6 As 50/2022 — Nejvyšší správní soud

15 A 80/2024- 94 - text 9 15 A 80/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Ing. Mgr. J. K. proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 20. 8. 2024, č. j. MF-15042/2023/74-22 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra financí (dále též „ministr“) ze dne 20. 8. 2024, č. j. MF-15042/2023/74-22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2024, č. j. MF-15042/2023/74-11 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla žalobcova žádost ze dne 13. 4. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 28. 4. 2023, o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) odmítnuta s odkazem na § 2 odst. 4 informačního zákona. Žalobce požadoval poskytnout informaci o tom, „za kolik let (přibližně) bude splacen státní dluh?“, resp. „za kolik let (přibližně) lze splatit státní dluh?“ (dále jen „žádost“). II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalovaný předmětnou žádost vyřídil dopisem č. j. MF-15042/2023/74-2 ze dne 5. 5. 2023, a postupem podle § 6 odst. 1 informačního zákona, ve kterém žadateli poskytl dostupné informace odkazem na webové stránky ministerstva a dále žadatele odkázal na Strategii financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2023 dostupnou pod sděleným webovým odkazem. Dne 6. 5. 2023 podal žalobce stížnost proti shora uvedenému postupu žalovaného. Ministr financí poté dne 18. 5. 2023 vydal rozhodnutí č. j. MF-15042/2023/74-6 (dále jen „rozhodnutí o stížnosti“), kterým byl potvrzen postup žalovaného spočívající ve vyřízení žádosti žalobce. Žalobce proti rozhodnutí o stížnosti podal správní žalobu, neboť měl za to, že žalovaný mu neposkytl požadovanou informaci, respektive že mu poskytl jiné než požadované informace. V reakci na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2024, č. j. 15 A 93/2023-30 žalobce podáním ze dne 15. 4. 2024 upravil původní žalobu tak, že se jedná o žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného a současně navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti. 3. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 15 A 93/2023-45 uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku. 4. Žalovaný poté žalobcovu žádost prvoinstančním rozhodnutím odmítl s odkazem na § 2 odst. 4 informačního zákona. Žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal dne 19. 7. 2024 rozklad, o kterém dne 20. 8. 2024 rozhodl ministr financí napadeným rozhodnutím. 5. Ministr financí neshledal rozkladové námitky důvodné. V napadeném rozhodnutí poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2023, č. j. 5 A 72/2021-72 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 117/2014-64 a ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 107/2011-70. Zdůraznil, že proces splácení státního dluhu je závislý na předem neodhadnutelných vlivech týkajících se například vývoje stavu ekonomiky, politického smýšlení, celosvětového stavu a společnosti jako celku. Požadovaná informace není povinnému subjektu dostupná a ze své povahy by se při jejím poskytnutí muselo jednat o pouhý odhad, který by navíc povinný subjekt na základě žádosti žalobce musel nově vytvářet. Žádost žalobce směřuje k vytvoření pouhého názoru povinného subjektu, a proto žalovaný postupoval v souladu se zákonnou úpravou, jestliže žádost žalobce odmítl s odkazem na § 2 odst. 4 informačního zákona. III. Žaloba 6. Žalobce je přesvědčen, že informaci o tom, za kolik let (přibližně) lze splatit státní dluh, má ministerstvo nepochybně k dispozici. V žalobě předestřel problematiku státního dluhu, zhodnotil postupy žalovaného a ministra financí a uvedl, jak by mělo být ve věci dle jeho názoru správně postupováno. Rovněž zdůraznil, že v posuzovaném případě nemá jeho žádost o informaci povahu dotazu na názor ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, nýbrž je „žádostí o fakta“, přičemž § 2 odst. 4 informačního zákona je třeba vykládat a aplikovat v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 7. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s ohledem na nevypořádání jeho námitky o nedůvodnosti omezení práva na informace ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny. 8. Povinný subjekt dle mínění žalobce pochybil při výkladu a aplikaci informačního zákona. Ústavně konformním výkladem lze § 2 odst. 4 informačního zákona překonat, neboť není důvod k aplikaci tohoto omezujícího ustanovení. 9. Nadto ministr financí by měl mít jasno, jak odpovědět na předloženou žádost, a to za situace, kdy má požadovanou informací disponovat. K uvedenému pak žalobce poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým se mění informační zákon, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. K povinnosti poskytnout informaci odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 298/12. 10. Žalobce současně navrhl, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se ministr vypořádal s meritem věci a rovněž se všemi námitkami žalobce. Žalovaný zdůraznil, že ve vztahu k meritu věci ministerstvo i nadále zastává názor, že žalobcem požadovaná informace není žalovanému coby povinnému subjektu dostupná, z čehož vyplývá, že by se při jejím poskytnutí muselo jednat o pouhý odhad, který by navíc ministerstvo muselo na základě žalobcovy žádosti nově vytvářet. Doplnil, že stanovení jakéhokoliv data splacení celého státního dluhu je nutně zavádějící a nepřesné, neboť by se jednalo výhradně o predikci, která při jakékoliv následné odchylce přestává odpovídat reálné skutečnosti. 12. Žalovaný je přesvědčen, že v napadeném rozhodnutí dospěl k legitimnímu závěru, jenž žádným způsobem nenarušuje žalobcovo právo na informace zaručené čl. 17 odst. 4 Listiny. Na podporu své argumentace odkázal jak na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 A 64/2021-55 a ze dne 27. 11. 2023, č. j. 5 A 72/2021-72, tak na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 117/2014-64 ze dne 14. 1. 2015. V. Replika a další podání žalobce 13. Žalobce v replice konstatoval, že vyjádření žalovaného hodnotí jako pouhé výmluvy, proč jeho žádosti nelze vyhovět. Stejně tak nesouhlasí s argumentací, že žalovanému není požadovaná informace dostupná; sám totiž odhaduje, že požadované číslo činí přibližně 170 let. V závěru svého vyjádření zdůraznil, že rozhodnutí v této věci zašle zhruba na 10 tisíc emailových adres. 14. Dále žalobce v průběhu řízení soudu zaslal i další podání, která se však obsahově netýkala nyní projednávané věci. Žalobce uváděl skutečnosti, které s posuzovanou věcí přímo nesouvisely, nadto předmětná podání neobsahovala žádné žalobní body ani argumentaci, která by rozvíjela již dříve uplatněné žalobní námitky. VI. Jednání před soudem 15. Při ústním jednání, které se konalo dne 11. 12. 2025, žalobce odkázal na svou žalobní argumentaci. Zdůraznil, že existence státního dluhu ohrožuje svrchovanost státu a otázka, kdy bude splacen, je důležitá pro všechny občany. Uvedl, že i pouhý odhad představuje konkrétní číslo, přičemž se nemůže jednat o názor, neboť jde o fakta o státním dluhu. Žalovaný má povinnost řádného hospodáře a splatnost patří k náležitostem každé půjčky, včetně státní půjčky. Žalovaný setrval na svém procesním stanovisku a odkázal na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. Uvedl, že obdobnými žádostmi se již zabývaly jiné subjekty, které shledaly žádost nedůvodnou s ohledem na to, že se jedná o vytvoření nové informace. VII. Posouzení věci soudem 16. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 17. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 18. Soud před samotným vypořádáním žalobních bodů poznamenává, že skutkově i právně obdobnými věcmi žalobce se již zabýval (v