16 Az 15/2025 – Městský soud v Praze

16 Az 15/2025- 19 - text  7 16 Az 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce K. A., nar. státní příslušnost Republika Uzbekistán bytem zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. OAM-273/ZA-ZA11-ZA05-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. OAM-273/ZA-ZA11-ZA05-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že tato žádost byla shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce uvádí, že řízení o opakované žádosti bylo zastaveno pro nepřípustnost žádosti a související duplicitu uplatněné argumentace. Žalobce však v opakované žádosti tvrdil nové skutečnosti v podobě již existujícího trestního řízení, o němž se žalobce dozvěděl z hovoru pravděpodobně s příslušníkem tamní policie. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť se žalovaný odmítl podanou žádostí věcně zabývat. 3. Žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), neboť nezjistil skutečný stav věci a zcela pominul ústřední bod výpovědi. Žalovaný zasadil důvody svých obav do kontextu obvinění jeho osoby ze spáchání pokusu znásilnění. Tím, že policie věc neprošetřila, žalobce ani neobvinila ze spáchání trestného činu znásilnění, ani jeho obvinění nevyvrátila a nezahájila řízení vůči oznamovateli z důvodu křivého obvinění, znemožnila žalobci dovolat se postihu oznamujícího souseda. Soused navíc po žalobci nárokuje uhrazení vysoké finanční kompenzace, čímž se dopouští trestného činu vydírání. Pokud policie pojala takovýto spor jako ryze soukromoprávní, vystavila žalobce pronásledování, pro které má za to, že mu měla být udělena doplňková ochrana. Pasivitu policie jakožto orgánu ochrany státních příslušníků lze vykládat jako omisivní jednání, pro které může být žalobce vystaven újmě na životě nebo zdraví. 4. Žalobce napadené rozhodnutí shledává nepřezkoumatelným pro nedostatek odůvodnění, neboť se nezaobírá hodnocením činnosti policie. Je-li proces hodnocení důkazů založen na jejich pořízení a následném vypořádání (a to nejprve izolovaně a poté ve vzájemném kontextu), žalobce má za to, že v tomto ohledu rozhodnutí zaostává [rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 Ads 17/2007-66]. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, co si správní orgán myslí o důvodech obav žalobce, chybí komparace s odůvodněním předchozí žádosti, pro kterou pokládá správní orgán nyní projednávanou věc za duplicitní žádost. Závěrem žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí, odkazuje na obsah správního spisu a napadené rozhodnutí. Žalovaný shledává ohledně důvodů první žádosti, že je důsledně vypořádal na základě dostatečných podkladů a ve zbytku odkazuje na obsah správního spisu. Žalobce tvrdil totožné skutečnosti jako v první žádosti (strach z ohrožení ze strany souseda a zájem uzbecké policie o jeho osobu). Jako novou skutečnost sdělil, že jej přes WhatsApp kontaktovala osoba z trestního pátrání, která se zajímala o jeho lokaci. Tato skutečnost nenaplnila požadavky judikatury vážící se k § 11a odst. 1 zákona o azylu, neboť nemá určitou přidanou hodnotu či kvalitu oproti předchozí žádosti. Nejednalo se tedy o skutečnost novou. Žalovaný zároveň z provedených podkladů nezjistil, že by se poměry v zemi původu změnily takovým způsobem, aby odůvodňovaly opětovné meritorní posouzení věci žalobce. Na závěr navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 6. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé: 7. Dne 20. 6. 2024 žalobce poprvé požádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu obavy ze souseda, který jej obvinil ze znásilnění manželky, zbil jej, vyhrožoval smrtí, udal na policii a požadoval po něm peníze, jestliže vezme udání ze znásilnění manželky zpět. V té době nebyl žalobce trestně stíhaný, ale obával se, že se dostane do vězení nebo do rukou člověka (souseda), který jej pronásleduje. Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. OAM-814/BA-BA07-ZA21-2024 nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana, neboť dle žalovaného žalobci nehrozí azylově relevantní pronásledování ani vážná újma. Krajský soud v Plzni žalobu proti zmíněnému rozhodnutí zamítl dne 17. 10. 2024, č. j. 33 Az 15/2024-29. Kasační stížnost byla odmítnuta usnesením NSS ze dne 19. 2. 2025, č. j. 6 Azs 256/2024–15. 8. Dne 6. 3. 2025 podal žalobce opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. V údajích k podané žádosti dne 12. 3. 2025 sdělil, že pochází z B., je uzbecké státní příslušnosti i národnosti. Je schopný se dorozumět rusky a uzbecky. Je muslim. Nikdy nebyl členem politické strany ani skupiny, nevyvíjel žádnou politickou aktivitu. Žalobce je rozvedený a má tři děti. Dne 16. 7. 2020 vycestoval letecky z Taškentu do Kyjeva, odkud letěl do Varšavy, kde zůstal dva měsíce (až do 25. 9. 2020). V září 2020 přicestoval autobusem do ČR. V roce 2022 navštívil Španělsko na dva dny. V ČR žádá o mezinárodní ochranu podruhé. V jiných státech udělená víza nikdy neměl a o mezinárodní ochranu v nich nežádal. Žalobce je zdravý a trestně stíhaný nikdy nebyl. Jako důvod opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že mu jeho otec sdělil, že se nemá vracet. Dne 25. 12. 2024 volala žalobci přes WhatsApp osoba z „trestního pátrání“. Žalobce hovor zmeškal, a tak zavolal zpět přes videohovor. Osoba z pátrání se jej zeptala, kde se nachází a sdělila mu, že dlouho nebyl doma. Dále se dotazovala na vízum a zda požádal o azyl, když je v ČR dlouho. Dotazy následně směřovaly i na jakési přednášky duchovního. Žalobce po osobě požadoval průkaz, či jiný oficiální doklad, aby si ověřil, že jej osoba může vyslýchat. Ta mu žádný takový doklad nepředložila a pouze konstatovala, že mu jej předloží po jeho návratu. Žalobce jí sdělil, že se s ním nebude bavit a hovor ukončil. Osoba žalobci zavolala znovu a opět se ho dotazovala, zda se žalobce modlí, že vidí, že má vousy. Žalobce se tedy dotázal osoby na důkazy o jeho členství v jakési skupině, či o podpoře nějaké takové skupiny. Na to osoba odvětila, že takové důkazy mít bude. Na to žalobce odpověděl, že až takové důkazy mít bude, zavolá. Poté hovor ukončil a volal s otcem. Otec mu sdělil, že za ním byl místní policista, vyptával se na žalobce a dodal, že se má vrátit domů, jinak zahájí trestní stíhání. Žalobce nevěděl, zda za tím stojí soused, s jehož ženou měl žalobce v mládí poměr. Nedokázal si to vysvětlit jinak, neboť mu soused sdělil, že jej nezabije, ale zavře. Soused má hodně známých na ministerstvech. 9. Žalovaný ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržováni lidských práv v Uzbekistánu vyšel z Informace OAMP, Uzbekistán, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav: březen 2024, ze dne 14. 3. 2025. 10. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 15. 5. 2025 žalovaný shrnul tvrzení žalobce poskytnutá v průběhu řízení a uvedl, ze kterých podkladů vycházel. Jednalo se mimo jiné o předchozí rozhodnutí o mezinárodní ochraně a informace, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Uzbekistánu. Konstatoval, že se jedná o druhou žádost podanou na území ČR. Porovnal důvody současné žádosti (videohovory s osobou z „trestního pátrání“ přes WhatsApp, která se ho dotazovala, kde se nachází, zda má udělená víza, zda požádal o azyl, zda se modlí a v jaké skupině se nachází, též zájem uzbecké policie o jeho osobu a propojení všech těchto skutečností se sousedem žalobce) s tvrzeními žalobce v předchozím řízení (obavy ze souseda, který jej obvinil ze znásilnění manželky, zbil jej, vyhrožoval smrtí, udal na policii a požadoval po něm peníze, jestliže vezme udání ze znásilnění manželky zpět, dále obavy ze zájmu uzbecké policie). Žalobce ve své opakované žádosti uvedl stejné motivy odchodu z vlasti a neochoty se do Uzbekistánu vrátit. Ohledně nové skutečnosti žalovaný konstatoval, že tyto skutečnosti ničeho nemění na jeho závěru o možnosti využití vnitřní ochrany v zemi původu. Dále poukázal též na to, že se nejedná o skutečnosti nové ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, neboť nedosahují určité kvality a přidané hodnoty (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, a ze dne 27. 3. 2020, č.