6 Azs 235/2004 — Nejvyšší správní soud

19 Az 23/2024- 253 - text 25 19 Az 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: S. S., narozený dne X. státní příslušnost Ruská federace zastoupený obecným zmocněncem M. G. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM-931/ZA-ZA11-P07-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM-931/ZA-ZA11-P07-2022, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „správní řád“), čímž porušil § 3 tohoto zákona; žalovaný při plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti nevycházel účastníkovi podle možností vstříc, čímž porušil povinnost ve smyslu § 4 odst. 1 správního řádu; při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí žalovaný nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co žalobce uvedl, čímž porušil § 50 odst. 4 správního řádu, a nesprávně tak posoudil jeho žádost o mezinárodní ochranu; žalovaný neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jeho hodnocení a při výkladu právních předpisů, jak ukládá § 68 odst. 3 správního řádu; žalovaný v rozhodnutí neuvedl informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 3. Žalobce namítá, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nelze vyloučit ani možnost udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, nebo také doplňkovou ochranu dle § 14a odst. 1 písm. b) a c) zákona o azylu, když je v zemi svého původu stíhán bez relevantního zákonného důvodu, neboť vystoupil proti válce na Ukrajině a uspořádal sbírku na pomoc Ukrajině. Žalobce byl tudíž nežádoucí osobou z důvodu politické angažovanosti. 4. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť mu bylo po uspořádání sbírky na pomoc Ukrajině vyhrožováno zaměstnanci Velvyslanectví Ruské federace v Praze. 5. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl hodnotový soud, který nepředstavuje důkaz o tom, že žalobcův politicky aktivní postoj nebyl doprovázen pronásledováním ze strany ruských státních orgánů. Dle žalobce měl žalovaný kvalifikovat jednání zaměstnanců velvyslanectví jako pronásledování. Žalovaný nevyhodnotil řádně informace a skutečnosti, které žalobce sdělil. Závěry žalovaného považuje za nepravdivé a nepodložené. Takovéto hodnocení jeho situace svědčí o neinformovanosti žalovaného o stavu dodržování lidských práv v Ruské federaci. Všechny v rozhodnutí citované zprávy o stavu dodržování lidských práv a bezpečnostní situaci svědčí o tom, že v Ruské federaci nejsou dodržována lidská práva, práva jednotlivce, režim zasahuje do nezávislosti soudů, jsou tvrdě potlačovány jakékoliv demonstrace projevující jakýkoliv názor. Závěry správního orgánu, že žalobce nebude ve své vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu jsou absurdní. 6. Žalovaný svůj závěr opírá o úvahu, že se žalobce může svého práva domáhat u státních orgánů Ruské federace, tyto úvahy žalovaného jsou nesprávné a nemají žádný reálný základ, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 7. Ze všech uvedených důvodů je napadené rozhodnutí v rozporu se skutečným stavem věci a také v rozporu s provedeným dokazováním. Žalovaný nebral v úvahu pronásledování žalobce tak, jak je definováno v § 2 zákona o azylu, ani neuvedl, proč takto neučinil, ač je ze zákona povinen v rozhodnutí uvést, jakými úvahami byl při rozhodování veden. 8. Ač si žalovaný pořídil podklady rozhodnutí, současně je využil zcela nedostatečně nebo jen ve prospěch svého zamýšleného záměru zamítnout žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, což je v naprostém rozporu se zásadami dokazování stanovenými správním řádem. 9. Žalobce během řízení aktivně podával doplnění ke své žádosti, resp. informace a důkazy, a to jak formou pohovorů, tak i v podobě listin, žalovaný však těmto informacím a tvrzením nepřikládal větší váhu. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nedostatečně posoudil žádost žalobce ve smyslu § 12 zákona o azylu. Žalovaný je však povinen dostát své povinnosti podle § 68 odst. 3 správního řádu. 10. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 11. Žalobce následně dne 1. 10. 2024 (tj. po lhůtě pro doplnění žalobních bodů – pozn. soudu) doplnil odkazy na porušení dalších ustanovení, odkázal také na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2023, č. j. 62 Az 27/2021-178, žádal o nařízení jednání. 12. V doplnění žaloby ze dne 17. 10. 2024 žalobce opět konstatoval, že žádá o nařízení jednání ve věci. Dále uvedl, že si je vědom mimoprávních dohod mezi justicí a ministerstvem vnitra o záměrném narušování soudních procesů. Žalobce totiž dne 17. 10. 2024 obdržel dopis od soudní tajemnice, v němž byl postaven před volbu možnosti projednání. Zároveň bylo v obálce i vyjádření žalovaného k jeho žalobě s novým číslem jednacím. Žalobce uvedl, že je zřejmé, že pokud by se písemně neobrátil na soud se žádostí o projednání, nikdo by jej o tom neinformoval, přestože Ministerstvo vnitra již více než měsíc ví o průběhu jeho případu a doplňuje ho. Žalobce dále uvedl, že ví, že je v České republice (dále jen „ČR“) praxe soudů ve věcech mezinárodní ochrany vydávat rozsudky v nepřítomnosti žadatele, bez jeho řádného vyrozumění. Dále žalobce opět zopakoval své námitky, které uvedl v doplnění ze dne 1. 10. 2024. Žalobce doplnil, že v této fázi neuvažuje o podání odvolání, zaznamenává však skutečnosti pro další kroky. 13. Dne 26. 11. 2024 bylo soudu doručeno další podání žalobce, ze kterého není jasné, na co chtěl žalobce poukázat. Žalobce v tomto doplnění namítá, že je napadené rozhodnutí politicky motivované. Žalobce dále rozsáhle cituje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2021, č. j. 19 Az 12/2020-84 (body 18, 20, část bodu 21), v němž krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, který se týká rozložení důkazního břemena mezi žadatelem o udělení mezinárodní ochrany a správním orgánem, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2014, č. j. 2 Azs 139/2014-38, který se týká hodnocení věrohodnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Dále se krajský soud vyjádřil k hodnocení politické situace a stavu dodržování lidských práv v Ruské federaci, přičemž krajský soud shledal, že jednání, jemuž byl žalobce v dané věci vystaven, v souhrnu zakládá pronásledování na kumulativním základě, které je spojeno s jeho politickou aktivitou spočívající v boji s korupcí. 14. Dne 23. 12. 2024 bylo soudu doručeno další obtížně srozumitelné vyjádření žalobce. Žalobce polemizuje o trestných činech a přestupcích Ministerstva vnitra. Dále opakuje, že má za to, že jeho tvrzení žalovaný v napadeném rozhodnutí překroutil. Namítá nekompetentnost a odbornou nezpůsobilost každého signatáře dokumentu v jeho správních a soudních věcech. Dále žalobce uvádí, že došlo ke krádeži důkazů, resp. části spisu. Žalobce uvádí, že z jeho e-mailového účtu zmizely rok staré e-maily, které odeslal svému advokátovi. Žalobce zároveň uvádí, že měl za to, že veškeré důkazy jsou součástí spisu, neboť je předal svému advokátovi. Skutečnost, že tyto dokumenty součástí spisu nejsou, potvrzují dle žalobce, že advokát nepostupoval tak, jak žalobci uváděl. Žalobce dále uvedl, že po obdržení napadeného rozhodnutí kontaktoval svého advokáta, který mu přislíbil, že se mu ozve, nic však od něj neobdržel. Žalobce má za to, že jeho advokát vyjednával s žalovaným o možném výsledku jeho žádosti. Žalobce dále žádá o zapojení orgánů Bezpečnostní informační služby jako třetí strany do vyšetřování krádeže informací a jeho e-mailu, neboť má za to, že to souvisí s Ministerstvem vnitra. Žalobce opět zdůrazňuje, že považuje napadené rozhodnutí za politicky motivované, neboť mu nebyla poskytnuta ochrana před politickou perzekucí v souvislosti s pomocí Ukrajině, je v ohrožení života v důsledku politické perzekuce v ČR. Žalovaný udělil mezinárodní ochranu osobám, které pro ni neměly žádný důvod – za příspěvky na sociálních sítích, nebo za propuštění ze zaměstnání apod. Po neudělení mezinárodní ochrany byl žalobce