6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

17 Af 7/2025- 41 - text [OBRÁZEK] 17 Af 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Euro Queen a.s., IČO 27625231 se sídlem V Holešovičkách 1443/4, Praha 8 zastoupený advokátem JUDr. Davidem Mášou se sídlem Na Zderaze 2007/7, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. MHMP 58263/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15 ze dne 13. 11. 2024, č. j. ÚMČ P15 72374/2024/OE/EKu, v rozsahu odvoláním napadeného výroku III. Prvostupňové rozhodnutí ve výroku III. nepovolilo v kasinu žalobce provozování technické hry, jejíž provozování bylo povoleno základním povolením vydaným Ministerstvem financí ve správním řízení vedeném pod sp. zn. MF-27058/2023/73, k čemuž uvedlo výčet 30 koncových zařízení (herních pozic). 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je více než 10 let provozovatelem kasina Casino Golden Queen, v němž provozoval technické hry. Prvostupňové rozhodnutí povolilo další provozování kasina, ovšem nepovolilo provoz technické hry, a to s ohledem na § 2 obecně závazné vyhlášky č. 14/2020 Sb. hl. m. Prahy (dále jen „vyhláška“). 3. Žalobce namítl, že žalovaný nahrazoval, resp. doplňoval odůvodnění prvostupňového orgánu, čímž porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Žalovaný se pokusil dodatečně odůvodnit prvostupňové rozhodnutí, leč učinil tak obecně a nekonkrétně. 4. Žalobce považoval vyhlášku za rozpornou s Listinou základních práv a svobod, Ústavou, čl. 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) a zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Akcentoval, že při splnění podmínek zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů, mu vzniká nárok na vydání povolení k umístění herního prostoru. 5. Žalobce ve vztahu k vyhlášce v odvolání namítal, že nikdy nebyl narušen veřejný pořádek provozem technické hry v jeho kasinu, že v Praze neexistoval skutečný problém s hazardními hrami, regulaci ve vyhlášce tak chyběl legitimní cíl, a že neexistovaly rozdíly v dopadech mezi technickou hrou v herním prostoru a online. Pro omezení svobody je třeba zohlednění konkrétních místních okolností, náležité odůvodnění regulace, zejména její potřeby a vymezení jejího cíle, posouzení proporcionality a nediskriminace a nenarušení hospodářské soutěže. Žalovaný tyto argumenty žalobce dostatečně nevypořádal. 6. Žalobce nesouhlasil s argumenty žalovaného ohledně omezení volného pohybu služeb (veřejný zájem), k čemuž ani nebyl proveden žádný důkaz. Argumentoval právem volného pohybu služeb na základě čl. 56 SFEU. Existenci unijního prvku ve správním řízení dokládal čestným prohlášením vedoucího provozovny, že vždy byly pravidelnými klienty i zahraniční osoby ze států EU. Žalobce nesouhlasil s tím, že jde o otázku právní, nikoli skutkovou, jak tvrdil prvostupňový orgán. Žalovaný přitom komplexně neposoudil podmínky pro aplikaci tuzemského práva, které je dle žalobce rozporné s právem EU. 7. Žalobce podotkl, že při argumentaci, že negativní dopady provozování hazardních her, zvláště technických her, jsou notorietou, žalovaný vycházel z právního a skutkového stavu starého 10–15 let, neboť odkazoval na judikaturu Ústavního soudu z té doby. Snižování dostupnosti hazardních her je dle žalovaného rozumné, dle žalobce ovšem nestačí na to, aby zdůvodnilo porušení práva volného pohybu služeb. Žalobce podotkl, že v roce 2010 bylo v Praze 2 000 heren, v roce 2020 asi 90. 8. Co se týče narušení hospodářské soutěže (on-line/land-based technické hry), žalobce k argumentům žalovaného v napadeném rozhodnutí poznamenal, že jsou nesprávné a pouze odkazují na sdělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) a judikaturu; své vlastní posouzení žalovaný neprovedl. 9. Žalobce nesouhlasil ani s posouzením proporcionality. Dle žalovaného by méně omezující opatření nebylo dostatečně účinné, žalobce měl ovšem za to, že je odůvodnění nepřezkoumatelné, např. nebylo řečeno, s čím byl zákaz technických her poměřován. 10. Ohledně analýzy potřebnosti a přiměřenosti regulace žalobce zopakoval, že nelze vycházet z toho, že je notorietou, že loterie a jiné podobné hry se vyskytují převážně na okraji společensky akceptovaných aktivit. Nesouhlasil s tezí žalovaného, že vyhláška nemůže zohledňovat skutečnost, zda v souvislosti s konkrétním herním prostorem žalobce docházelo či nedocházelo k narušování veřejného pořádku. V souvislosti s tím zdůraznil, že neprovozoval tzv. kvazikasino, tedy kasino, v němž živá hra není vůbec reálně provozována z důvodu její záměrné neatraktivity. Podotkl, že k této otázce nebyl proveden žádný důkaz. 11. Není též pravdivé tvrzení žalovaného, že zákon č. 186/2016 Sb. neumožňuje pouze omezit počet zařízení pro provoz technické hry, nýbrž je může pouze zakázat. Dle žalobce je-li možné něco zcela zakázat, pak to lze i jen omezit. Stejně tak by dle žalobce bylo možné vydat povolení pouze ve vztahu k zahraničním hráčům. Žalovaný podotkl, že takové povolení by bylo diskriminační vůči českým občanům, což ovšem dle žalobce jen dokazuje, že mu povolení mělo být vydáno. 12. Žalobce v žalobě rovněž zmínil, že v odvolání namítal systémovou podjatost prvostupňového orgánu, neboť je podřízený žalovanému, který sám budí pochybnosti o své nestrannosti, což žalovaný dostatečně nevypořádal. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Úvodem poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 24/24, který zaujal stanovisko prakticky ke všem námitkám žalobce. 14. Žalovaný zdůraznil, že pokud jde o proporcionalitu regulace stanovené vyhláškou, regulaci technické hry na území hl. m. Prahy opakovaně přezkoumalo Ministerstvo vnitra, coby dozorový orgán, a neshledalo její rozpor s právními předpisy (sdělení Ministerstva vnitra ze dne 6. 11. 2020, č. j. MV-155155-5/ODK-2020). Hl. m. Praha při tvorbě vyhlášky vycházelo rovněž ze zkušeností Celního úřadu pro hlavní město Prahu. Dle jeho sdělení ze dne 10. 2. 2020, č. j. 98258-2/2020-510000-61.1, celní úřad identifikoval výskyt tzv. kvazikasin (pseudokasin), kdy se fakticky jedná o hernu. V těchto provozovnách dochází k omezení živé hry a směřování zájmu návštěvníka pouze na výherní automaty. Přípisem celního úřadu ze dne 7. 8. 2020, č. j. 98258-4/2020-510000-12, pak hl. m. Praha obdrželo statistiku těchto kvazikasin. 15. Technické hry jsou nejrizikovější z hlediska rozvoje patologického hráčství, což potvrzuje také odborná literatura – Franková, E. a Chomynová, P., 2024. Přehled situace v oblasti závislostí v České republice 2023. Online. Zaostřeno, 9(2), 1–24. Str. 19. zveřejněno v červenci 2024, a Chomynová, P., Dvořáková, Z., Grohmannová, K., Orlíková, B., Černíková, T., Franková, E., Petroš, O. 2023. Zpráva o hazardním hraní v České republice 2023. CHOMYNOVÁ, P. (Ed.). Praha: Úřad vlády. Str. 58. Hl. m. Praha přitom dlouhodobě vykazuje ze všech krajů nejvyšší počet klientů služeb poskytujících péči pro hráče hazardních her a jejich blízké. 16. Vzhledem ke specifické povaze hazardních her, dané sociálními aspekty, aspekty veřejného pořádku a zdraví, které s nimi souvisejí, a jelikož neexistuje žádná unijní harmonizace, je členským státům EU ponechán prostor pro vlastní posouzení, aby regulovaly a kontrolovaly trhy s hazardními hrami dle svých tradic a kultury [Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu KOM (2011)]. Soudní dvůr EU (dále jen „SDEU“) přiznal členským státům EU možnost zvolit si vlastní systém opatření, která budou zaručovat dosažení cílů vnitrostátní politiky (rozhodnutí SDEU ve věci C-275/92, C-42/07, C124/97, C-67/98, C243/01, C-338/04). SDEU ve věci C920/19 konstatoval, že čl. 56 SFEU nebrání dvojímu systému organizace trhu s hazardními hrami na celostátní a regionální úrovni. Podle SDEU mohou být omezení hazardních her odůvodněna takovými naléhavými důvody obecného zájmu, jako jsou ochrana spotřebitele a předcházení podvodům a podněcování občanů k nadměrným výdajům za hru (rozhodnutí SDEU ve věci C470/11, C186/11). 17. Cílem zákazu dle § 2 vyhlášky přitom je skutečné omezení herní příležitosti v hernách a kasinech na území hl. m. Prahy v případě tohoto nejrizikovějšího druhu hazardních her. 18. Co se týče tvrzeného porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, námitka žalobce je zcela obecná. Zákaz technické hry dle § 2 vyhlášky dopadá na všechny provozovatele technických her bez rozdílu stejně a neznemožňuje jakýkoliv další provoz kasin. Obecný způsob regulace hazardních her na základě vyhlášky samozřejmě nemůže zohledňovat skutečnost, zda v souvislosti s konkré