16 A 33/2025 – Městský soud v Praze

16 A 33/2025- 20 - text 9 16 A 33/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: P. F. S., nar. , státní příslušnost Íránská islámská republika, zastoupen Sdružením pro integraci a migraci, o. p. s, sídlem Havlíčkovo náměstí 2, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2025, č. j. OAM-777/LE-LE05-LE05-NV-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že ve smyslu § 73 odst. 3 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se mu vstup na území ČR nepovoluje. Podle § 73 odst. 4 zákona o azylu byla doba, na kterou se vstup nepovoluje, stanovena do 11. 8. 2025. 2. Žalobce uvedl, že přicestoval do Prahy dne 14. 7. 2025 přímou linkou z Istanbulu s úmyslem vstoupit na území České republiky. Při hraniční kontrole se prokázal platným íránským cestovním dokladem a dále předložil průkaz o povolení k pobytu v ČR vydaný za účelem studia, s platností do 31. 8. 2025. Přicestoval s primárním úmyslem požádat o mezinárodní ochranu. Jeho záměrem bylo vstoupit na území ČR na základě platného povolení k pobytu a následně podat žádost o mezinárodní ochranu. Ještě před vycestováním konzultoval svůj postup s právničkou Organizace pro pomoc uprchlíkům (dále jen „OPU“), což dokládá historie jejich telefonické komunikace. Měl obavy, že by s ohledem na přerušení studia a trestný čin spojený s porušením zákazu řízení motorových vozidel mohl čelit problémům s platností svého pobytového oprávnění. Před odjezdem si proto ověřoval stav řízení na webových stránkách Ministerstva vnitra. Při kontrole provedené cizineckou policií byl však informován, že jeho povolení k pobytu bylo ke dni 2. 6. 2025 zrušeno, a to právě z důvodu spáchání trestného činu. Rozhodnutí ministerstva mu nebylo doručeno, protože se v té době nenacházel na území ČR. Bezprostředně po odepření vstupu realizoval svůj původní úmysl a podal žádost o mezinárodní ochranu v tranzitním prostoru letiště, a to z důvodu vážné a odůvodněné obavy o svůj život a zdraví. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 18. 7. 2025 a v jeho doplnění ze dne 24. 7. 2025 uvedl, že v posledních měsících čelil stupňujícímu se tlaku ze strany íránských zpravodajských služeb. Do jejich působnosti spadá rovněž jeho matka, která s těmito složkami dlouhodobě spolupracuje. Během svého pobytu na Kypru byl opakovaně vystaven psychickému i fyzickému nátlaku, včetně napadení osobou napojenou na Íránské revoluční gardy. V důsledku těchto událostí se rozhodl Kypr opustit. V posledních týdnech obdržel výhružné zprávy, z nichž vyplývá, že je sledován nejen svou matkou, ale také íránskou tajnou službou. Kvůli neautorizovanému opuštění Íránu, kde byl povolán k vojenské službě, by mu v případě návratu hrozilo trestní stíhání nebo donucení ke spolupráci se zpravodajskými složkami. K České republice má žalobce osobní a sociální vazby – v minulosti zde studoval společně se svou přítelkyní, s níž udržuje trvalý partnerský vztah. Do ČR chtěl přicestovat mimo jiné i proto, aby se odpoutal od vlivu své matky a jejích kontaktů, přičemž ČR považuje za zemi, kde jeho matka nemá žádné vazby. 3. Dle žalovaného byly v případě žalobce naplněny důvody pro nepovolení vstupu na území dle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu, neboť je důvodné se domnívat, že by mohl v případě povolení vstupu na území představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Co se týče možného nebezpečí pro veřejný pořádek, pak pokud jde o tvrzení žalovaného, že jednání žalobce bylo účelové, tedy že podáním žádosti o mezinárodní ochranu se snažil pouze dosáhnout vstupu, žalobce odkázal na čl. 31 Ženevské úmluvy. Přicestoval s předem zamýšleným cílem požádat o mezinárodní ochranu. Svůj postup konzultoval s právničkou a ověřil stav pobytového oprávnění. Tvrzení žalovaného o zneužití azylového řízení dle žaloby postrádá oporu v konkrétních důkazech, nelze jej založit pouze na skutečnosti, že žádost byla podána až po rozhodnutí o odepření vstupu. Žalobce poukázal na judikaturu k výkladu pojmu veřejný pořádek v kontextu zajištění žadatele o mezinárodní ochranu, kdy k tomu se vyjádřil Soudní dvůr EU (dále jen „SDEU“) ve věci C-601/15 PPU, J. N. v. Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie ze dne 15. 2. 2016. V uvedeném rozsudku dovodil, že narušení národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku může odůvodnit zajištění žadatele pouze tehdy, pokud jeho individuální chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého základního zájmu společnosti nebo vnitřní či vnější bezpečnosti dotčeného členského státu. Zajišťovací opatření nemohou být založena na ustanovení o veřejném pořádku, pokud příslušné vnitrostátní orgány předem v každém jednotlivém případě neověří, zda nebezpečí, které předmětné osoby představují pro veřejný pořádek, přinejmenším odpovídá závažnosti zásahu do práva těchto osob na svobodu, který představují taková opatření. V kontextu zajištění žadatele o azyl je potřeba respektovat spravedlivou rovnováhu mezi právem žadatele na svobodu a požadavky souvisejícími s ochranou národní bezpečnosti a veřejného pořádku. Ve věci C-72/22 PPU Valstybės sienos apsaugos tarnyba ze dne 30. 6. 2022, SDEU dále potvrdil, že neoprávněný pobyt žadatele na území členského státu sám o sobě nemůže představovat dostatečný důvod pro zajištění, pokud není doprovázen dalšími specifickými okolnostmi. V kontextu tvrzení žalovaného bylo nezbytné posoudit, zda skutečnost, že byl žalobce v minulosti pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, dosahuje takové intenzity, aby bylo možné uzavřít, že jeho individuální chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti (srov. usnesení NSS č. j. 1 Azs 221/2023 ze dne 14. 12. 2023). 4. Žalobce k tomu popsal okolnosti, které vedly k jeho odsouzení. Potvrdil, že byl v minulosti dvakrát sankcionován za řízení pod vlivem alkoholu, v důsledku čehož mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel. Tato pochybení však nelze vykládat jako projev systematického nerespektování právního řádu, nýbrž jako reakci na psychicky mimořádně náročné životní období, které prožíval v důsledku dlouhodobé a systematické manipulace ze strany své matky, vrcholící v době jeho studia v České republice. Matka žalobce mu v tomto období opakovaně sdělovala nepravdivé a často dramatizované informace o svém zdravotním stavu či životní situaci – například že trpí rakovinou, že podstupuje elektrošokovou terapii kvůli roztroušené skleróze, že byla adoptována a hodlá nalézt svou „skutečnou matku“, nebo že zemřel jeho otec, přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo. Po příchodu do České republiky došlo ze strany matky k přerušení finanční podpory. Žalobce, který je cizincem a neovládá český jazyk, se ocitl v tíživé finanční situaci. Většinu svého času věnoval prezenčnímu studiu zubního lékařství a jedinou reálně dostupnou pracovní příležitostí, kterou byl za daných podmínek schopen získat, byla práce kurýra. Při výkonu této práce byl zadržen policií – nikoliv však z důvodu jízdy pod vlivem alkoholu, ale v souvislosti s nehodou při couvání, kdy došlo k nárazu do jiného vozidla. Řízení vozidla přitom probíhalo navzdory platnému zákazu, což vedlo k jeho odsouzení za úmyslný trestný čin, na který nyní odkazuje žalovaný. Žalobce si je tohoto pochybení vědom, nicméně je přesvědčen, že jej nelze vykládat izolovaně, bez zohlednění jeho osobní a sociální situace, která jej k tomuto jednání vedla. Žalobce má za to, že míra jeho provinění nedosahuje takové intenzity, aby bylo možné dospět k závěru, že jeho chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení pro veřejný pořádek. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek SDEU ve věci C-554/13 Z. Zh. a Staatssecretaris voor Veiligheid en Justitie a I. O. ze dne 11. 6. 2015. 5. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že se žalobce pokusil neoprávněně vstoupit na území ČR, a z této skutečnosti dovodil závěr, že žalobce nerespektuje právní řád a vědomě jej porušuje. Samotný fakt nelegálního vstupu nebo pobytu však nemůže být bez dalšího kvalifikován jako skutečné, aktuální a závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, včetně veřejného pořádku. 6. Žalovaný založil závěry o neúčinnosti zvláštních opatření na domněnce účelovosti jednání žalobce a na tvrzení o opakovaném porušování veřejného pořádku. Tyto argumenty však byly dle žaloby vyvráceny. Jeho žádost o mezinárodní ochranu nebyla podána účelově a jeho předchozí jednání nelze vykládat jako skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku. Dosavadní životní historii žalobce nelze považovat za důkaz systematického nerespektování právního řádu. Jediné pravomocné odsouzení, na které se správní orgán odvolává, představuje o