16 A 42/2025 – Městský soud v Praze

16 A 42/2025- 42 - text 10 16 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: A. M., nar., státní příslušnost Íránská islámská republika, t. č. X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. OAM-533/LE-LE05-LE05-NV3-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že ve smyslu § 73 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se doba nepovolení vstupu na území ČR prodlužuje do 27. 10. 2025. 2. Žalobce namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí bylo pouze obecně odůvodněno, žalovaný se nezabýval existencí důvodů pro omezení osobní svobody žalobce. Žalobce má za to, že podmínky pro jeho nepovolení vstupu nejsou naplněny. Žalobce uvedl, že důvodem prodloužení zákazu vstupu byl shodný důvod jako u prvotního rozhodnutí o zákazu vstupu, tj. že by žalobce mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost stánu nebo veřejný pořádek. Toto žalovaný zdůvodnil s odkazem na to, že žalobce přicestoval do ČR, chtěl vstoupit na její území, ale nedisponoval dokladem, který by jej ke vstupu opravňoval. Zároveň se prokázal cestovním dokladem, jehož ale nebyl dle žalovaného oprávněným držitelem. Na základě těchto skutečností dle žalovaného existuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek spočívající v tom, že jej žalobce porušoval v minulosti, ale činí tak i nadále, a to vědomě. Žalobce k těmto konstatováním namítl, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že samotný nelegální vstup pro závěr o existenci výše popsaného nebezpečí nestačí (rozsudek NSS č. j. 1 Azs 119/2020 – 30 ze dne 17. 6. 2020 a č. j. 5 Azs 312/2016 – 31 ze dne 9. 3. 2017). Dále poukázal na judikaturu SDEU. Žalobce dále poukázal na judikaturu NSS, kdy dle něj bylo vysloveno, že nikoli každé protiprávní jednání je relevantní pro naplnění podmínky výše uvedeného nebezpečí (rozsudek NSS č. j. 5 Azs 2/2016 – 30 ze dne 10. 3. 2016 a č. j. 5 Azs 15/2013 – 73 ze dne 28. 11. 2013). Žalobce pak poukázal také na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 49 A 4/2023 - 36 ze dne 27. 10. 2023, kde byly řešeny obdobné skutkové okolnosti jako ve věci žalobce. Dále odkázal ještě na rozsudek č. j. 42 A 1/2024 – 36 ze dne 13. 3. 2024. Žalobce dále namítl, že řízení o nepovolení vstupu dle § 73 a 74 zákona o azylu je fakticky i dle čl. 8 a následujících směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU. Zajištění je prostředek ultima ratio, žalovaný musí pečlivě jeho použití odůvodnit. Sama skutečnost, že se žalobce prokázal platným a pravým cestovním dokladem, jehož nebyl oprávněným držitelem, nemůže dle žalobce obstát jako jediný důvod pro nepovolení vstupu dle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu. 3. Další skutečností, která má tyto závěry žalovaného potvrdit, byla argumentace, že žalobce měl mít v úmyslu pokračovat do Německa a Francie. Dle žalobce jde však o fabulaci, nic nenasvědčuje tomu, že by měl nyní opustit ČR. Nemůže být užito proti němu, když pravdivě popsal své původní plány. Žalobce je cizinec, který nezná zdejší právní řád ani azylový systém. O mezinárodní ochranu požádal v ČR hned, jak se o této možnosti dozvěděl. Žalobce sice vypověděl, že původně chtěl jet do Německa a Francie, ale toto byly plány, které chtěl realizovat dříve na radu převaděčů, z ničeho neplyne, že by tak chtěl nyní činit. Poukázal na judikaturu ohledně případů, kde cizinci vypověděli o svých záměrech dále cestovat explicitně (rozsudek NSS č. j. 1 Azs 78/2023 – 35 ze dne 26. 7. 2023, rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 5/2023 – 25 ze dne 17. 10. 2023 a rozsudek téhož soudu č. j. 45 A 5/2023 – 27 ze dne 26. 9. 2023), což ale jeho případ není. Z ničeho také neplyne, že by žalobce chtěl zneužívat institutu mezinárodní ochrany, jak měl za to žalovaný. Žalobce dále namítl, že se žalovaný nezabýval tím, zda nebylo možné žalobci uložit některé z alternativních opatření dle § 47 zákona o azylu. K tomu poukázal na svou součinnost, kterou žalovanému poskytoval. Žalobce také nesouhlasí s postupem žalovaného, který pouze vycházel z předchozího rozhodnutí o nepovolení vstupu a neprováděl nové posouzení věci. Žalobce poukázal také na to, že žalovaný v rozhodnutí mj. uvedl, že nepovolení vstupu je ve věci žalobce nutné za účelem ověření jeho totožnosti, kdy současně nelze uplatnit zvláštní opatření. K nepovolení vstupu přitom žalovaný použil důvod dle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. Ze správního spisu plynou tyto rozhodné skutečnosti. 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce přicestoval do Prahy dne 9. 5. 2025 z Istanbulu a měl v úmyslu vstoupit na území České republiky. Při pobytové kontrole provedené cizineckou policií se prokázal cestovním dokladem na totožnost X, st. přísl. ČR. Tento doklad byl z důvodu podezření, že osoba, která jej předložila, není jeho oprávněným držitelem, podroben odbornému zkoumání, přičemž toto podezření bylo potvrzeno. Z odborného vyjádření ze dne 10. 9. 2023 vyplynulo, že se jedná o pravý doklad, ale osoba, která jej předložila není jeho pravým držitelem. Vzhledem k tomu, že žalobce nedisponoval žádným dokladem, který by jej opravňoval ke vstupu a pobytu na území České republiky a nepředložil ani cestovní doklad či jiný doklad, který by prokazoval jeho totožnost, byl mu policií dne 9. 5. 2025 v 19:00 hod. odepřen vstup na území České republiky. Následně v 19:20 hod. požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany, během úkonů spojených s mezinárodní ochranou předložil svůj cestovní doklad Íránu. 7. Dne 16. 5. 2025 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce uvedl, že je svobodný a bezdětný, zcela zdravý, bez politického přesvědčení, je křesťanem – bez rozlišení, žalobce nevěděl, že existují různé směry křesťanství, do České republiky přiletěl na cizí cestovní doklad. Z Íránu odletěl dne 14. 2. 2025 do Istanbulu, kde byl do 26. 2. 2025, odkud odletěl do Arménie, následně se vrátil do Turecka, ale tam ho odmítli pustit a deportovali zpátky do Arménie. V Arménii ho na dva dny zavřeli a řekli mu, že musí opustit území. Žalobce se nechtěl vracet do Íránu, tak odletěl do Erbílu, v Iráku byl asi 60 dnů, poté odletěl do Turecka, ale před odletem mu dali pokutu za překročení dob pobytu v Iráku. V Istanbulu žalobci nedali razítko, protože byl jen v tranzitu, přiletěl tam na svůj íránský pas, v tranzitním prostoru na něj pak čekal nějaký člověk, který mu dal padělaný český pas. S tímto pasem odletěl z Istanbulu do Prahy. Chtěl se dostat do Německa nebo do Francie, bylo mu jedno, jestli do Německa nebo do Francie, v obou zemích má kamarády. Za důvody své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že konvertoval ke křesťanství, kvůli čemuž byl utlačován a nemohl v klidu sportovat, je sportovcem zápasníkem. Několikrát ho předvolali na policejní stanici, měl jen dvě možnosti, buď konvertovat zpátky k islámu, nebo z Íránu utéct. Nemohl v klidu sportovat, studovat, pracovat jako realitní makléř. A také měl jít na vojenskou službu, ale utekl. Jiné důvody žádosti neměl. 8. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 16. 5. 2025, rozhodl o nepovolení vstupu žalobce na území České republiky podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu a podle § 73 odst. 4 téhož zákona stanovil dobu, na niž se nepovoluje žalobci vstup do 6. 6. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu, který ji rozsudkem č. j. 1 A 25/2025 - 47 ze dne 20. 6. 2025 zamítl. 9. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025 zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou. 10. Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 6. 2025 bylo rozhodnuto, že doba, po kterou žalobce nemůže vstoupit na území České republiky se prodlužuje do 27. 8. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opět žalobu, která byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 6. 2025, č. j. 13 A 25/2025 – 18 zamítnuta. 11. Napadeným rozhodnutím ze dne 27. 8. 2025 byla doba nepovolení vstupu prodloužena do 27. 10. 2025. 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s. 13. Dle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu ministerstvo rozhodne do 5 pracovních dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v případě nutnosti o nepovolení vstupu na území žadateli o udělení mezinárodní ochrany, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. 14. Dle § 73 odst. 4 zákona o azylu min