15 Ad 4/2025 – Městský soud v Praze

15 Ad 4/2025- 30 - text 9 15 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: J. D. zastoupená X, jako obecným zmocněncem sídlem X proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 21. 1. 2025, č. j. MZDR 11317/2024-4/PRO takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 21. 1. 2025, č. j. MZDR 11317/2024-4/PRO se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr zdravotnictví (dále jen „ministr“) zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne ze dne 22. 2. 2024, č. j. MZDR 17124/2023-12/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo zamítlo žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci (dále jen „žádost“) podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o odškodnění protiprávních sterilizací“). II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalobkyně podala dne 5. 6. 2023 žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. Výzvou ze dne 8. 6. 2023 č.j. MZDR 17124/2023-2/PRO byla žalovaným vyzvána k doplnění žádosti o přesné datum provedení sterilizace. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 22. 6. 2023, kterým vytýkaný nedostatek žádosti odstranila. Dne 27. 6. 2023 sdělil poskytovatel zdravotních služeb k žádosti žalovaného, že požadovanou zdravotnickou dokumentací nedisponuje, neboť byla skartována. Ve výzvě ze dne 28. 6. 2023 žalovaný vyzval žalobkyni, aby doplnila, k jakým relevantním skutkovým okolnostem má být vyslechnuta její sestra, a dále aby doplnila doklad prokazující vyplacení finanční odměny za podstoupení sterilizačního zákroku. V podání ze dne 10. 7. 2023 žalobkyně uvedla důvody, pro které navrhla výslech svědkyně, a sdělila, že dokladem o vyplacení finanční odměny za podstoupení sterilizačního zákroku nedisponuje. Úřad práce informoval žalovaného dopisem ze dne 15. 8. 2023, že nemá k dispozici záznamy týkající se žalobkyně ve věci poskytnutí dávek podle předpisů o sociálním zabezpečení v návaznosti na provedení výkonu sterilizace v X nemocnici. Oznámením ze dne 4. 9. 2023 byla žalobkyně žalovaným informována o shromáždění podkladů, dále byla poučena o právu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí a vyzvána k předložení úplné kopie zdravotnické dokumentace týkající se provedení sterilizace, rovněž byla vyzvána ke sdělení informace, od jakého subjektu je možné předmětnou zdravotnickou dokumentaci získat a k uplatnění dalších konkrétních návrhů na doplnění dokazování, které prokazují provedení sterilizace, okolnosti, za kterých byla sterilizace provedena, a to, že její provedení je v rozporu s právem. Přípisem ze dne 13. 9. 2023 žalobkyně sdělila, že jinou zdravotnickou dokumentací, než je přiložená lékařská zpráva, nedisponuje, přičemž si není vědoma žádné jiné osoby, která by měla v dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci; zdůraznila, že již navrhla důkazní prostředky, jimiž disponuje. 3. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že nelze mít nad veškerou pochybnost za prokázané ani tvrzení žalobkyně o provedení sterilizace. Uvedl, že navrženou svědeckou výpověď neprovedl, neboť žalobkyně, ačkoli byla poučena tom, jak navrhovat výslech svědka, v návrhu nespecifikovala, čeho byla její sestra svědkem, kdy a za jakých okolností. Podle žalovaného byla svědkyně navržena pouze k rekapitulaci toho, co uvádí žalobkyně, resp. co od žalobkyně slyšela její sestra. Bez dostupnosti spisové dokumentace z oblasti sociálního zabezpečení nelze spolehlivě určit, a to ani výslechem svědkyně, o jakou dávku se jednalo, jestli byla podmíněna podstoupením sterilizace nebo vycházela z jiných důvodů. Nelze odhlédnout též od doby, která uplynula od provedení sterilizace a údajného vyplacení sociální dávky, a rovněž od toho, že navrhovaná svědkyně je ve vztahu k žalobkyni osobou blízkou ve smyslu § 22 odst. 1 in fine zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně ohledně tvrzené nezákonnosti zdravotního výkonu (sterilizace) neunesla důkazní břemeno. 4. Žalobkyně podala proti prvoinstančnímu rozhodnutí včas rozklad, o kterém rozhodl ministr napadeným rozhodnutím. V jeho odůvodnění předeslal, že v lékařské zprávě ze dne 13. 6. 2022 není žádný záznam o provedené sterilizaci ani k jejím okolnostem. Vyzdvihl, že zákon o odškodnění protiprávních sterilizací nestanoví obrácené důkazní břemeno, tedy není na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyně nebyla sterilizována, a pokud sterilizována byla, tak protiprávně, ale je to právě žalobkyně, která má protiprávnost sterilizace prokázat, resp. poskytnout dostatečnou součinnost k prokázání uvedeného. Zdůraznil, že v případě, kdy absentuje zdravotnická dokumentace, je třeba posuzovat zda, jsou předestřená tvrzení hájitelná a plausibilní. Zároveň musí jít o tvrzení, které je podepřeno indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení situace či chování jednotlivých účastníků, než že k protiprávní sterilizaci žalobkyně pravděpodobně došlo tak, jak žalobkyně tvrdí. Žalobkyně neposkytla žalovanému žádnou efektivní součinnost směřující k učinění dalších možných skutkových zjištění. Správní orgán splnil svou povinnost tím, že žalobkyni poskytl rozsáhlé poučení o procesních právech a povinnostech, přičemž z obsahu správního spisu vyplývá, že učinil aktivní kroky jak k poskytovateli zdravotních služeb, tak vůči žalobkyni. 5. K lékařské zprávě ze dne 13. 6. 2022 ministr uvedl, že tato nic o provedené sterilizaci neosvědčuje. Jedná se pouze o tvrzení, které měla žalobkyně u poskytovatele zdravotních služeb uvést až v návaznosti na podání žádosti. Dle samotného poskytovatele zdravotních služeb, který lékařskou zprávu vystavil, není provedení sterilizace žalobkyně v roce 1975 prokázané. Ani provedení samotné sterilizace proto nebylo prokázáno nebo podpořeno spolehlivou indicií. 6. Neprovedení výslechu svědka (sestry žalobkyně) bylo podle ministra hodnoceno v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 52 odst. 4 správního řádu. Žalovaný dospěl k závěru, že není prokázána ani první podmínka pro přiznání jednorázové částky za sterilizaci provedenou v rozporu s právem, a sice to, že žalobkyně podstoupila samotný výkon sterilizace. Výslech svědkyně týkající se protiprávnosti možné sterilizace je tak v rozporu se zásadou hospodárnosti. 7. Ministr uzavřel, že zásada materiální pravdy neznamená, že správní orgán provede jakékoli dokazování, není-li s to přispět ke zjištění stavu věci. Pouhá tvrzení žalobkyně nárok nezakládají. III. Žaloba 8. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný a následně ministr nesprávně posoudili naplnění podmínek dle zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. Vše, co vytýká napadenému rozhodnutí, je podle ní možné vytknout i prvostupňového rozhodnutí, a proto navrhla, aby soud zrušil i je. 9. Namítla, že správní orgány na ni nepřípustně přenesly odpovědnost za zjištění skutkového stavu, jestliže trvaly na tom, že neunesla důkazní břemeno. Žalovaný i ministr zcela rezignovali na svou povinnost zjišťovat skutkový stav, neboť v řízení nebyl proveden výslech ani jedné ze tří navržených svědkyň. Správní orgány nerespektovaly právní názory Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, a bylo tak dotčeno právo legitimního očekávání žalobkyně ohledně způsobu vyřizování její žádosti. 10. Žalobkyně uvedla, že byla sterilizována dne 20. 6. 1978 v nemocnici v X. Důvodem podstoupení sterilizace bylo tvrzení tehdejší ošetřující lékařky žalobkyně, že případné další těhotenství by vedlo k úmrtí žalobkyně. Toto tvrzení však nebylo pravdivé a jeho jediným cílem bylo donutit žalobkyni k nedobrovolné sterilizaci. Ačkoli žalobkyně měla v té době šest vlastních dětí, všechna těhotenství a porody proběhly naprosto hladce a bez komplikací. Žalobkyně v minulosti nepodstoupila žádný císařský řez, a je proto nepravděpodobné, že by případné další těhotenství či porod představovaly jistou smrt či její výrazně zvýšené riziko. Žalobkyně tedy zjevně podstoupila sterilizaci za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu (případně) uděleného souhlasu ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. Žalobkyně také nebyla žádným způsobem informována o rizicích zákroku, jeho alternativách ani o jeho nevratnosti. Ošetřující lékařka žalobkyni zárov