8 As 12/2022 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 8/2024- 32 - text 10 15 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Mgr. Bc. L. Š. bytem XXX zastoupený advokátem JUDr. Janem Salmonem se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1 proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády České republiky se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2024, č. j. MO 219686/2024-1304 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce coby voják z povolání byl ke dni 1. 8. 2015 vyslán k výkonu služby na Zahraniční pracoviště Mons na místo vedoucího staršího důstojníka – specialisty mnohonárodního sboru severovýchod (Štětín – Polsko). V souvislosti s tímto přeložením požádal žalobce o doplacení náhrady zvýšených vybavovacích výdajů (dále též jen „náhrada ZVV“ nebo „NZVV“). Ředitel Ředitelství zahraničních aktivit (dále jen „ředitel“) nejprve žalobcově žádosti o doplacení částky 49 939 Kč nevyhověl a žalobcovo odvolání proti negativnímu rozhodnutí žalovaný zamítl. Žalobce se proti tomu bránil žalobou, kterou sice Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, č. j. 3 Ad 14/201771 zamítl, avšak Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 As 12/2022-55 zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze, tak žalobu napadené rozhodnutí žalovaného, neboť dospěl k závěru, že žalovaný vadně posoudil povahu tzv. informační zprávy coby vnitřního předpisu způsobilého určit výši NZVV. 2. Ředitel proto rozhodoval o žádosti žalobce o doplacení NZVV znovu, a to rozhodnutím ze dne 19. 1. 2024, č. j. MO 54559/2024-5133 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvním výrokem prvostupňového rozhodnutí ředitel rozhodl, že žadateli se přiznává náhrada zvýšených vybavovacích výdajů ve výši 49 939 Kč „spolu s úroky z prodlení z částky 34 639 Kč za dobu od 13. 1. 2017 do zaplacení, z částky 15 300 Kč za dobu od 22. 10. 2015 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ Druhým výrokem prvostupňového rozhodnutí pak ředitel rozhodl, že úroky z prodlení z částky 34 639 Kč za dobu od 22. 10. 2015 do 12. 1. 2017 se žadateli nepřiznávají. 3. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí odvoláním, které žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl, prvostupňové rozhodnutí potvrdil a nepřiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce poté podal v zákonem stanovené lhůtě u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. 4. Následně popsané skutečnosti, které soud zjistil ze správního spisu, nejsou mezi účastníky řízení o žalobě sporné; sporné jsou právní důsledky, které podle nich z jednotlivých úkonů plynou. 5. Před vysláním do zahraničí žalobce obdržel zálohu na zvýšené vybavovací výdaje ve výši 131 580 Kč, a to na základě dohody o poskytnutí zálohy na NZVV ze dne 10. 7. 2015 znějící na tuto částku. Ředitel nicméně v reakci na následně vydanou informační zprávu zpráva pro ministra obrany, č. j. 49-46/2015-5133, schválená dne 28. 7. 2015 přehodnotil názor na výši nároku (podle informační zprávy měla NZVV činit 96 941 Kč). Proto po žalobci požadoval náhradu škody na majetku, kterou spatřoval v rozdílu mezi již vyplacenou zálohou a nově vypočtenou NZVV, což představovalo částku 34 639 Kč. Tuto část vyplacené zálohy žalobce po opakovaných urgencích vrátil dne 13. 1. 2017. 6. Žádostí ze dne 23. 9. 2015 požádal žalobce o proplacení NZVV. V žádosti vyčíslil tuto náhradu ve výši trojnásobku stanoveného platu částkou 146 880 Kč s tím, že po odečtení poskytnuté zálohy zbývá doplatit 15 300 Kč. Podáním ze dne 11. 1. 2017 žalobce sdělil ministerstvu obrany, že se rozhodl vrátit (zaplatit) částku 34 639 Kč odpovídající části poskytnuté zálohy na NZVV, která po něm byla požadována jako náhrada škody, a o stejnou částku současně rozšířil svoji žádost ze dne 23. 9. 2015, kterou „požadoval doplacení NZVV do výše, na kterou mu vznikl nárok.“ Žalobce výslovně uvedl, že „celkově tak nyní požaduje doplacení částky 49 939 Kč s příslušenstvím.“ 7. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ředitel konstatoval, že je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, že informační zpráva není vnitřním předpisem, a nebyla proto způsobilá novelizovat rozkaz ministra obrany. Žalobci proto náležela NZVV dle RMO č. 27/2006, ve výši 146 880 Kč. Z tohoto důvodu ředitel žalobci přiznal jím požadovaný doplatek na NZVV ve výši 49 939 Kč. 8. Ředitel dále odůvodnil prvostupňové rozhodnutí co do úroků z prodlení. Konstatoval, že jistinu (doplatek NZVV ve výši 49 939 Kč) rozdělil na dvě části. U částky 15 300 Kč nastalo prodlení dne 22. 10. 2015, což je den po předložení vyúčtování NZVV. Prodlení u částky 34 639 Kč ale nastalo teprve tehdy, když žalobce tuto část zálohy vrátil, tj. ode dne 13. 1. 2017. Do té doby měl žalobce finanční prostředky odpovídající této částce u sebe, a prodlení na straně služebního orgánu tudíž neexistovalo. V obou případech se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně (ředitel v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí výslovně uvedl i příslušnou repo sazbu ČNB). 9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný plně ztotožnil se závěry ředitele obsaženými v prvostupňovém rozhodnutí. V odvolání identifikoval dvě odvolací námitky: žalobce zaprvé namítl, že částku 34 639 Kč nelze považovat za (chybně vyplacenou) zálohu na NZVV. S tím žalovaný nesouhlasil, neboť původně byla tato částka vyplacena žalobci jako součást zálohy ve výši 131 580 Kč v souladu s tehdejším zněním čl. 33 RMO č. 27/2006, a to v návaznosti na platový návrh zahraničního pracoviště (tehdy ještě pro hodnost major). Po vyplacení dostal ředitel nový návrh platového výměru (nově pro hodnost podplukovníka), k jeho zapracování ale nedošlo vzhledem k nové informační zprávě. V daném okamžiku tedy nešlo o chybně (nedopatřením) vyplacenou částku, ale částku odpovídající hodnosti major dle tehdy platné rezortní úpravy. Účel vyplacené zálohy ve výši 131 580 Kč plyne z dohody o poskytnutí zálohy na NZVV ze dne 10. 7. 2015. Žalobce navíc v následném vyúčtování doložil, že částku 34 639 Kč obsaženou v záloze na NZVV ve výši 131 580 Kč použil v souvislosti s vysláním do zahraničí. S danou částkou tedy reálně disponoval a jeho nárok byl v této části NZVV uspokojen, a to až do vrácení této částky dne 13. 1. 2017. Z uvedených důvodů žalovaný neshledal opodstatněnou ani druhou odvolací námitku, tj. že částka 34 639 Kč byla žalobci vyplacena bez právního důvodu. Právním důvodem byla dohoda o poskytnutí zálohy ze dne 10. 7. 2015. Žalobce nadto přes opakované výzvy více než rok a půl odmítal částku 34 639 Kč vrátit. Určení počátku prodlení bylo ryze v jeho rukách (čím dříve by ji vrátil, tím dříve by počal běžet úrok z prodlení). Musel si být vědom toho, že v případě úspěchu v případném sporu lze nárokovat jen doplatek toho, co mu ještě nebylo uhrazeno a úrok z prodlení za období, kdy mu jistina vyplacena nebyla. Daný postup není podle žalovaného ani v rozporu s dobrými mravy – dluh v částce 34 639 Kč vznikl až 13. 1. 2017, tj. v den vrácení této částky žalobcem. 10. V žalobě proti napadenému rozhodnutí uplatnil žalobce celkem tři žalobní body. Zaprvé namítl, že výrok prvostupňového rozhodnutí není vykonatelný, protože v něm není uvedeno, v jaké výši byly žalobci přiznány úroky z prodlení. Nestačí, že způsob výpočtu je uveden v odůvodnění. Žalobce zároveň upozornil na to, že nevykonatelnost prvostupňového rozhodnutí namítl již v odvolání. 11. Zadruhé žalobce namítl, že služební orgány v dané věci nerozhodly o celém předmětu řízení. Žalobce dne 23. 9. 2015 uplatnil nárok na proplacení NZVV ve výši 146 880 Kč, avšak ředitel rozhodl pouze o částce 49 939 Kč. Byť byla žalobci ve zbylé části (96 941 Kč) vyplacena záloha, o tomto nároku nikdy nebylo rozhodnuto. Poskytnutí zálohy nezbavuje služební orgán povinnosti rozhodnout o oprávněnosti jejího čerpání po jejím vyúčtování. 12. Zatřetí žalobce brojil proti stanovení počátku prodlení u částky 34 639 Kč. Namítl, že na základě tehdy platné vnitrorezortní úpravy (kterou ale později správní soudy zpochybnily) mu náležela NZVV pouze ve výši 96 941 Kč. Částka ve výši 34 639 Kč mu byla vyplacena nedopatřením a služební orgány ji téměř ihned po vyplacení žádaly vrátit, přičemž vůči němu vystupovaly ve vrchnostenské pozici. Pokud ředitel autoritativně určil, že výše NZVV činí 96 941 Kč, musel se žalobce tomuto rozhodnutí podrobit a částku 34 639 Kč v reakci na zahájené řízení o náhradě škody jako bezdůvodné obohacení vrátit. Nelze nyní zpětně tvrdit, že šlo o zálohu na NZVV. Peníze jsou věcí generickou, a je tedy lhostejné, že s nimi mohl žalobce po určitou dobu disponovat. Faktem zůstává, že se jednalo o finanční částku vyplacenou žalobci bez právního důvodu. Žalobce je proto přesvědčen, že mu náleží zákonný úrok z prodlen