9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 13/2024- 39 - text [OBRÁZEK] 17 Ad 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: E. Ž. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B. se sídlem Francouzská 299/98, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 25. 7. 2024, č. j. MZDR 17958/2024-4/PRO, takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 25. 7. 2024, č. j. MZDR 17958/2024-4/PRO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 363 Kč, a to do rukou jejího zástupce Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr zdravotnictví zamítl její rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2024, č. j. MZDR 7846/2024-6/PRO. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně podaná dne 11. 3. 2024 o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí byl dne X ve X proveden lékařský zákrok spočívající ve sterilizaci. Poněvadž žalobkyně o sterilizaci nestála a nikdy k ní neudělila souhlas, došlo k ní v rozporu s právem, neboť byly porušeny právní předpisy upravující v rozhodném období provedení sterilizace, zejména zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71., o provádění sterilizace (dále jen „směrnice“). 3. Žalobkyně se do nemocnice dostavila dne X z důvodu porodu, k němuž došlo dne X, a následující den byla žalobkyni provedena sterilizace. Žalobkyně se domnívala, že jde o zákrok nezbytný pro zdraví její a jejích dalších dětí. O skutečnosti, že už nikdy nebude moci mít další děti, se žalobkyně dozvěděla až po samotném zákroku, a pokud by to věděla dříve, nikdy by na sterilizaci nepřistoupila. 4. Zdravotní personál nikdy žalobkyni o povaze, charakteru, následcích, alternativách a rizikách sterilizace nijak nepoučil, a to ani ústně. Žalovaný k tomu podotkl, že žalobkyně nenavrhla žádné důkazní prostředky k prokázání tohoto tvrzení. Žalobkyně doložila žalovanému vše, co lze po ní spravedlivě požadovat. Naopak ministr zdravotnictví neučinil ničeho, aby si tvrzení žalobkyně o chybějícím poučení ověřil, jelikož ponechal důkazní břemeno pouze na žalobkyni, čímž porušil zásadu materiální pravdy. 5. Ministr zdravotnictví k námitce chybějícího poučení pouze konstatoval, že „v žádosti o provedení sterilizace je výslovně uvedeno, že má žadatelka dvě nemocné děti, čeká třetí a další dítě již nechce. Žadatelce tak musela být známa povaha a následky provedeného zákroku.“. Citované sdělení nelze dle žalobkyně považovat za řádné poučení. 6. Žalobkyně upozornila, že byla na sterilizaci poslána den po porodu, tedy ve stavu, kdy byla v silném psychickém i fyzickém vypětí a její schopnosti se v dané věci rozhodovat byly omezeny. Je pochopitelné, že v tomto stavu důvěřovala lékařům, jakožto odborníkům, a zákrok podstoupila bez námitek a dotazů, aniž by plně rozuměla jeho podstatě a důsledkům. 7. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že nebylo podepsáno písemné poučení dle § 11 směrnice o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Vzhledem k tomu, že směrnice explicitně stanoví povinnost souhlasu se sterilizací, není možné za tento souhlas považovat formulář, v němž není vymezen druh a povaha zákroku. 8. Žalobkyně též nikdy nepodepsala žádost o provedení sterilizace, přičemž žádost obsaženou ve zdravotnické dokumentaci označila za podvrh. Žalobkyně se nejmenuje H., jak je několikrát chybně uvedeno v tomto dokumentu, což svědčí o tom, že tento dokument nesepisovala a ani nepodepsala. Žalobkyně odmítla tezi žalovaného, že H. je počeštěná verze jejího slovenského jména. 9. Dotčený podpis pak není žalobkyně. Ta má dlouhodobé problémy s psaním, proto se vždy podepisuje hůlkovým písmem. Dotčený podpis je však napsán psacím písmem a křestní jméno zní H. Žalobkyně navrhovala žalovanému, aby nechal zpracovat znalecký posudek, což však žalovaný ani ministr zdravotnictví neučinili. Ministr zdravotnictví nepovažoval podpis žalobkyně na plné moci za důvěryhodný důkazní prostředek, neboť byla sepsána za účelem podání žádosti, a jiné dokumenty obsahující její podpis žalobkyně nepředložila. Žalobkyně se proti tomuto nařčení ohradila, nadto svůj podpis doložila i ze smlouvy o právním zastoupení. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že zdravotnická dokumentace obsahuje písemnou žádost o provedení sterilizace podepsanou žalobkyní, datovanou X, tedy více než měsíc před zákrokem. Jednalo se o plánovaný zákrok a žalobkyně měla dostatek času své rozhodnutí zvážit. Souhlas byl dán implicitně tím, že zákrok fakticky podstoupila. 11. Tvrzení žalobkyně, že nevěděla, na jaký zákrok půjde, a že se domnívala, že jde o zákrok nezbytný pro zdraví její a jejích dětí, je dle žalovaného nevěrohodné a účelové. Zákrok byl proveden až po porodu, přesto se žalobkyně nezajímala, proč jej musí podstoupit. Musela přitom opustit své dítě, podstoupit předoperační rozhovor s anesteziologem, předoperační vyšetření a musela být při plném vědomí dovedena do operačního sálu. Teze, že zcela důvěřovala lékařům, je dle žalovaného účelová. Žalobkyně též neupřesnila, od koho a kdy se až po zákroku dozvěděla, že nebude moci mít další děti. 12. Pokud jde o poučení o povaze zákroku, v žádosti o provedení sterilizace je výslovně uvedeno, že žalobkyně má dvě nemocné děti, čeká třetí a další již nechce. Musela si tak být vědoma povahy a následku zákroku. Požadavek písemného poučení právní předpisy v rozhodné době nestanovily a žalobkyně nedostatek poučení neprokázala. Nynější právní úpravu, tj. § 15 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, nelze aplikovat retroaktivně. V rozhodné době ostatně nebyla stanovena ani pravidla pro verbální poučení. Žalovaný dodal, že i ve vztahu k nynější právní úpravě zdůrazňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3100/2021, fakt, že základní formou poučení pacienta je ústní vysvětlení. 13. Žalovaný upozornil, že v projednávané věci jde o řízení o žádosti, je to tedy žalobkyně, kdo prokazuje své právo; nadto je zastoupena advokátem. Žalovaný odkázal na § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 297/2021 Sb., dle něhož je třeba v žádosti označit listiny a důkazy, jichž se žadatel dovolává. Při extenzivním výkladu zaujatém žalobkyní by toto ustanovení, a též ustanovení správního řádu rozlišující řízení vedená z moci úřední a na žádost, postrádala smysl. Žalobkyně zůstala procesně pasivní, a to navzdory řádnému poučení o nutnosti navrhnout další důkazní prostředky. 14. Žalovaný neshledal důvod pro vyhotovení znaleckého posudku týkajícího se podpisu žalobkyně na žádosti o provedení sterilizace. Žalobkyni nic nebránilo, aby takový posudek předložila sama. Žalovaný ani ministr zdravotnictví neshledali žádné pochybnosti o pravosti podpisu, když podpis žalobkyně je i z pohledu laika odlišný od jejího jména a příjmení vypsaného v jiných částech dokumentace. Dokumenty, na které se podepsala za účelem podání žádosti o odškodnění, nepředstavují věrohodný vzorek jejího podpisu. Žalobkyni nic nebránilo, aby doložila další listiny se svým podpisem. Potíže s psaním mohla doložit vysvědčením ze základní školy, popř. mohla navrhnout svědky. 15. Stran zápisu křestního jména žalobkyně žalovaný uvedl, že se nejedná o ojedinělou záležitost, kdy žadatelky uvedou své osobní údaje v jiném znění, než v jakém jsou uvedeny v občanském průkazu. Tato skutečnost je známa taktéž zástupci žalobkyně, jelikož jej žalovaný často vyzývá ke sdělení správných osobních údajů jeho klientek. Jednání před soudem 16. Při jednání dne 20. 1. 2025 žalobkyně i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích a odkázali na svá písemná podání. K dotazu soudu oba účastníci výslovně uvedli, že nemají důkazní návrhy. Posouzení žaloby soudem 17. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. 18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 19. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. sterilizací v rozporu s právem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném obdo