8 Ads 181/2019 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 5/2024- 43 - text 10 16 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: Ing. Bc. N. T., bytem , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2024, č. j. MPSV-2024/14302-911 a ze dne 23. 7. 2024, č. j. MPSV-2024/158724-911, t a k t o: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobkyně se podanou žalobou v řízení původně u zdejšího soudu samostatně vedeném pod sp. zn. 16 Ad 5/2024 domáhala zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu, č. j. 51794/2023/AAC ze dne 16. 10. 2023, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni se od 1. 9. 2023 odnímá dávka doplatek na bydlení. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. 2. Dále se žalobkyně žalobou v řízení u zdejšího soudu původně samostatně vedeném pod sp. zn. 16 Ad 24/2024 domáhala zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu, č. j. 18441/2024/AAC ze dne 11. 4. 2024, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni se od března 2024 přiznává dávka pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí ve výši 141 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. 3. Usnesením ze dne 14. 1. 2025 zdejší soud pro obdobné skutkové okolnosti obě řízení spojil pod sp. zn. 16 Ad 5/2024. 4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je stiženo vadami, nezákonným a nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění je dle žalobkyně patrné pohrdání demokratickými hodnotami a principy, likvidační, diskriminační a segregační výklad zákona v rozporu s principem právního státu. Rozhodnutí neplní zákonnou povinnost – opatření na podporu a dosažení rovného zacházení. K tomu poukázala na to, že se dne 6. 3. 2023 jako osoba jiné rasy mimo sjednaný termín pravidelných návštěv dostavila na kontaktní pracoviště, kde si vyžádala zprostředkování zaměstnání, následně se účastnila výběrového řízení. Její sdělení o tom, že je „černá“, bylo zaprotokolováno. Dle žalobkyně částka dle napadeného rozhodnutí je hluboko pod hranicí částky životního i existenčního minima a neumožňuje přežití. Žalobkyně má za to, že byla diskriminována s ohledem na pohlaví, věk, rasu, etnický původ, zdravotní stav a jiný politický názor. Rozhodnutí ji také poškozuje na zdraví, neboť jí bylo odepřeno praktickým lékařem předepsané dietní stravování, částka dávky nebyla v tomto ohledu zvýšena. Rozhodnutí je nezákonné, příspěvek na bydlení byl spočítán nesprávně s cílem žalobkyni poškodit. Žalobkyně poukázala na to, že dle jejího názoru správní orgány vyvíjejí setrvalé úsilí ji poškodit. Dále poukázala na čl. 2, 3 Úmluvy a čl. 13 a 14 Evropské sociální charty a na mezinárodní smlouvy. Žalobkyně dále zmínila nečinnost správních orgánů, v jejímž důsledku trpí žalobkyně hypertenzní krizí za bolestivého selhávání vnitřních orgánů, žalobkyně byla nicméně nucena i přes hrozbu úmrtí opustit nemocnici na revers, neboť nemá finanční prostředky na léky a léčbu. Nebylo jí přiznáno navýšení za dietní stravování. Došlo dle ní k nerespektování rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 A 4/2019- 66. Byl dále porušen čl. 6 Úmluvy, neboť řízení trvalo déle než dva měsíce. Bylo vedeno průtahové řízení bez zastoupení žalobkyně advokátem. Porušen byl dle žalobkyně také čl. 8, 13 a 14 Úmluvy. Protokol ze dne 6. 3. 2023 uvádí slovo „černá“, v napadeném rozhodnutí odst. 2 na straně 2 rozhodnutí znovu uvádí hanlivé a urážlivé označení žalobkyně jako „černé“. Jednání žalovaného porušuje podle žalobkyně také Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Dále žalobkyně namítla, že její matka je považována za společně posuzovanou osobu, čímž dle ní správní orgán krade pod pohrůžkou zabití žalobkyně důchod její matce, která nedala souhlas s uvedením příjmů. Žalobkyně byla pod nátlakem okolností a zdravotního stavu nucena porušit čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016. Rozhodnutí se dle žalobkyně nevypořádalo s námitkami ze správního řízení, je nesrozumitelné a porušuje zásady, je hluboko pod úrovní morálních zásad. 5. Ve druhé žalobě žalobkyně opět namítla nesprávný a nezákonný postup správního orgánu, pohrdání demokratickými hodnotami a principy. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně neplní zákonnou povinnost, není opatřením na podporu a dosažení rovného zacházení. Žalobkyně rovněž opět poukázala na to, že se dne 6. 3. 2023 měla dostavit ke správnímu orgánu, kdy odpovědná úřední osoba měla do protokolu uvést nezákonnou a diskriminační podmínku přiznání dávky v podobě nadměrné sankční zátěže vůči žalobkyni, konkrétně bylo zaprotokolováno, že žalobkyně se dostavila a sdělila, že je „černá“ a špatně se jí hledá práce. Následně se účastnila výběrového řízení. Dále uvedla, že správnímu orgánu je známo, že se žalobkyně účastní velkého množství výběrových řízení, plní individuální plán. Dne 12. 6. 2024 měla odpovědná osoba označit sdělení žalobkyně za litanie. Zaměstnankyně také odmítla nemocné žalobkyni zavolat zdravotnickou záchrannou službu a vyzývala ji k opuštění ČR. Na místo byla přivolána i policejní hlídka. Dále žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí uvádí dávku v naprosto nedostatečné výši pod hranicí částky životního minima a existenčního minima, neumožňuje přežití. Žalobkyně dále shodně namítla nezvýšení dávky z důvodu dietního stravování. Poukázala též na to, že příspěvek na bydlení není dávkou pomoci v hmotné nouzi. Je zde dle ní setrvalé úsilí správních orgánů poškodit ji na zdraví a životě. Následně žalobkyně opět namítla porušení čl. 2, 3 Úmluvy a čl. 13 a 14 Evropské sociální charty a mezinárodních smluv. Zmínila také znovu, že byla nucena opustit nemocnici z důvodu finanční tísně. Porušeno bylo právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy, řízení trvalo tři měsíce. Dále byl porušen čl. 8, 13 a 14 Úmluvy a Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Opět uvedla, že její matka je nesprávně považována za společně posuzovanou osobu. Rozhodnutí je dle ní nezákonné, nepřezkoumatelné, nebyly vypořádány její námitky ze správního řízení. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žalob. Ve věci doplatku na bydlení uvedl, že tato dávka byla žalobkyni přiznána od ledna 2023. Výše doplatku se výrazně snížila v březnu 2023, kdy byl žalobkyni přiznán a vyplacen příspěvek na bydlení. K odejmutí dávky od září 2023 vedlo právě zvýšení příspěvku na bydlení, ostatní započítané hodnoty (odůvodněné náklady na bydlení, příjem, částka živobytí, příspěvek na živobytí), se nezměnily. Příspěvek na bydlení byl započten souladně s § 35 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Výpočet byl ve tvaru (12 959,72 – 9 129) – (13 129,20 + 305 – 8 838) = -765,48. Vzhledem k zápornému výsledku nárok zanikl. Proti výši započtených nákladů žalobkyně námitky nevznesla. Částka živobytí byla použita ve stejné výši jako pro příspěvek na živobytí. Výše příspěvku na živobytí ani příspěvku na bydlení není předmětem tohoto přezkumu. Společně posuzovaná osoba byla takto řešena souladně se zákonem, neboť s žalobkyní sdílí byt a nebyla vyloučena z okruhu společně posuzovaných osob. Dle žalovaného ze spisu nevyplývá, že by měla být žalobkyně jakkoli diskriminována či s ní bylo zacházeno nestandardně. Slovo „černá“ bylo obsaženo v přepisu odvolací námitky žalobkyně. Není zde ani vada nečinnosti, řízení trvalo necelé čtyři měsíce. 7. Ve věci příspěvku na živobytí žalovaný sdělil, že pro výpočet dávky byly zohledněny tyto skutečnosti – příjem žalobkyně v rozhodném období (únor 2024) 0 Kč, důchod společně posuzované osoby 19 116 Kč, započten ve výši 70 % dle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, (dále též „ZPHN“), dle odst. 2 byl příjem snížen o přiměřené náklady na bydlení v maximální výši 35 % příjmu, tj. 4 683,42 Kč. Celkem započten příjem ve výši 8 697,78 Kč. Částka živobytí byla stanovena ve výši životního minima 4 470 Kč pro společně posuzovanou osobu a ve výši existenčního minima 3 130 Kč pro žalobkyni dle § 24 odst. 1 písm. f) zákona, dále bylo zvýšeno o částku 1 238 Kč za diabetickou stravu. Celkem částka živobytí činila 8 838 Kč. Výše příspěvku na živobytí byla stanovena jako rozdíl mezi částkou živobytí a příjmem společně posuzovaných osob, tj. 8 838 – 8 697,78 = 140,22 Kč. Příspěvek na bydlení není v případě příspěvku na živobytí zohledňován. Započítávány byly přiměřené náklady na bydlení, v případě žalobkyně započteny v maximální výši 35 % příjmu. Náklady na dietní stravování byly započítány do částky živobytí. Společně posuzovaná osoba byla zohledněna v souladu se zákonem, neboť se žalobkyní sdílí byt a nebyla vyloučena z okruhu společně posuzovaných osob. Z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalobkyně byla v průběhu řízení jakkoli diskr