10 As 174/2024 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 19/2023- 128 - text 12 17 Ad 19/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: Non-Profit Pharmatest z.s., IČO 098 50 406, sídlem 1. máje 871/13, Liberec III-Jeřáb, Liberec zastoupen advokátem JUDr. Vítem Kučerou, MBA, sídlem Obrovského 2407, Praha 4 Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2023, č. j. MZDR 24932/20233/OLZP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodnutí Státního úřadu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL či Ústav“), č. j. sukl164222/2023, ze dne 10. 7. 2023, a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil části výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně (SÚKL) tak, že opravil písařské chyby, a ve zbytku odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. 2. SÚKL ve svém rozhodnutí shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku uvedeného v § 8a odst. 1 písm. p) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), který spáchal tím, že jako šiřitel srovnávací reklamy na humánní léčivé přípravky Devenal 60 tablet, Sinex Vicks 0,5% 15ml, Voltaren FORTE 2,32% 100g, Rosalgin Easy vaginální roztok 5 x 140 ml, Talcid 500 mg 20 žvýkacích tablet, šířené prostřednictvím webových stránek www.pharmatest.cz, nesdělil na výzvu SÚKL ve lhůtě jím stanovené údaje o osobě zadavatele nebo zpracovatele této reklamy nebo o osobě, která u něj šíření této reklamy objednala, čímž se dopustil porušení ustanovení § 7a odst. 4 zákona o regulaci reklamy. Za uvedený přestupek uložil SÚKL žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč. II. Obsah žaloby a související vyjádření 3. Žalobce v podané žalobě uvádí, že považuje napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení za nezákonné sankcionování a omezování činnosti žalobce. 4. K otázce neposkytnutí součinnosti žalobce uvádí, že žalovaný bez bližšího odůvodnění přebírá závěry správního orgánu I. stupně, tedy že žalobce měl doslovně vyhovět celému obsahu výzvy správního orgánu I. stupně a uvést, kdo je zadavatelem a zpracovatelem reklamy umístěné na jeho webových stránkách. Žalobce má za to, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku. 5. Žalobce vysvětluje, že SÚKL opřel své oprávnění vydat výzvu o § 7a odst. 4 zákona o regulaci reklamy. Žalobce však má za to, že uvedené ustanovení může být aplikováno pouze za předpokladu existence reklamy a existence osoby šiřitele reklamy. 6. Žalobce považuje za nepřípustné, aby SÚKL činil jakékoliv kroky vůči žalobci, aniž by prokázal, že (i) sdělení uvedená na předmětných webových stránkách jsou reklamou, že (ii) žalobce je jejím šiřitelem a že (iii) jde o reklamu na přípravky pro které SÚKL vykonává dozor nad dodržováním zákona o regulaci reklamy. Žalobce má za to, že SÚKL postupoval v rozporu se smyslem zákona o regulaci reklamy. 7. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že část obsahu internetových stránek https://www.pharmatest.cz/ je reklamou. Žalobce dále namítá, že na výzvu SÚKL reagoval odpovědí v řádné lhůtě, ve které vyloučil existenci reklamy, a nemohl tak poskytnout informaci o šiřiteli, zpracovateli nebo zadavateli reklamy, neboť tyto osoby neexistují. Žalobce má za to, že výzvě SÚKL vyhověl a že způsob, jakým na výzvu reagoval, nelze považovat za jednání, kterým by naplnil skutkovou podstatu předmětného přestupku. 8. Žalobce považuje za nezákonné, že žalovaný dovozuje, že část obsahu webových stránek žalobce je reklamou, aniž by to přitom jakkoliv prokázal. Dodává, že správní orgány musí svá posouzení a výklad neurčitých pojmů odůvodňovat i při jiných jednáních, než je samotné správní rozhodnutí. 9. Žalobce shrnuje, že jeho srovnávací testy se pohybovaly v rámci mezí přípustné kritiky (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. I. ÚS 3819/14) a uvádí, že byl-li dotčený podnikatel jiného názoru, je jeho právem vznést proti žalobci nárok. 10. K údajnému šíření reklamy žalobce uvádí, že obsahem umístěným na jeho internetových stránkách není reklama ve smyslu zákona o regulaci reklamy, a vysvětluje, proč se jedná o nezávislé srovnávání léčivých přípravků. Dodává také, že z žádného dokumentu SÚKL nelze určit, co přesně SÚKL považuje za reklamu umístěnou na internetových stránkách žalobce. Dle názoru žalobce je reklamní účel třeba v každém případě identifikovat, neboť za situace, kdy jednání není uskutečňováno za účelem podpory spotřeby humánních léčivých přípravků, nelze na něj vztáhnout požadavky a omezení obsažené v zákoně o regulaci reklamy. Odkazuje přitom na rozsudek SDEU ze dne 5. 5. 2011, MSD Sharp & Dohme, C316/09, Sb. rozh. s. I-3249. 11. Dle názoru žalobce do výčtu činností, které jsou dle § 5 odst. 1 zákona o regulaci reklamy, nespadá provádění nezávislých srovnávacích testů léčivých přípravků, které provádí žalobce a celá řada dalších subjektů. 12. Žalobce také uvádí, že mu v rozporu s odbornými názory byl odepřen přístup k písemnosti ev. č. 261473/21-sukl, č. j. sukl257116/2021, obsahující podnět ke kontrole, který vedl k zahájení správního řízení vedeného SÚKL. 13. Žalobce namítá, že žalovaný řádně neodůvodnil napadené rozhodnutí, což jej činí nepřezkoumatelným. Má za to, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem v předcházejícím správním řízení. V té souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/200565 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, č. j. 72 A 2/2019-37. Žalobce namítá, že žalovaný se věcně nezabýval námitkami žalobce nebo je neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 14. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě shrnuje průběh správního řízení. K žalobní námitce týkající se (ne)poskytnutí součinnosti SÚKL ze strany žalobce žalovaný uvádí následující. K tvrzení, že SÚKL neprokázal, že se jedná o reklamu na léčivé přípravky, žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí a stanovisko SÚKL k odvolání. Vysvětluje, že SÚKL zkoumal charakter předmětného tvrzení, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o reklamní tvrzení, což odůvodnil jak v příkazu, tak ve svém rozhodnutí. Zabýval se také otázkou postavení žalobce v rámci specifikované reklamy, tedy zda se jedná o zadavatele, zpracovatele či šiřitele předmětné reklamy. Dospěl k zjištění, že žalobce je šiřitelem předmětného tvrzení, což také adekvátně odůvodnil (k tomu žalovaný odkazuje na str. 7 rozhodnutí SÚKL). 15. Žalovaný dále vysvětlil, že žádosti dle § 7a zákona o regulaci reklamy SÚKL zasílá v případě podezření na porušení zákona o regulaci reklamy, kdy shromažďuje informace, které mohou vést, ale také nemusí, k zahájení přestupkového řízení. Pokud shromážděné informace odůvodňují zahájení správního řízení, SÚKL zahájí správní řízení a teprve až po jeho ukončení je postaveno na jisto, že se jednalo o nelegální reklamu, kterou zadal zpracoval či šířil konkrétní subjekt. V této fázi je tedy relevantní, že se jedná o podezření na nelegální reklamu, přičemž v rámci šetření či přestupkového řízení se toto podezření může i nemusí potvrdit. 16. K tvrzení žalobce, že se nejedná o reklamu, žalovaný odkazuje na skutečnosti uvedené např. v rozhodnutí SÚKL (str. 3-8). Žalovaný zdůrazňuje, že předmětem daného přestupkového řízení nebyla otázka, zda se jednalo o reklamu, ale neposkytnutí údajů požadovaných SÚKL dle § 7a odst. 4 zákona o regulaci reklamy. 17. Další šetření (a případně i přestupkové řízení) by probíhalo primárně se zadavatelem, či zpracovatelem předmětného tvrzení, neboť jejich vliv na obsah a šíření reklamy je určující. Argumentace žalobce dle názoru žalovaného nesměřuje k meritu věci (poskytnutí součinnosti), ale k otázkám, které nejsou předmětem tohoto řízení. Žalovaný dodává, že reklama je dostatečně vymezena ve výroku rozhodnutí SÚKL, a to jednak názvy výrobků a také tím, že se jednalo o srovnávací reklamu, šířenou prostřednictvím internetových stránek žalobce. 18. Žalovaný dále nesouhlasí s názorem žalobce, že by součástí výzvy mělo být detailní odůvodnění, že se jedná o reklamu, protože takovou povinnost zákon správnímu orgánu neukládá. Žalovaný se dále vypořádává s dalšími tvrzeními žalobce argumentací obdobnou výše uvedenému. Žalovaný rovněž nesouhlasí s názorem žalobce, že pojem reklama je pojmem neurčitým, protože tento pojem disponuje explicitní definicí v ustanovení § 1 odst. 2, resp. § 5 odst. 1 zákona o regulaci reklamy. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením, že by postup SÚKL mohlo vést k potlačení svobodné publikační činnosti, která je garantována Listinou základních práv a svobod, pr