17 Ad 19/2024 – Městský soud v Praze

17 Ad 19/2024- 90 - text  9 17 Ad 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: A. Č. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Širokým, LL.M. se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 první náměstek policejního prezidenta se sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2024, č. j. PPR-27179-5/ČJ-2024-990131, takto: I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 25. 9. 2024, č. j. PPR-27179-5/ČJ-2024-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou jeho zástupce JUDr. Pavla Širokého, LL.M., advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo změněno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy pro vnější službu (dále jen „služební orgán“) ze dne 1. 2. 2024, č. j. KRPA-64734-77/ČJ-2021-0000ZU, tak, že byla vypuštěna část výroku „[…], kdy k době od 1.1.2018 do 31.1.2018 uplatnil služební funkcionář námitku promlčení“ a dále že část výroku znějící „[…] uvedenou žádost ze dne 11.3.2021 o zaplacení dlužné částky za odpracované hodiny z let 2018, 2019, 2020 a 2021 (tedy za období od 1.1.2018 do 13.3.2021) zamítám 1) pro období od 1.1.2018 do 31.1.2018 z důvodu promlčení a 2) pro období od 1.2.2018 do 13.3.2021 z důvodu nenaplnění podmínek pro přiznání nároku na služební příjem, neboť účastník řízení v této době vykonával službu, jejíž výkon může být přerušen.“ nově zní „[…] uvedenou žádost ze dne 11. 3. 2021 o zaplacení dlužné částky za odpracované hodiny z let 2018, 2019, 2020 a 2021 (tedy za období od 1. 1. 2018 do 13. 3. 2021) zamítám z důvodu nenaplnění podmínek pro přiznání nároku na služební příjem, neboť účastník řízení v této době vykonával službu, jejíž výkon může být přerušen.“. Ve zbytku zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím zamítl služební orgán žádost žalobce ze dne 11. 3. 2021, jíž se domáhal zaplacení dlužné částky za odpracované hodiny z let 2018, 2019, 2020 a 2021, která měla vzniknout v důsledku toho, že přestávky ve službě na jídlo a odpočinek nařizované dle § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), měly být dle žalobce započítány do pracovní doby výkonu služby. 3. Správní orgány přitom rozhodovaly již podruhé. V předcházejícím správním řízení vydal služební orgán rozhodnutí ze dne 11. 1. 2022, č. j. KRPA-64734-47/ČJ-2021-0000ZU, kterým byla žádost žalobce zamítnuta (dále jen „předchozí rozhodnutí služebního orgánu“). Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022, č. j. PPR-27581-4/ČJ-2022-990131 (dále jen „předchozí rozhodnutí žalovaného“), zamítl odvolání žalobce. Žalobce podal správní žalobu, přičemž zdejší soud rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 6 Ad 11/2022-123, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného. Žalovaný poté svým rozhodnutím ze dne 24. 11. 2023, č. j. PPR-27581-28/ČJ-2022-990131, zrušil předchozí rozhodnutí služebního orgánu. 4. Žalobce v žalobě spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v nesprávném právním posouzení věci a v nesprávných skutkových závěrech dovozených z provedeného dokazování. 5. Žalobce byl v letech 2018, 2019, 2020 a 2021 služebně zařazen na služebním místě vrchního inspektora oddělení dopravních nehod, odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „ODN“). Předmětem činnosti žalobce bylo zpracování dopravních nehod, zajištění výjezdů k dopravním nehodám, jejich dokumentace a řešení s převážnou částí služby prováděnou v terénu a zbývající částí prováděnou v kanceláři. 6. Dle žalobce neumožňoval systém a způsob výkonu služby řádně čerpat přestávky na jídlo a odpočinek v souladu s § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť na pracovišti žalobce neexistovalo konkrétní organizační opatření, které by bylo srozumitelné, jasné a které by konkrétně popisovalo fungování systému střídání příslušníků ve službě v době čerpání přestávky, při současném zachování a garanci dodržení smyslu a účelu přestávky ve službě. 7. Příslušníkům nebylo předem, předvídatelně a konkrétně stanoveno zastoupení pro dobu čerpání přestávky ve službě, ani doba jejího čerpání. Plánem služeb měli všichni příslušníci předepsané čerpání přestávky ve stejný čas. Podle žalobce bylo na ODN běžné, že příslušníci přestávku na oběd čerpali po více než 5 hodinách, k čemuž byli v rámci požadavků na výkon služby donuceni. V praxi plnohodnotné zastoupení nebylo možné. Žalobce musel být neustále na příjmu a k dispozici k výjezdu, díky čemuž byli příslušníci ve stavu neustálé ostražitosti. Zdržení při čerpání přestávky by mělo za následek nutnost zpracovat nápad dopravních nehod mimo standardní pracovní dobu. Personální poměry na oddělení neumožňovaly řádné čerpání přestávek. 8. Organizace služební činnosti prostřednictvím tzv. lančovníku, který má zajišťovat pravidelné střídání hlídek na výjezdech, objektivně znemožňovala příslušníkům využívání přestávky výhradně k odpočinku způsobem, který si sami zvolili. Důsledkem měl být tlak na příslušníky, aby se nezdržovali nejen při výkonu služby, ale také čerpáním přestávek, neboť jim v důsledku nedostatečného personálního zajištění hrozilo, že nebudou moci dodržet pořadí stanovené lančovníkem. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2024, č. j. 10 As 252/2023-77, dle kterého lančovník nepředstavuje předvídatelný nástroj, který je způsobilý fungovat jako jasné, srozumitelné a konkrétní organizační opatření, které umožní vystřídání žalobce konkrétním příslušníkem, a to ani mlčky. Žalobce zdůraznil, že přerušení výjezdu hlídky a práce na místě dopravní nehody je vyloučeno s ohledem na povahu dané činnosti. Žalovaný se snažil odpovědnost za organizační nedostatky přenášet na jednotlivé příslušníky. Dle názoru žalobce se jednalo o dobu přiměřenou na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, který se započítává do doby služby. 9. Žalobce namítal, že služební orgán ani žalovaný nerespektovali závazný právní názor soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. 6 Ad 11/2022. Namísto toho bylo provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, které žalobce považoval za úmyslné zahlcování správního řízení. Žalovaný se měl zaměřit na posouzení, zda na ODN v rozhodném období existovalo organizační opatření, které zajišťovalo plnohodnotné vystřídání příslušníka během přestávky ve službě. Dle žalovaného takové konkrétní opatření spočívalo v lančovníku, a to s doplněním, že jeho obsluhu měl na starosti vždy konkrétní operátor, což je dle žalobce samozřejmé, neboť nešlo o automatizovaný systém. Takové doplnění však dle žalobce nemůže na závazném právním názoru v rozsudku sp. zn. 6 Ad 11/2022 nic změnit. 10. Žalobce též poukázal na skutečnost, že jeho kolegovi z ODN sloužícímu na stejné pozici byl obdobný nárok přiznán rozhodnutím služebního orgánu ze dne 30. 10. 2023, č. j. KRPA-47907-89/ČJ-2021-0000ZU. V souladu se zásadou legitimního očekávání mělo být vyhověno i nároku žalobce, když skutkové okolnosti obou případů jsou téměř identické. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žalobní námitky se převážně shodují s odvolacími námitkami, pročež žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 12. Žalovaný shrnul podrobnosti organizace výkonu služby v rámci ODN. Ke každé nahlášené dopravní události je přiřazen jeden konkrétní zpracovatel prostřednictvím pořadníkového systému, lančovníku, který slouží i pro faktické zajištění čerpání přestávek příslušníků. Žalovaný poukázal na svědecké výpovědi, dle nichž hlídky s operátorem komunikovaly veškeré relevantní informace, včetně informací týkajících se čerpání přestávek. Na základě těchto informací operátor prostřednictvím lančovníku koordinoval čerpání přestávek jednotlivými hlídkami tak, aby byla zajištěna vzájemná zastupitelnosti, pokud by během čerpání přestávky došlo k nápadu událostí. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 10 As 132/2023-80, nemusí být organizační opatření zachyceno písemně, ovšem pokud existuje pouze na základě ústního ujednání, musí být jeho existence prokázána, což dle žalovaného byla. 13. V napadeném rozhodnutí uvedl žalovaný typové situace, k jakým může při výkonu služby dojít, čímž dokládal, že byl nastaven dlouhodobě fungující postup řešící situace, při nichž hlídka nemohla nastoupit na plánovanou přestávku. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2022, č. j. 30 Ad 4/2021-58. Hlídky vyjížděly k dopravním nehodám postupně, čímž vznikala rozdílnost časů čerpání přestávek. Dle výslechů příslušníků nikdy nedošlo k situaci, kdy by všechny hlídky čerpaly přestávku ve stejném čase. 14.