19 A 41/2025 – Městský soud v Praze

19 A 41/2025- 19 - text 8 19 A 41/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: B. H. N., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j. CPR-17372-8/ČJ-2025-930310-V243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j. CPR-17372-8/ČJ-2025-930310-V243 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 3. 5. 2025, č. j. KRPA-142951-24/ČJ-2025-000022-ZSV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu tři roky s tím, že počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, se v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví ode dne, kdy cizinec vycestuje z území Evropské unie a smluvních států. Zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nepřiměřeně přísné. Vzhledem k tomu, že se správními orgány v průběhu řízení spolupracoval, měla mu být uložena pouze povinnost k opuštění území České republiky (dále jen „ČR“). Není přezkoumatelné, proč mu byla uložena doba zákazu pobytu v délce tří let. Žalovaný obecně popisuje, proč bylo uloženo opatření v této délce, ale neobjasňuje, v čem se situace žalobce liší od cizince, kterému by bylo možno uložit opatření kratší, například v délce jednoho roku, nebo dokonce v délce jen 6 měsíců. Žalovaný neobjasňuje, proč jím uváděné okolnosti odůvodňují vyhoštění právě v délce tří let, a nikoli vyhoštění kratší nebo delší. Pouze nepřezkoumatelně odkazuje na „okolnosti daného případu“ a „rozhodování v obdobných případech“, aniž by své úvahy konkrétně popsal. Žalobce má za to, že vzhledem k množství obdobných případů, o kterých žalovaný rozhoduje, by měl být schopen při srovnání se svou rozhodovací praxí vysvětlit, proč se jedná o přiměřenou a v obdobných případech obvyklou dobu zákazu vstupu na území. Podle § 2 odst. 4 správního řádu je žalovaný povinen dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Z hlediska tohoto ustanovení je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, není zřejmé, jakým způsobem dbal na to, aby rozhodnutí ve věci žalobce nebylo nedůvodně rozdílné od jeho obvyklé rozhodovací praxe v jiných případech. Žalovaný k souladu svého rozhodnutí se svojí rozhodovací praxí uvádí pouze obecně a nepřezkoumatelně, že rozhodnutí této praxi odpovídá. 3. Správní orgán I. stupně ve výroku svého rozhodnutí uvádí, že počátek doby, po kterou nelze umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, se v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví ode dne, kdy cizinec vycestuje z území Evropské unie a smluvních států. Žalovaný správnost potvrdil. Žalobce namítá, že z ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nevyplývá pravomoc správního orgánu stanovit počátek doby, kdy nelze cizinci umožnit vstup na území uvedeným způsobem. Počátek běhu této doby byl proto stanoven nezákonně. Vzhledem k tomu, že právní úprava neobsahuje pravomoc správního orgánu stanovit počátek běhu doby, ani zvláštní úpravu, která by počátek běhu doby upravovala, je třeba vycházet z toho, že tato doba začne běžet prvním dnem vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, nikoli až vycestováním cizince. To implicitně vyplývá i z ust. § 118 odst. 4 citovaného zákona. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Zdůraznil, že odvolání bylo podáno jako blanketní. 5. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, byl stanovený v souladu se zahájením provozu Schengenského informačního systému při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006 (dále jen „nařízení 2018/1861), jehož termín byl prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2023/201 ze dne 30. ledna 2023, kterým se stanoví datum zahájení provozu Schengenského informačního systému podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862, stanoven na 7. 3. 2023. Podle čl. 2 a čl. 3 nařízení 2018/1861 se jako rozhodnutí o navrácení od 7. 3. 2023 v Schengenském informačním systému evidují taková rozhodnutí, jimiž je prohlášeno, že pobyt cizince je neoprávněný a je současně uložena povinnost návratu v souladu s návratovou směrnicí (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí). Povinností členských států je proto evidovat skutečnost, zda cizinec splnil sovu povinnost a zda z území Schengenského prostoru skutečně vycestoval. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, byl proto v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoven dnem, kdy cizinec z území Evropské unie a smluvních států skutečně vycestuje, neboť pro počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, je rozhodující den, kdy cizinec území Evropské unie a smluvních států přes jejich vnější hranici skutečně opustí. 6. Pokud bylo vytýkáno neporovnání žalobce s jinými případy, žalovaný uvedl, že námitka je neuchopitelná, bez znalosti konkrétních okolností jednotlivých případů, které má žalobce na mysli, nelze zaujmout relevantní stanovisko či provést přezkoumatelné srovnání. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 8. Dne 2. 5. 2025 byl žalobce kontrolován při pobytové kontrole u metra Zličín v Praze. Žalobce neměl žádný doklad prokazující totožnost, pouze fotografii povolení k pobytu vydaného ČR na jméno B. T. T. B., narozený dne X, přičemž fotografie nebyla shledána korespondující s podobou cizince. Cizinec byl zajištěn a následně sdělil svou identitu, pod kterou bylo nadále vedeno správní řízení. 9. Při výslechu dne 2. 5. 2025 sdělil své jméno, příjmení a datum narození, cestovní doklad ztratil v květnu 2022 v ČR, jeho ztrátu nikde nehlásil. V únoru 2020 letecky vycestoval do Rumunska na rumunské vízum, byl tam zhruba rok, v únoru 2021 vycestoval autem do ČR, jiné vízum než rumunské neměl. Platnost tohoto víza mu skončila v roce 2022, o prodloužení již nežádal. Do ČR přicestoval za prací. Policii ČR uváděl jinou identitu, protože zde nemá povolení k pobytu a vydával se za někoho jiného. Je si vědom, že od příjezdu do ČR je zde nelegálně. Žádné kroky k vycestování ani k získání pobytu neučinil. Bydlí někde v Praze na ubytovně, adresu nezná, hlášený tam není. V ČR nemá žádný majetek, ani ve Vietnamu. Nemá v ČR žádné vazby. Zdravotní pojištění nemá. Má finanční prostředky zhruba 28 000 Kč. Pracuje každý den na stavbách. Je ženatý, má dvě děti, rodinu má ve vlasti. Ve vlasti má cizinec zajištěné bydlení. Je zdravý. K důvodům znemožňujícím vycestování uvedl, že zde má přátele, chce zde zůstat a čekat na syna, který se sem chystá přijet studovat. Jiné překážky nemá. Ve vlasti mu nic nehrozí, má jen dluh, který splácí. Vycestuje dobrovolně. 10. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze zjištění, že cizinec pobýval na území ČR nejméně 1. 6. 2022 do 2. 5. 2025 bez cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn; a pobýval na území ČR v období od 1. 3. 2021 do