15 A 162/2025 – Městský soud v Praze

15 A 162/2025- 20 - text  9 15 A 162/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: V. H. zastoupený JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Cheb, Májová 606/35 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 31. 10. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 10. 10. 2025 její žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0430786/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-0430786/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 135 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni dne 10. 10. 2025 vrátil její žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň navrhla, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni. 2. V žalobě uvedla, že žalovaný vyhodnotil předmětnou žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou z důvodu, že žalobkyni byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“), konkrétně v Rumunsku. Žalovaný tudíž přistoupil k vrácení této žádosti s odkazem na § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). 3. Žalobkyně je přesvědčena, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice (dále jen „ČR“), a její žádost proto neměla být vyhodnocena jako nepřijatelná. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 174/2024-42 opřený o platnou judikaturu, například o rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) Krasiliva. Žalobkyni je zároveň znám rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025 č.j. 6 A 122/2024-55, na základě kterého došlo žalovaným již k samotnému provedení obsahu rozsudku. 4. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně považuje za soudně přezkoumatelné, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 174/2024-24. Žalobkyně dále uvedla, že z Ukrajiny utekla před válkou v obavě o svůj život, kdy se rozhodla žít svobodně v ČR společně se svou rodinou a svými přáteli. Pro svou cestu z Ukrajiny zvolila bezpečné Rumunsko, přes které pouze tranzitovala a které jí automaticky dne 11. 1. 2023 udělilo dočasnou ochranu, aniž by si takový postup přála. Na území ČR pak žalobkyně prostřednictvím rumunské ambasády pobyt v Rumunsku zrušila a odevzdala tzv. rumunský „Permis“. Poté, co zjistila, že žalovaný udělil pobytové oprávnění jinému žadateli, pokusila se dne 10. 10. 2025 podat svou žádost o udělení dočasné ochrany. Žalobkyně je přesvědčena, že bránění v podání její žádosti o dočasnou ochranu představuje nezákonný zásah. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Poukázal na dopis, který Ministerstvo vnitra zveřejnilo a dne 28. 8. 2025 odeslalo Evropské komisi (dále též „EK“). Tímto dopisem oznámilo vyčerpání kapacit pro zvládání následků hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny a informovalo EK o aktivaci nového zákonného důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, kterým je stanovena nepřijatelnost žádostí o dočasnou ochranu v případě, že je podá cizinec, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu. Uveřejněním tohoto dopisu byla splněna jedna z podmínek uvedená v § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, tedy že Ministerstvo vnitra již EK zaslalo oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. 6. Žalovaný má za to, že v případě žalobkyně byla splněna i druhá podmínka vyplývající z § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, neboť žalobkyně figuruje v Platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako držitelka dočasné ochrany v Rumunsku. 7. Žalovaný zdůraznil, že posuzovaná žádost je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina. V této souvislosti se pozastavil nad tím, zda si této skutečnosti je vědoma také žalobkyně, která v žalobě odkazuje na aplikaci ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina. 8. Z výše uvedeného je podle žalovaného zřejmé, že postupoval v souladu s Legis Ukrajina, pokud žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany vyhodnotil jako nepřijatelnou. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina považuje žalovaný za souladné s unijním právem, neboť z unijního práva nevyplývá osobám, které již v jiném členském státě využily práv vyplývajících z dočasné ochrany, zejména pak získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, právo na to, aby se přemístily do jiného členského státu a tam získaly pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany znovu. Výjimku představují pouze situace upravené v čl. 15 a 26 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Ze směrnice o dočasné ochraně však nevyplývá právo sekundárního pohybu osob, které již požívají dočasné ochrany v jiném členském státě, ani implicitně. O tom svědčí samotná textace čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Pokud by toto ustanovení mělo dopadat i na osoby, které již toto pobytové oprávnění získaly v jiném členském státě, muselo by znít jinak, a především by nesměla být součástí směrnice o dočasné ochraně ustanovení čl. 15 a čl. 26. Jelikož právo sekundárního pohybu v rámci EU držitelům dočasné ochrany neplyne přímo ze směrnice o dočasné ochraně, je podle žalovaného otázkou, zda jej lze skutečně dovodit jen z toho, že se členské státy dohodly neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek upravuje pouze povinnosti členských států navzájem a nic dalšího z něj nevyplývá. Na držitele oprávnění k pobytu může mít nanejvýše zprostředkovaný vliv a neplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nemůže založit osobě požívající dočasné ochrany, které bylo vydáno povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně jedním členským státem, právo získat toto povolení v jiném členském státě. Žalovaný pak poukázal na to, že právě z dohody členských států o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovozuje existenci práva na přemístění do jiného členského státu a získání nového povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v členském státě, kam se cizinec přemístí. 9. Žalovaný dále zdůraznil, že pro oblast týkající se druhotných pohybů byly prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“) přijaty dva nové recitály (č. 5 a č. 6). Z nich je dle žalovaného jasně patrná vůle členských států jakožto účastníků dohody o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nepředávat si neoprávněně pobývající držitele povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany a nic víc. Protože nové recitály prováděcího rozhodnutí 2025/1460 nejsou součástí normativního textu tohoto prováděcího rozhodnutí, ale slouží jako vodítka pro výklad, je zřejmé, že nejsou vázány na účinnost samotného prováděcího rozhodnutí 2025/1460, do jehož textu byly začleněny. Jejich text tedy dodatečně osvětluje význam dohody členských států o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně a poukazuje na to, že druhotný pohyb držitelů oprávnění k pobytu z dočasné ochrany je nežádoucí. 10. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Nejprve je třeba zmínit, že Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42 podrobně posoudil (ne)soulad § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina s unijním právem a své závěry strukturovaně a přesvědčivě odůvodnil. Městský soud v Praze tyto závěry následoval například v rozsudcích ze dne 23. 4. 2025 č. j. 10 A 6/202