17 A 50/2025 – Městský soud v Praze

17 A 50/2025- 40 - text 5 17 A 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: H. K., narozená X státní příslušnost: Ukrajina bytem X Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 3. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0362676/DO-2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 13. 3. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0362676/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 13. 3. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0362676/DO-2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 13. 3. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 2. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu vycestovala do ČR, přičemž dne 13. 3. 2025 podala u žalovaného žádost o dočasnou ochranu, která byla shledána nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), konkrétně že žalobkyně není osobou dle § 3 Legis Ukrajina, poněvadž ke dni 24. 2. 2022 nepobývala na Ukrajině (pobývala v ČR). II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně uvedla, že se při vyplňování formuláře žádosti dopustila chyby, neboť nepochopila popisek dané kolonky. Ve skutečnosti se k rozhodnému datu nacházela na Ukrajině, nikoli v ČR. Nezákonnost zásahu žalovaného pak žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Pokud by žádost vyplnila správně, žalovaný by místo pobytu k rozhodnému datu prověřil v Schengenském informačním systému. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Úvodem podotkl, že žaloba by mohla být opožděná, s ohledem na otisk podacího razítka soudu na žalobě. 5. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně sama uvedla do své žádosti, že přede dnem 24. 2. 2022 pobývala v ČR, nikoli na Ukrajině. Nadto žalovaný v Informačním systému cizinců (CIS) ověřil, že žalobkyně byla hlášena k pobytu na území ČR v období od 11. 1. 2022 do 10. 4. 2022, a to v ubytovacím zařízení v Praze 3. Je tak velmi nepravděpodobné, že by se žalobkyně při vyplňování žádosti o dočasnou ochranu spletla a že by ubytovací zařízení v Praze 3 ohlašovalo policii pobyt žalobkyně na území, pokud by tam nepobývala. K žádosti přitom žalobkyně přiložila cestovní doklad z roku 2023, pročež z něj nebylo možné ověřit, kde se dne 24. 2. 2022 nacházela. Je tak zřejmé, že žalobkyně neopustila Ukrajinu v důsledku ozbrojeného konfliktu, ale opustila ji již dříve z jiných důvodů – práce, studium, dovolená, rodinné či zdravotní důvody apod., viz operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí“). 6. Žalovaný dodal, že žalobkyně následně dne 2. 5. 2025 podala novou žádost o dočasnou ochranu (OAM-0377343/DO-2025), v níž uvedla, že dne 24. 2. 2022 pobývala na Ukrajině. Žalovaný na to reagoval výzvou žalobkyni, aby své tvrzení prokázala, na což nereagovala. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 7. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobcem i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 9. Úvodem soud podotýká, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož Soudní dvůr EU (SDEU) ve věci C-753/23 (Krasiliva) dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 10. Žaloba je rovněž včasná. Žalobkyně se o zásahu dozvěděla dne 13. 3. 2025 a svou žalobu soudu zaslala prostřednictvím držitele poštovní licence dne 13. 5. 2025, což soud zjistil z obálky zásilky. Žalobkyně tedy svou žalobu zaslala včas v poslední den subjektivní dvouměsíční lhůty (§ 40 odst. 4 a § 84 odst. 1 s. ř. s.); dodržena byla i dvouletá objektivní lhůta. 11. Žaloba je důvodná. 12. Podle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a). 13. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. 14. Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) Prováděcího rozhodnutí toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022. 15. Soud přisvědčuje tezi žalobkyně, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Soud analogicky vychází z judikatury týkající se žádostí o dočasnou ochranu odmítnutých na základě faktu, že žadatel měl v relevantním období udělené vízum (povolení) k dlouhodobému pobytu v jiné zemi, z čehož žalovaný bez dalšího dovozoval, že daný žadatel nesplňuje podmínku dle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina, resp. čl. 2 odst. 1 Prováděcího rozhodnutí. 16. Tento závěr žalovaného byl ovšem vyvrácen judikaturou. Soud poukazuje zejména na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2023, č. j. 18 A 54/2023-32, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2025, č. j. 5 Azs 72/2024-21, na jejichž podrobné odůvodnění pro stručnost odkazuje. Oba rozsudky se shodly na tom, že z pouhé existence víza uděleného v jiném členském státě (popř. mimo EU) nelze dovozovat, že žadatel není osobou dle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina, resp. čl. 2 odst. 1 Prováděcího rozhodnutí. Oba rozsudky akcentovaly, že oprávnění k dlouhodobému pobytu musí být aktivně využíváno, přičemž je nutné zkoumat individuální skutkové okolnosti žadatele. Z obou rozsudků rovněž jednoznačně vyplývá, že je to žalovaný, kdo prokazuje, že žadatel není osobou dle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina, resp. čl. 2 odst. 1 Prováděcího rozhodnutí, vyvstanou-li o tom žalovanému pochybnosti. 17. Lze dodat, že s ohledem na rozsudek sp. zn. 5 Azs 72/2024 nelze aplikovat pozdější rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2025, č. j. 55 A 58/2024-50, dle něhož má žadatel prokazovat, že přede dnem 24. 2. 2022 skutečně pobýval na území Ukrajiny. Rozsudek krajského soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu, jehož judikatura je pro krajské soudy precedenčně závazná; nadto proti němu nebyla podána kasační stížnost, závěry krajského soudu tak nebyly přezkoumány Nejvyšším správním soudem. 18. Žalobkyně v nynější věci tvrdí, že údaj o pobytu v ČR k rozhodnému datu vyznačila omylem. Dle žalovaného je to nepravděpodobné, neboť dle údajů v CIS byla od 11. 1. 2022 do 10. 4. 2022 hlášena k pobytu v ubytovacím zařízení v Praze 3. Zjištění žalovaného, které je součástí správního spisu, je nepochybně indicií svědčící v neprospěch žalobkyně, ovšem dle soudu není dostačující. Žalovaný uvedl, že s ohledem na nový cestovní doklad žalobkyně nemohl zjistit, zda se k rozhodnému dni nacházela na území Ukrajiny či pobývala v schengenském prostoru. Soud má za to, že žalovaný měl s ohledem na vyvstalé pochybnosti, stejně jako při zjištění existence víza (povolení) k dlouhodobému pobytu, zkoumat individuální skutkové okolnosti žadatele. V daném případě tedy měl seznámit žalobkyni se svým náhlede