17 A 12/2025 – Městský soud v Praze

17 A 12/2025- 46 - text 11 17 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: Lesy České republiky, s.p. sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, č. j. MZP/2024/250/2650, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a dosavadní průběh správního řízení 1. Žalobce brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a částečně potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 5. 8. 2024, č. j. ČIŽP/48/2024/2559. Prvostupňový orgán tímto rozhodnutím rozhodl, že žalobce: I. spáchal přestupek podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), tím, že v prosinci 2021 provedl prostřednictvím najatého subjektu těžbu v porostních skupinách 331A17 a 331B17 v Lesním hospodářském celku (LHC) Litvínov na pozemcích, které jsou na území Evropsky významné lokality (EVL) Východní Krušnohoří, a to bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody, čímž porušil povinnost stanovenou v § 45c odst. 2 ZOPK ve znění do 31. 12. 2021, II. spáchal přestupky podle § 88 odst. 2 písm. p) ZOPK tím, že bez ohledu na výjimky udělené orgánem ochrany přírody a krajiny podle § 43 ZOPK: a. v rozporu s povinností stanovenou ve výroku IV. podmínce písm. c) Rozhodnutí Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky o výjimce ze dne 30. 3. 2021, č. j. SR/0780/OM/2020-15, neponechal na území Národní přírodní rezervace (NPR) Praděd k zetlení v porostu veškerou dřevní hmotu získanou: i. z pokácení 3 ks rizikových smrků z lokality 6 u lesní cesty Horizontální v porostní skupině 202 B17 v LHC Janovice, ii. ze 7 ks vývratů z lokality 8 v porostní skupině 202C17 v LHC Janovice, b. v rozporu s povinností stanovenou ve výroku I. podmínce 2.1 písm. b) Rozhodnutí správy CHKO Jeseníky o výjimce ze dne 3. 7. 2020, č. j. SR/0400/OM/2019-23, neponechal na území EVL Praděd v porostech, kde probíhala asanace, k přirozenému rozpadu veškerou dřevní hmotu: i. na lokalitě 4 získanou z 19 stromů v porostní skupině 305 B 17 v LHC Janovice, ii. na lokalitě 3 a 3+ získanou ze 13 stromů a vývratů v porostní skupině 209 A17 v LHC Janovice. 2. Shora uvedeným rozhodnutím uložil prvostupňový orgán žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč. 3. K žalobcově odvolání změnil žalovaný prvostupňové rozhodnutí napadeným rozhodnutím tak, že: I. zrušil část prvostupňového rozhodnutí dle bodu II. písm. a. bodu i. shora a řízení v tomto rozsahu zastavil, II. snížil výši uložené pokuty na 40 000 Kč, III. ve zbývajícím rozsahu odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí v tomto rozsahu potvrdil. 4. Žalobce žalobou napadl výroky II. a III. napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 5. Žalobce prvně namítá, že nebyl povinen žádat o souhlas orgánu ochrany přírody k provedení těžby v EVL Východní Krušnohoří, neboť zásahy byly provedeny v souladu se Souhrnem doporučených opatření (SDO) a byly pro danou lokalitu prospěšné, což doložila Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) stanoviskem ze dne 20. 6. 2022, č. j. 09293/SOPK/22. Uvedené zásahy tudíž nemohly vést k závažnému nebo nevratnému poškození předmětu ochrany, jelikož dle § 45b odst. 1 ZOPK se za poškozování EVL nepovažuje řádné hospodaření prováděné v souladu s právními předpisy. Jelikož byly zásahy provedeny v souladu s SDO, neměl být předchozí souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny vyžadován, žalobce tudíž neměl porušit žádnou svou právní povinnost. Dle žalovaného byly v dané oblasti provedeny zásahy ještě před vyhlášením přírodní památky Pekelské údolí, která byla vyhlášena až dne 17. 10. 2022, tudíž žalobcem provedené zásahy splňovaly přísnější standard. 6. Byť žalobce prokazatelně postupoval podle SDO a pro svou činnost nepotřeboval předchozí souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny, přesto podal z důvodu předběžné opatrnosti dne 9. 12. 2020 u Krajského úřadu Ústeckého kraje (KÚÚK) jakožto věcně a místně příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny žádost o předběžnou informaci. KÚÚK v návaznosti na podanou žádost odpověděl sdělením ze dne 26. 10. 2021, č. j. KÚÚK/182504/2021, tj. téměř 11 měsíců po podání žádosti o předběžnou informaci. Dřívější nečinnost KÚÚK si přitom žalobce vyložil jako schválení svého postupu – měl-li KÚÚK pochybnosti ohledně žalobcem zamýšlené těžby, měl v zákonných lhůtách konat a vydat předběžné opatření dle správního řádu, nebo těžbu zakázat dle § 66 ZOPK, zvláště když měl informace o plánované těžbě od žalobce. 7. Žalobce k uvedenému skutku ještě doplnil, že provedení těžebních zásahů bez souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny nebylo v minulosti v EVL Východní Krušnohoří posuzováno jako činnost, kterou by mohlo dojít k závažnému či nevratnému poškození EVL, prvostupňový orgán i žalovaný proto měli ve srovnatelných případech rozhodovat obdobně a v souladu se zásadou legitimního očekávání žalobce nesankcionovat, jelikož v této oblasti nedošlo ke změně zákona ani soudního výkladu. 8. Dále žalobce brojí proti závěru prvostupňového orgánu a žalovaného, že neponechal veškerou dřevní hmotu k přirozenému rozpadu v lokalitách na území NPR a EVL Praděd. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože žalovaný se řádně nevypořádal s žalobcovou odvolací argumentací, kterou naopak bagatelizoval. 9. Žalobce tvrdí, že nebylo prokázáno, že by dřevní hmotu sám odvezl, a že nelze vyloučit její odcizení třetími osobami, jelikož sám žádný odvoz části předmětné dřevní hmoty nezadal ani sám neprovedl. Dále namítá, že správními orgány použitá metodika pro stanovení objemu ponechané hmoty je nevhodná, nepřesná a neodpovídá standardům lesnické praxe. Rozdíly v objemech jsou podle něj v mezích běžné tolerance, tj. dle žalobce neobsahuje správní spis žádné důkazy o tom, že došlo fakticky k úbytku dřevní hmoty v daných lokalitách, tj. nejedná se o přestupek. V případě těžby v lokalitě 4 v LHC Janovice nadto došlo mimo lesní porosty k chemické asanaci dřevní hmoty získané z pokácených stromů z důvodu ochrany před kůrovcem, která byla následně navezena zpět do lesního porostu, k čemuž ale docházelo nikoli striktně do jednotlivých lokalit (přímo k pařezům původních stromů). Žalobce rovněž nevyloučil možný úbytek dřevní hmoty v důsledku sesychání a správní orgány obou stupňů formulovaly svá skutková zjištění bez dostatečné opory ve správním spisu. Neprokázaly tak rozhodné skutečnosti k prokázání viny žalobce dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2022, č. j. 6 As 101/2022-32. 10. Žalobce také tvrdí, že jeho činnost vedla ke zlepšení stavu porostů a ochraně před kůrovcem a že nebyl dotčen veřejný zájem ani poškozeny biotopy, přičemž celou dobu aktivně spolupracoval s prvostupňovým orgánem i žalovaným – ti tudíž nedostatečně vyhodnotili absenci materiálního znaku přestupku. 11. V případě obou skupin přestupků dále žalobce poukázal na to, že byl sankcionován pouze on, nikoli jeho smluvní partneři, byť zmíněné zásahy prováděli fakticky právě smluvní partneři žalobce. 12. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl soudu napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na stanovisku, že napadené rozhodnutí ze dne 16. 12. 2024, č. j. MZP/2024/250/2650, je zákonné a věcně správné. Uvedl, že skutkové i právní závěry, na nichž je rozhodnutí založeno, odpovídají zjištěnému stavu věci a platné právní úpravě. V této souvislosti odkázal na odůvodnění rozhodnutí obou stupňů. 14. K námitce žalobce, že nebyl povinen žádat o souhlas k těžbě v EVL Východní Krušnohoří, žalovaný uvedl, že žalobce byl prokazatelně informován o nutnosti získat souhlas dle § 45c odst. 2 ZOPK, a to prostřednictvím sdělení závazného stanoviska KÚÚK ze dne 30. 4. 2021, č. j. KUUK/053898/2021/ZPZ/LP-269, vydaného při schvalování lesního hospodářského plánu, ve kterém byl vysloven nesouhlas s uvedeným plánem ve vztahu k ochraně nejstarších lesních porostů v rámci EVL Východní Krušnohoří. Skutečnost, že zásahy byly provedeny v souladu s SDO, podle žalovaného nezbavuje žalobce povinnosti získat souhlas, neboť SDO má pouze doporučující charakter a nezakládá právní výjimku z povinností stanovených v ZOPK. Dle žalovaného také bylo adekvátně zohledněno při vyhodnocení závažnosti přestupku, že v okamžik těžebního zásahu nebyla daná lokalita chráněna jako přírodní památka. 15. Žalovaný dále odmítl námitku, že nečinnost orgánu ochrany přírody zakládá liberační důvod. Uvedl, že žalobce neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí k zabránění přestupku, a ani nevyužil prostředky ochrany proti nečinnosti dle správního řádu. Nečinnost správního orgánu byla podle žalovanéh