šestiměsíční poshovění, a to tak, že bude zaplacen příplatek, pakliže jej národní zákonodárství ukládá (odst. 1) a b) unijní země mohou stanovit, že patenty na vynálezy, jež zanikly pro nezaplacení poplatků, budou vráceny v předešlý stav (odst. 2). Článek 5bis odst. 2 Pařížské úmluvy v zákoně č. 173/2002 Sb., oporu nemá, pročež se navrácení patentu v předešlý stav nelze domáhat (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 3. 2022, č.j. 4 Afs