5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

19 A 29/2025- 44 - text 18 19 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: X. X., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Vojtěchem Filipem sídlem Čéčova 11, 370 04 České Budějovice proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M. sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. MHMP 708777/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru bezpečnosti (dále jen „žalovaný“), ze dne 26. 6. 2025, č. j. MHMP 708777/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1, Odboru občansko správních agend, Oddělení správního řízení, ze dne 13. 11. 2024, č. j. UMCP1 636619/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 44c odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon o ozbrojených silách“), a byla mu udělena pokutu ve výši 1 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se tohoto přestupku dopustil tím, že dne 19. 2. 2024 minimálně v době mezi 16:13 hodin až 16:30 hodin v Praze 1 na Malostranském náměstí během shromáždění zemědělců nosil neoprávněně vojenský stejnokroj vzor 95 s pokrývkou hlavy, hodnostním označením a rukávovými znaky. II. Žalobní body 2. Žalobce v žalobě namítal, že se s popsaným skutkem a jeho právní kvalifikací se neztotožňuje, domnívá se, že jeho oblečení nebylo s vojenským stejnokrojem či jeho součástí zaměnitelné. Žalobce si nebyl vědom toho, že by nosil části oblečení zaměnitelné s vojenským stejnokrojem a už vůbec neměl takové jednání v úmyslu. Správní orgány vykládaly v neprospěch žalobce i jeho způsob chůze, kdy mu byla spořádaná chůze přikládána k tíži i přes jeho námitky, které v rámci přestupkového řízení uplatňoval. Přestupku se dopustit nechtěl a nebyl si vědom, že by se v dané chvíli mohl takového přestupku dopustit, neboť si nebyl vědom zaměnitelnosti s vojenským stejnokrojem. Správní orgány nesprávně posoudily skutkový stav. 3. Správní orgány shledaly v jednání žalobce, potažmo skupiny, v níž se nacházel, úmyslnou snahu o působení jako vojenská jednotka. Ovšem jednání žalobce k vyvolání takového dojmu v žádném případě nesměřovalo, ba naopak se žalobce a ostatní členové skupiny pokoušeli co nejvýrazněji poukazovat na svou příslušnost ke spolku Národní domobrana ČR z.s., který je zapsán u Krajského soudu v Ostravě, IČO 08859469. Další skutečnosti, ze které žalovaný vycházel při hodnocení úmyslu vystupovat jako militantní jednotka, byl organizovaný a hierarchizovaný pohyb skupiny, tvořila zdánlivě vojenský útvar. Ovšem tato skutečnost je dle názoru žalobce vykládána zcela nedůvodně a účelově jako podpůrný argument pro to, že skupina chtěla vzbuzovat dojem, že patří k příslušníkům Armády ČR. Chůze v útvaru a nošení oblečení určitého stylu, když jde o příslušníky spolku, je přitom zcela běžné. Ad absurdum by mohli být členové sborů dobrovolných hasičů postihováni za to, že jejich vycházková uniforma může působit dojmem, že se jedná o příslušníky Hasičského záchranného sboru nebo Policie ČR, ačkoli jde také pouze o spolek založený dle občanského zákoníku. 4. Správní orgán rovněž hodnotil jednání žalobce tak, že šlo o zneužití neznalosti laické veřejnosti za tím účelem, aby se tato široká laická veřejnost domnívala, že jde o příslušníky Armády ČR. Přitom žalobci nebylo prokázáno, že by chtěl takovým dojmem na veřejnost působit. Samotná argumentace správního orgánu je v této otázce protichůdná. Na jedné straně správní orgán uvádí, že žalobce chtěl působit jako příslušník Armády ČR, a proto zvolil maskáčové oblečení. Na druhé straně správní orgán poměrně striktně odlišuje jiné situace, když uvádí, že rybáři či myslivci nosí „maskáčové“ oblečení, a přitom zde zaměnitelnost s příslušníkem složek ozbrojených sil není dána. Žalobce si není vědom, jaký by měl být v tom případě rozdíl mezi „maskáči“ a „maskáči“, když je běžně dostupná hned celá řada různých barev a vzorů oblečení s maskáčovým vzorem. Žalobce není profesionálem, a tedy nedokázal rozlišit, které oblečení je ještě „maskáči“, kde není dána zaměnitelnost s vojenským stejnokrojem a kde počíná vzor, který je zaměnitelný a za který může hrozit postih ze strany správního orgánu. Toto rozlišení však žalobci neposkytl ani správní orgán v rámci svého odůvodnění. Další rozpor v argumentaci správního orgánu je shledáván v tom, že na jedné straně měl žalobce zneužít neznalosti laické veřejnosti, avšak na straně druhé správní orgán nepřihlíží k možné neznalosti žalobce samotného a presumuje jeho vysokou znalost ve vzorech maskování a presumuje rovněž i jeho úmysl chtít zneužít neznalost široké laické veřejnosti. Žalobce je tedy toho názoru, že argumentace správního orgánu v této části není dostatečně určitá a přezkoumatelná. Žalobce a celá skupina se jednoznačně se odlišila a odkazovala na svou příslušnost ke spolku Národní domobrana ČR z.s. 5. Žalobce byl tedy ze strany správních orgánů postihnut za to, že si pořídil na volném trhu oblečení s maskováním, aniž by věděl, že běžně dostupné jsou i stejnokroje, které svým vzorem přesně či velice blízce odpovídají stejnokrojům, které používá Armáda ČR. Žalobce byl dlouhodobě přesvědčen o tom, že oblečení se vzorem, které aktivně využívají složky armády, nelze běžně zakoupit a dostupné jsou případně jen staré vzory, které se již neužívají, nebo vzory, které nemohou být zaměnitelné s těmi, které aktivně profesionální armáda používá. 6. Lze ovšem přisvědčit správnímu orgánu, že samotná otázka zaměnitelnosti je zcela klíčová pro posouzení skutkového děje, ve kterém správní orgány shledaly přestupek dle § 44c zákona o ozbrojených silách. Žalobce je toho názoru, že jeho oblečení bylo dostatečně odlišeno od stejnokroje příslušníků složek ozbrojených sil. Navíc je dle žalobce zapotřebí posuzovat zaměnitelnost jeho oblečení s vojenským stejnokrojem v celkovém kontextu, tedy přinejmenším toho, jak se skupina chovala a při jaké situaci vystupovala. Konečně otázku kontextu velmi okrajově uvedl ve svém odůvodnění i správní orgán, ačkoli opět ve zcela opačném významu. Vzhledem k tomu, že žalobce nechtěl využít, ba už vůbec ne zneužít, nějaké případné podobnosti jeho oblečení s vojenským stejnokrojem, nemůže mu být k tíži to, že zdálky může působit jeho oblečení podobně jako vojenský stejnokroj. Na větší vzdálenost tak může působit oblečení s maskováním kteréhokoli vzoru. Navíc žalobce si nikdy nepřisvojoval či ani nechtěl přisvojit oprávnění, která náležejí příslušníkům ozbrojených sborů. Není natolik podstatné, jak jeho oblečení působilo na velké vzdálenosti, nicméně je důležité, zda mohl být jeho „stejnokroj“ zaměnitelný, a tedy matoucí, při běžné komunikaci. Co se týče odlišujících znaků, odkázal žalobce na svá předchozí podání ve správním řízení a konečně i na samotné odůvodnění napadeného rozhodnutí. 7. Je zapotřebí se věnovat i celém kontextu situace. Žalobce se účastnil demonstrace zemědělců, kdy on a ostatní členové skupiny zaujali místo pod pódiem řečníků. Při tom byli zcela zřetelně označeni praporem, který sděloval, že jde o členy Národní domobrany ČR z.s. Tím jen realizovali své shromažďovací právo, které jim zaručuje Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i celá řada mezinárodních pramenů práva, kterými je ČR vázána (mj. Mezinárodní pak o občanských a politických právech nebo Evropská úmluva o svobodě shromažďovací a sdružovací). Nepřisvojovali si pravomoci příslušníků Armády ČR či jiných bezpečnostních sborů, nijak neřídili či neorganizovali průběh akce. Právě i díky této zástavě, kterou u sebe členové spolku měli viditelně u sebe, nemohlo ani z větší vzdálenosti docházet k dojmu, že se jedná o příslušníky Armády ČR. Jejich přímá účast na demonstraci ve „stejnokrojích“ odlišitelných od vojenských stejnokrojů pak sama o sobě vylučuje možnost, aby šlo o profesionální vojáky, neboť tito nemohou užívat vojenského stejnokroje k politickým účelům. 8. Na závěr lze stále polemizovat, nakolik je jednání, ve kterém shledává správní orgán přestupek, jednáním společensky škodlivým. Žalobce si nepřisvojoval žádné pravomoci, které by měly být spojeny s nošením vojenského stejnokroje. Skupina se naopak pokoušela prostřednictvím standarty spolku Národní domobrana ČR z.s. postavit najisto, že se o žádnou skupinu příslušníků Armády ČR nejedná. Je zapotřebí hodnotit, jaký je přesný smysl a účel daného ustanovení § 44c zá