18 A 63/2025 – Městský soud v Praze

18 A 63/2025- 40 - text  7 18 A 63/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Y. K. bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou sídlem U Prašné brány 1079/3, 11000 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod čj. OAM0400605/DO2025, pro její nepřijatelnost dne 24. 7. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 24. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod čj. OAM0400605/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 24. 7. 2025 evidované pod čj. OAM0400605/DO2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 405 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Uljany Bondarevské Kurivčakové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti. 2. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou, protože žalobce získal dočasnou ochranu v Německu. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (TPP), v níž je u žalobce v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“, který se používá tehdy, získal-li cizinec v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a toto povolení je již neplatné (inactive). II. Podání stran 3. Žalobce uvedl, že vycestoval do Německa, kde 26. 1. 2024 získal dočasnou ochranu. Následně se z osobních důvodů, zejména z důvodu trvalého pobytu jeho manželky v ČR, rozhodl přesídlit do ČR. V návaznosti na to dne 22. 7. 2025 vrátil povolení k pobytu vydané německými orgány, k čemuž dokládá potvrzení o vrácení elektronického povolení k pobytu. Dne 24. 7. 2025 žádal o dočasnou ochranu v ČR. U podání žádosti sdělil, že již vrátil německé povolení k pobytu, o čemž také věděl pracovník žalovaného z úřední činnosti. Tím, že mu žalovaný vrátil žádost jako nepřijatelnou, postupoval v rozporu s judikaturou. Toto žalobce považuje za nezákonný zásah. Tím spíše je tomu tak za situace, v níž žalobce doložil, že se dočasné ochrany v Německu vzdal. 4. Výluku ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. žalobce označil za rozpornou s právem EU. Na podporu svého názoru odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. 5. Ohledně věci samé žalobce odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42. Dovodil, že § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. nelze v projednávané věci aplikovat, neboť je v rozporu s právem EU. Podle aktuální judikatury nelze žádost o dočasnou ochranu považovat za nepřijatelnou jen proto, že žadatel – občan Ukrajiny – má nebo měl dočasnou ochranu v jiném členském státě. Ačkoli platí, že nelze současně čerpat výhody dočasné ochrany ve více státech, NSS jasně vymezil, jak má správní orgán postupovat, zjistí-li, že žadatel již má ochranu v jiném členském státě. Žalovaný má takovou žádost přijmout k věcnému posouzení a ověřit, zda žadatel v době podání žádosti skutečně disponuje platným oprávněním k pobytu. Pokud tomu tak není, musí dočasnou ochranu udělit. Žalovaný nerespektuje závěry ustálené judikatury. 6. Žalovaný ve vyjádření z 19. 8. 2025 uvedl, že dle platformy TPP žalobce získal dočasnou ochranu v Německu, což postačuje k tomu, aby postupoval podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. a vrátil mu žádost jako nepřijatelnou. Přitom zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 10 A 86/2025 či 11 A 97/2025). Žalovaný upozornil také, že žalobce sice v žádosti označil manželku, která v ČR pobývá na základě oprávnění k pobytu z titulu dočasné ochrany, ale toto manželství uzavřel až dne 19. 10. 2024 (ne před začátkem konfliktu). Proto neposuzoval žádost v režimu § 51 odst. 2 písm. a) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (zákon č. 221/2003 Sb.). 7. V replice z 19. 9. 2025 žalobce zdůraznil, že neusiloval o získání dočasné ochrany přes institut sloučení rodiny ve smyslu zákona č. 221/2003 Sb. V žádosti označil manželku, jelikož jde o náležitost žádosti. V žalobě ji pak zmínil toliko jako osobní důvod jeho přesídlení do ČR. Žalobce akceptuje, že nemůže požívat dočasnou ochranu ve více členských státech. Právě proto se vzdal své dočasné ochrany v Německu. Odkázal také na závěry rozsudku NSS z 1. 9. 2025, čj. 1 Azs 126/2025-28. III. Posouzení věci soudem 8. Při přezkoumání tvrzeného zásahu vycházel soud ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 9. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž účastníci řízení souhlasili konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce podal u žalovaného a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalovaný argumentoval dohodou členských států o vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Proto jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura NSS, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž jím on nebo krajské soudy v předchozích řízeních provedly dokazování. Obdobné je třeba vztáhnout k návrhu na dokazování prohlášením SRN a ČR ze dne 26. 4. 2024 v dokumentu Generálního sekretariátu Rady č. 11119/2024. Ani poznatky, které by soud mohl zjistit z tohoto podkladu, nejsou potřebné pro posouzení skutkového či právního stavu věci. Pro účely posouzení právní otázky soud nemusel dokazovat ani potvrzením, že žalobce v Německu vrátil elektronické povolení k pobytu. Skutkové poznatky, jež by případným provedením těchto listin k důkazu bylo možné nabýt, soud nepotřeboval pro posouzení důvodnosti žalobní argumentace. 10. Žaloba je přípustná (rozsudek 1 Azs 174/2024, bod 26). 11. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 12. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Německu). Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 13. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 14. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. Soud předesílá, že v relativně nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout již citovaný rozsudek SDEU ve věci C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, a z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, ze 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/20244