2 Ads 33/2003 — Nejvyšší správní soud

17 A 112/2024- 34 - text 9 17 A 112/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: T. S. bytem XXX právně zastoupen advokátkou Mgr. Lucií Stachovou sídlem Poděbradova 1234/7, Ostrava Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. 99211/2024-NBÚ/P, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti nadepsanému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zastaveno bezpečnostní řízení o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby v souladu s § 113 odst. 1 písm. g) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOÚIBZ“) z důvodu, že nelze zjistit úplný skutkový stav věci z důvodu aktuálního a minulého pobytu žalobce v zahraničí (konkrétně v Japonsku a Mexiku). 2. Žalobce podal žádost o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti z toho důvodu, že měl být zvolen do dozorčí rady společnosti Kayaku Safety Systems Europe a.s., IČO 251 14 638, se sídlem Bobrky 2271, 755 01, Vsetín, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné výzkum, vývoj, výroba, ničení, zneškodňování, zpracování, nákup a prodej výbušnin. Jelikož se daná společnost věnuje také dovozu a vývozu výbušnin, potřebuje povolení vydané Českým báňským úřadem, pro jehož vydání je třeba předložit doklady o bezpečnostní způsobilosti také u členů dozorčí rady dle § 25c odst. 5 písm. a) ve spojení s odst. 9 téhož ustanovení zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. II. Obsah žaloby 3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a rozporné se zásadou šetření v dobré víře nabytých práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Dle žalobce rovněž napadené rozhodnutí neodpovídá okolnostem případu, resp. žalovaný nedbal, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly při rozhodování skutkově obdobných případů. 4. Žalobce shledává, že byl zkrácen na svých právech, když nebylo provedeno bezpečnostní řízení na základě jím podané žádosti, dále pak tím, že mu nebude vydán doklad o bezpečnostní způsobilosti a nebude tak moci vykonávat člena dozorčí rady shora uvedené společnosti. Žalobce taktéž shledává, že zastavením řízení mu nebylo umožněno podání rozkladu k řediteli Národního bezpečnostního úřadu, v důsledku čehož se může stát postup odpovědných zaměstnanců žalovaného svévolným. 5. Dle žalobce aplikoval žalovaný nesprávně zákonný důvod zastavení řízení dle § 113 odst. 1 písm. g) ZOÚIBZ, jelikož v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce „se dlouhodobě zdržuje na území cizího státu, a proto není možné zjistit úplně a přesně skutečný stav věci“, ačkoli odst. 1 písm. g) ZOÚIBZ předpokládá, že k zastavení řízení může dojít pokud není možné zjistit úplně a přesně skutečný stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, proto, že účastník řízení se dlouhodobě zdržuje nebo zdržoval na území cizího státu. Žalobce je proto názoru, že žalovaný nesprávně v této věci zaměnil příčinu a následek, když na základě pobytu žalobce v zahraničí bez provedení šetření uzavřel, že skutkový stav nelze zjistit. 6. Žalovaný dle žalobce dále ve věci neprovedl žádné šetření mimo seznámení se s žalobcem dodaných materiálů, jelikož žalovaný obdržel žádost o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti 6. 9. 2024 a již 19. 9. 2024 zastavil žalovaný řízení. Žalobce přitom k žádosti přiložil Japonskem vydaný výpis z rejstříku trestů, podrobný dotazník k osobním a majetkovým poměrům žalobce, jeho rodný list a potvrzení zaměstnavatele o příjmech. Žalovaný si pak toto mohl nechat doplnit výpisy bankovních účtů žalobce, výpisy z evidence přestupků či obdobné evidence, výpovědí žalobce samotného či jiných svědků. Žalovaný ovšem nepředvolal žalobce k pohovoru ani nepožádal o součinnost žádnou zahraniční osobu, resp. společnost Kayaku Safety Systems Europe a. s. Žalovaný rovněž nepřistoupil k úkonům dle § 107 ZOÚIBZ, ačkoli mu dle napadeného rozhodnutí nepostačovaly informace dle § 109 ZOÚIBZ k získání přehledu o skutečném stavu věci. Žalobce je přitom přesvědčen, že ZOÚIBZ umožňuje žalovanému zastavit řízení dle § 113 odst. 1 písm. g) ZOÚIBZ pouze pokud ani přes aktivní snahu žalovaného se nepodaří zjistit skutečný stav věci v potřebném rozsahu, a to z důvodu dlouhodobého pobytu žadatele na území cizího státu. Napadené rozhodnutí proto dle žalobce vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. 7. Žalobce shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož jako důvod zastavení řízení je uvedeno, že se žalobce dlouhodobě zdržuje v zahraničí, byť v odůvodnění napadeného rozhodnutí je zmíněno, že se žalobce v posledních 10 letech dlouhodobě zdržoval v Mexiku. Dle žalobce je rovněž sporné, do jaké míry by bylo třeba zjišťovat informace od mexických orgánů, když se žalobce v Mexiku již 5 let nezdržuje, a předtím se tam zdržoval výlučně z důvodu pracovního působení k tam působící dceřiné společnosti jeho zaměstnavatele. Rovněž ve vztahu k Mexiku ovšem byl žalobce připraven poskytnout žalovanému výpis z tamního rejstříku trestů, který neměl v době podání žádosti k dispozici. V této souvislosti navrhl žalobce důkaz provedením uvedeného výpisu z rejstříku trestů Mexika. 8. Žalobce shledává, že žalovaný postupoval odlišně ve skutkově shodných případech, a pro žalobce i společnost Kayaku Safety Systems Europe a. s. bylo rozhodnutí překvapivé. To je vyvoláno tím, že v minulosti žalovaný vždy a bez výhrad opakovaně vydával doklad o bezpečnostní způsobilosti, či prodlužoval jeho platnost osobám, které byly, nebo i v současné době jsou členy statutárního orgánu společnosti Kayaku Safety Systems Europe a. s., byť se ve všech případech jednalo o japonské státní občany dlouhodobě zdržující v zahraničí – v některých případech i po dobu celých 10 bezprostředně předcházejících let výlučně na území Japonska. Ani v jednom z těchto případů dle žalobce nedošlo k zastavení řízení či zamítnutí žádosti. Žalobce v souvislosti s tím odkázal na osoby dle obchodního rejstříku uvedené společnosti, konkrétně na 6 osob a navrhl důkaz provedením materiálů žalovaného k bezpečnostním řízení o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti u uvedených osob. 9. Žalobce v této souvislosti shledává, že ve shora uvedených případech nepředstavovala absence mezinárodní smlouvy s Japonskem upravující spolupráci v oblasti utajovaných informací problém pro vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti, jako tomu nyní v případě Japonska a Mexika bylo, čímž žalovaný měl porušit žalobcovo legitimní očekávání. Žalobce přitom neshledává, že by v této věci byly splněna kritéria pro změnu rozhodovací praxe dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 9 As 4/2014-33. 10. Na základě výše uvedeného navrhl žalobce soudu zrušit napadené rozhodnutí, vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 11. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za odpovídající § 122 ZOÚIBZ, resp. že z něj jednoznačně vyplývá vazba mezi skutkovými zjištěními a úvahami, na jejichž základě žalovaný přistoupil k jeho vydání. Žalovaný považuje žalobcem uvedenou záměnu příčiny a následku za pouhý sémantický výklad zákona, jelikož z jazykového významu § 113 odst. 1 písm. g) ZOÚIBZ vyplývá, že k zastavení řízení má dojít, pokud se žadatel zdržoval a stále zdržuje v zahraničí, přičemž žalovaný nemá k dispozici zákonné nástroje, jak zjistit informace k žadateli v zemích, ve kterých se zdržuje či zdržoval, což je v napadeném rozhodnutí dle žalovaného srozumitelně popsáno. Žalovaný rovněž shledává, že v odůvodnění výslovně zmínil, že žalobce má v současné době trvalé bydliště v Japonsku, a v minulosti se zdržoval v Mexiku. 12. Žalovaný uvedl, že bezpečnostní řízení je řízením sui generis, přičemž přístup k utajovaným informacím či povolení výkonu citlivé činnosti je mimořádným privilegiem. Byť negativní rozhodnutí žalovaného může mít negativní dopady na účastníky řízení, k takovým okolnostem žalovaný nemůže při svém rozhodování přihlížet. Žalobci nebylo nijak upřeno právo na vedení bezpečnostního řízení, které bylo zahájeno již okamžikem doručení žádosti o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti, jakkoli bylo následně zastaveno dle § 113 odst. 1 písm. g) ZOÚIBZ, což ovšem může žalovaný učinit kdykoliv v průběhu bezpečnostního řízení. V tomto případě k tomu žalovaný přistoupil po vyhodnocení po zjištění základních východisek řízení z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Dle žalovaného rovněž nebyla ze strany žalobce nikdy zpochybněna skutečnost, že se v současné době a po celou posuzovanou dobu dle § 84 odst. 4 ZOÚIBZ zdržoval v zahraničí, čímž byla splněna jedna ze základních podmínek pro zastavení řízení. 13. Žalovaný dále uvedl, že p