6 Ads 98/2008 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 4/2025- 40 - text 18 19 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/32138-925, a ze dne 7. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/34115-925, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/32138-925, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/34115-925, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/32138-925 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 11. 2024, č. j. 69525/2024/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 21. 10. 2024. 2. Dále se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/34115-925 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 20. 11. 2024, č. j. 71972/2024/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán nepřiznal žalobkyni doplatek na základě žádosti ze dne 21. 10 2024. II. Žalobní body 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu důkazní nouze, žalovaný nevysvětlil, na základě jakých úvah a podkladů dospěl k přijatým závěrům. 4. Rozhodnutí obsahují nepravdivé peněžní částky, nesouhlasí s částkami v doložených dokladech, příjmy nebyly spočítány správně. 5. Není zřejmé, proč finanční poměry žalobkyně byly posouzeny pouze ve 2 dnech (1. 10. 2024 a 31. 10. 2024) z celého rozhodného období. Výše zůstatku v těchto na bankovním účtu žalobkyně významně ovlivnily pouze dvě příchozí platby (starobní důchod ve výši 22 096 Kč), proto je posouzení neobjektivní. Žalobkyni není zřejmé, z čeho bylo dovozeno, že za měsíc říjen 2024 disponovala dostatkem finančních prostředků. Vlastnictví bankovního účtu není důvodem pro nepřiznání doplatku na bydlení. Žalobkyně nepochopila, proč žalovaný vybral právě jednu určitou částku (51 079,74 Kč) z jednoho dne (31. 10. 2024) pro posouzení nároku vzhledem k celkovým finančním prostředkům v celém rozhodném období. 6. Žalovaný se nezabýval tvrzením o několikatisícovém úbytku majetku na bankovním účtu v měsících 7/2024 až 9/2024, stejně jako tvrzením, o nesprávném výpočtu přiměřených nákladů na bydlení ve výši 5 413,52 Kč, spočítáním výše důchodu v jednotlivých měsících 07/2024, 08/2024, 09/2024, 10/2024, ani stanovením výše příjmů (částka 15 467,20 Kč), proto jsou rozhodnutí nepřezkoumatelná. 7. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že v měsících červenec, srpen, září byla příjemcem starobního důchodu ve výši 22 096 Kč. V měsíci 9/2024 nedostala žádnou částku důchodu na bankovní účet, odkázala na § 9 odst. 3. zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). Měsíc, za který jí důchod náleží, není stejný jako měsíc výplaty. 8. Přiměřené náklady na bydlení (5 413,52 Kč) jsou nízké a nesmyslné, jen za energie platí žalobkyně zálohu 5 800 Kč měsíčně (k tomuto doložila výpisy z účtů prokazující platby za energie). 9. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem, že její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že zaručují dostatečné zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, a že v měsíci posuzovaní nároku na dávku společně posuzované osoby disponovaly s dostatkem finančních prostředků. V měsíci 10/2024 byly základní výdaje na bydlení v celkové částce 21 240 Kč (nájemné 14 570 Kč, služby bezprostředně související s nájmem 1 760 Kč a spotřeba plynu a elektřiny 4 910 Kč). Měsíční starobní důchod činí 22 096 Kč, pouhých necelých 900 Kč zbývá na nákup nezbytných dietních potravin, léků, ovoce a zeleniny i hygienických potřeb. 10. Žalovaný není konzistentní, neboť v jiném rozhodnutí (ze dne 7. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/109299-911) napsal že účastnice řízení spadá do výjimek v ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyni je X let, trpí nesčetnými zdravotními problémy a pobírá starobní důchod, nerozumí, že by neměla být považována za osobu v hmotné nouzi. Měla by být za tuto osobu považována automaticky, bez ohledu na splnění ostatních kritérií, když spadá do skupiny chráněných osob. 11. Namítala též, že v napadených rozhodnutích nejsou uvedena „oznámení o zdravotním stavu“ žalobkyně. 12. Žalobkyně uzavřela, že by jí měl být přiznán doplatek na bydlení minimálně ve výši 10 157 Kč od října 2024, měla by být považována za chráněnou osobu v hmotné nouzi ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, měl jí být přiznán příspěvek na živobytí. III. Vyjádření žalovaného 13. Nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě v hmotné nouzi dle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob dle § 9 odst. 2, tj. po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nejvýše však do výše 35 % příjmu, nedosahuje částky živobytí. Správní orgán vysvětlil, jaké hodnoty do výpočtu zohlednil. Příjem žalobkyně započetl ve výši 70 % starobního důchodu dle v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Příjem společně posuzované osoby byl započten ve výši 0 Kč, přiměřené náklady na bydlení byly stanoveny v maximální možné výši 35 % příjmu. 14. Žalovaný k námitce žalobkyně, že v září 2024 neobdržela starobní důchod, uvedl, že žalobkyně je kryta dávkou sociálního pojištění starobní důchod v aktuální výši 22 096 Kč, který je jí pravidelně vyplácen. Vzhledem k výplatnímu termínu 2. dne v měsíci, připadne-li tento den na den pracovního volna, je jí důchod zaslán před tímto dnem, tudíž v některých případech v předchozím kalendářním měsíci (30./31. den). Správní orgán vzhledem k tomu, že se jedná o pravidelně vyplácený starobní důchod, nepovažuje situaci, kdy k výplatě došlo technicky den před začátkem kalendářního měsíce, za podstatný pokles příjmů, neboť je žalobkyni důchod pravidelně poskytován. Nadto v tomto případě v rozhodném období červenec až září 2024 byl žalobkyni starobní důchod vyplacen celkem třikrát, jednou v červenci a dvakrát v srpnu. Započtená částka příjmu tedy odpovídá také skutečně vyplacenému příjmu. 15. Částka živobytí byla žalobkyni stanovena v maximální výši dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi s připočtením nákladů na dietní stravování, pro souběh diet je započtena nejvyšší z nich. Společně posuzovaná osoba má stanovenu částku živobytí dle § 24 odst. odst. 1 písm. g) zvýšenou o částky dle § 25, 26 a 27 zákona. Vzhledem k tomu, že příjmy společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení ve výši (15 467,20 - 5 413,52 = 10 053,68 Kč) jsou v rozhodném období vyšší než částka živobytí 9 748 Kč, nárok na dávku nevznikl. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v témže období nevznikl nárok na příspěvek na živobytí, nesplnila podmínku pro nárok na doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. Správní orgán tedy posuzoval, zda lze žalobkyni přiznat doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2, věta druhá zákona, kdy lze doplatek na bydlení přiznat také osobě, které nebyl příspěvek na živobytí přiznán z důvodu, že příjem přesáhl částku živobytí, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí. Pro posouzení tohoto nároku jsou použity stejné hodnoty jako u příspěvku na živobytí, tedy příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, v tomto případě v maximální zákonné výši 35 % příjmu, tj. 15 467,20 - 5 413,52 = 10 053,68, částka živobytí 9 748 Kč a 1,3násobek částky živobytí 12 748,40 Kč. Vzhledem k tomu, že je 1,3násobek částky živobytí vyšší než započtený příjem, lze dávku přiznat s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Správní orgán proto hodnotil celkové sociální a majetkové poměry žalobkyně a společně posuzované osoby a vzal při tomto hodnocení v úvahu výši finančních prostředků na účtu žalobkyně v aktuálním kalendářním měsíci, za který je dávka žádána, a to ve výši 34 978,56 Kč (k 1. 10. 2024), resp. 51 079,74 Kč (k 31. 10. 2024). Správní orgány vzhledem k uvedeným finančním prostředkům uvážily, že celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že i po úhradě celkových nákladů na bydlení disponovala žalobkyně dostatečnou finanční částkou, př