16 Ad 9/2025 – Městský soud v Praze

16 Ad 9/2025- 21 - text 10 16 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., bytem , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/67505-925, a ze dne 24. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/72221-925, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného: o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 1272/2025/AAE ze dne 8. 1. 2025, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na živobytí na základě žádosti ze dne 18. 12. 2024. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím ze dne 18. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/67505-925, potvrzeno. A dále rozhodnutí o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 3926/2025/HN ze dne 17. 1. 2025, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 18. 12. 2024. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/72221-925, potvrzeno. 2. Žalobkyně v žalobě namítla nepřezkoumatelnost obou napadených rozhodnutí z důvodu nedostatečného odůvodnění. Výpočty nebyly provedeny správně. Přiměřené náklady na bydlení byly stanoveny v neadekvátně nízké výši. Žalobkyně dále uvedla, že nerozumí tomu, z jakého důvodu jí nebyl přiznán doplatek na bydlení. Žalobkyni není jasné, proč byly jako podstatné hodnoceny pouze dva dny rozhodného období – 1. 12. 2024 a 31. 12. 2024. Dále nepochopila, jak byl zohledněn výpis z účtu jejího syna za měsíc prosinec 2024 a ani to, jak byly zhodnoceny její příjmy. Dále dle žalobkyně není zřejmé, proč nebyly zohledněny její platby za pečovatelskou službu, kdy dané platila v měsících 9 – 12 v roce 2024. Dle žalobkyně nebyly žalovaným vypořádány všechny její odvolací námitky, konkrétně absentuje vypořádání námitky ohledně velkého poklesu jejího majetku na bankovním účtu v listopadu a prosinci 2024, dále ohledně přiměřených nákladů 5 413,52 Kč, ohledně částek důchodu v měsících 9 – 12 v roce 2024 a ohledně zohlednění jejího zdravotního stavu. Žalobkyně má za to, že z důvodu jejího vysokého věku a špatného zdravotního stavu by měla být automaticky považována za osobu v hmotné nouzi. Žalobkyně též uvedla, že nerozumí odůvodnění uvedenému v posledním odstavci na straně 5 rozhodnutí, dané závěry jsou podle ní irelevantní. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K příspěvku na živobytí žalovaný sdělil, že nárok na něj vzniká osobě v hmotné nouzi dle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“, nebo „ZPHN“), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob dle § 9 odst. 2 ZPHN po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí. K námitce žalobkyně, že v září 2024 neobdržela starobní důchod, žalovaný uvedl, že žalobkyni je tento důchod pravidelně vyplácen v částce 22 096 Kč. Vzhledem k výplatnímu termínu ke 2. dni v měsíci se může stát, že žalobkyni je důchod vyplacen již ke konci předcházejícího měsíce. Částka živobytí byla žalobkyni stanovena v maximální výši dle § 24 odst. 1 písm. a) ZPHN s připočtením nákladů na dietní stravování, pro souběh diet byla započtena nejvyšší z nich. Příjmy společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení byly v rozhodném období vyšší než částka živobytí 9 748 Kč, nárok na dávku proto nevznikl. Žalovaný má za to, že zohlednil částky ve správné výši a vysvětlil, z jakého důvodu bylo takto postupováno. 4. K doplatku na bydlení žalovaný sdělil, že vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikl v daném období nárok na příspěvek na živobytí, nesplnila podmínku pro doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 věty první ZPHN. Bylo proto zjišťováno, zda lze doplatek přiznat dle věty druhé téhož ustanovení. Pro posouzení tohoto nároku byly použity stejné hodnoty jako u příspěvku na živobytí, tedy příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, a to v maximální možné výši 35 % příjmu (15 467,20 – 5 413,52 = 10 053,68), částka živobytí 9 748 Kč, 1,3násobek částky živobytí 12 748,40 Kč. Vzhledem k tomu, že je 1,3násobek částky živobytí vyšší než započtený příjem, bylo by možné dávku přiznat s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Správní orgán proto hodnotil tyto poměry žalobkyně a společně posuzované osoby, kdy vzal v úvahu výši finančních prostředků na účtu žalobkyně v daném kalendářním měsíci, za který byla dávka žádána, a to ve výši 36 392, 69 Kč k 1. 12. 2024 a 7 989,99 kč k 31. 12. 2024. Dále bylo přihlíženo k vyplacenému příspěvku na bydlení ve výši 10 101 Kč a ke skutečnosti, že společně posuzovaná osoba s vysokoškolským vzděláním a bez zdravotních omezení je opakovaně bez zaměstnání a nepodílí se na životních nákladech společné domácnosti. Žalovaný má za to, že nepřekročil meze správního uvážení, tím, že dávku doplatek na bydlení, která je fakultativní, nepřiznal. K námitce, že nebyly hodnoceny skutečné náklady na bydlení, žalovaný sdělil, že v daném řízení byl hodnocen nárok žalobkyně na dávku, nikoli výše dávky. Nájemné a zálohy za energie a služby by mohly být zohledněny až ve výpočtu dávky, nikoli při hodnocení podmínek na její nárok. 5. V replice žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný dle ní ve vyjádření nepřinesl žádné nové významné skutečnosti. Uvedl několik částek, aniž by ale vysvětlil, na základě čeho k těmto dospěl. Názor žalovaného by měl být dle žalobkyně konzistentní, měla být považována za osobu v hmotné nouzi. Co se týče doplatku na bydlení, je dle žalobkyně nelogické, aby, když došlo k poklesu příjmů na účtu, toto vedlo k zohlednění takové skutečnosti v její neprospěch. Nebylo vysvětleno, proč nebyl zohledněn vysoký věk a zdravotní stav žalobkyně. Nebylo vysvětleno, na základě jakých skutečností dospěl žalovaný k závěru, že se syn žalobkyně nepodílí na životních nákladech společné domácnosti. 6. Ze spisového materiálu vyplynuly následující pro řízení podstatné skutečnosti. 7. Dne 18. 12. 2024 podala žalobkyně žádost o příspěvek na živobytí a zároveň žádost o doplatek na bydlení. 8. Rozhodnutím správního orgánu I. st. č. j. 1272/2025/AAE ze dne 8. 1. 2025, bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na živobytí na základě žádosti ze dne 18. 12. 2024. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím ze dne 18. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/67505-925, potvrzeno. 9. Rozhodnutím správního orgánu I. st. č. j. 3926/2025/HN ze dne 17. 1. 2025, bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 18. 12. 2024. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/72221-925, potvrzeno. 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 11. Podle § 2 odst. 2 ZPHN osoba se nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob a) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), nebo b) dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí podle § 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (§ 34) a služeb s bydlením bezprostředně spojených (dále jen „odůvodněné náklady na bydlení“), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo. 12. Podle § 9 odst. 1 písm. a) téhož zákona pro účely tohoto zákona se za příjem, není-li dále stanoveno jinak, považuje 70 % příjmu z důchodů poskytovaných v rámci důchodového pojištění, příjmu ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, a to po odpočtu daně z příjmů fyzických osob a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů. 13. Podle § 9 odst. 2 téhož zákona příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob se pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení; za přiměřené náklady na bydlení se pro účely tohoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení (§ 34), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob. Do odůvodněných nákladů na bydlení se pro účely příspěvku na živobytí započítávají v případech, kdy nelze zjistit přesnou výši těchto nákladů podle § 34, ale dotyčná osoba