2 A 13/2025 – Městský soud v Praze

2 A 13/2025- 30 - text 8 č. j. 2 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost X zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. CPR-55069-4/ČJ-2024-930310-V248 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. CPR-55069-4/ČJ-2024-930310-V248 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 5. 10. 2024, č. j. KRPA-282862-14/ČJ-2024-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 1 roku a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný dále v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu nezjistil skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce, nýbrž pouze v jeho neprospěch. Žalovaný porušil rovněž § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, neboť nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu. Napadené rozhodnutí nijak nepokrývá konkrétní situaci žalobce a v podstatě jen paušálně prochází jednotlivé regulativy. Žalovaný neváže zákonné podmínky k žalobcově situaci a nezohledňuje dostatečně specifika celého případu. 3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska formy uloženého opatření i z hlediska délky správního vyhoštění. Dle názoru žalobce napadené rozhodnutí neodpovídá okolnostem případu a je v rozporu se zásadou proporcionality a právní jistoty. Uložení správního vyhoštění je nepřiměřené také s ohledem na délku žalobcova nelegálního pobytu na území ČR v délce „cca pouhých 6 dnů“. Správní orgány měly postupovat podle § 50a zákona o pobytu cizinců, případně umožnit žalobci vycestovat dobrovolně, případně zvolit jinou formu ukončení jeho pobytu na území ČR. Žalovaný nepřihlížel k negativnímu zásahu, který bude mít napadené rozhodnutí na žalobcův život. 4. Žalobce namítal rovněž nedostatečné posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. Cizinecká policie v prvostupňovém rozhodnutí sice uvedla kritéria podle § 174a zákona o pobytu cizinců, avšak tím cele hodnocení záležitosti skončilo a cizinecká policie se prakticky nijak nevypořádala s možnými důsledky rozhodnutí o správním vyhoštění pro budoucí život žalobce. 5. Napadené rozhodnutí nereflektuje polehčující okolnosti, „excesivnost“ žalobcova jednání, jeho bezúhonnost a společenskou „nezávadovost“ a rovněž jeho spolupráci s žalovaným. Žalovaný tyto skutečnosti nezohlednil ani v úvaze o délce správního vyhoštění. Žalovaný bezdůvodně opomněl vzít v potaz tyto skutečnosti ve prospěch žalobce, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, a proto plně odkázal na napadené rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 5. 9. 2024 se žalobce dostavil se svým zástupcem na služebnu cizinecké policie, aby vyřešil svou pobytovou situaci. Kontrolou žalobcova cestovního dokladu a lustracemi bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné oprávnění k pobytu na území. V cestovním pase měl poslední vstupní razítko do schengenského prostoru ze dne 11. 10. 2023. Dále měl vízum vydané v Polsku s platností do 30. 8. 2024. Jiným oprávněním k pobytu nedisponoval. 9. Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že na území schengenského prostoru vstoupil naposledy dne 11. 10. 2023 přes letiště Praha-Ruzyně. Cestoval s platným cestovním pasem Uzbekistánu a měl platné polské vízum od 4. 9. 2023 do 30. 8. 2024. V den příletu do ČR odjel žalobce autobusem do Polska. Do ČR se vrátil až 29. 7. 2024 a na radu advokáta se dostavil k cizinecké policii, kde si chtěl legalizovat další pobyt. Žalobce uvedl, že od 11. 10. 2023 byl až do svého návratu celou dobu v Polsku, kde pracoval na stavbách. Cizinecká policie žalobci sdělila, že podle jejích zjištění byl žalobce od 26. 2. 2024 do 29. 2. 2024 a dne 11. 7. 2024 na území ČR. Žalobce k tomu uvedl, že si uvědomil, že byl v únoru za kamarádem v Brně. Poté byl v ČR ještě v květnu. Dne 11. 7. 2024 byl žalobce kontrolován, když řídil auto české registrační značky, k čemuž dále uvedl, že tehdy vezl kamaráda z letiště. Vícekrát v ČR nebyl. Žalobce uvedl, že si byl vědom svého protiprávního pobytu. Chtěl by zde pobývat legálně. V ČR žalobce nic nevlastní, v Uzbekistánu vlastní rodinný dům. Pracoval v Polsku, v ČR nikoliv a disponuje finančními prostředky k vycestování. Žalobce nemá v ČR žádné kulturní ani společenské vazby, nemá sjednané zdravotní pojištění. Žalobce uvedl, že je zdráv. Všichni žalobcovi příbuzní, jeho žena a dvě děti se nachází v Uzbekistánu, v ČR nikoho nemá. Není mu známa žádná překážka vycestování, v zemi původu mu nic nehrozí, je to pro žalobce bezpečná země. V případě potřeby vycestuje dobrovolně. 10. Součástí správního spisu je také závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 9. 9. 2024, ev. č. ZS57646, podle nějž je vycestování žalobce do Uzbekistánu možné. 11. Dne 5. 10. 2024 vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce jednoho roku. V odůvodnění pak uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že v období od 31. 8. 2024 do 5. 9. 2024 pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Cizinecká policie posoudila, že důsledek rozhodnutí o správním vyhoštění je z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života žalobce přiměřený. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena na jeden rok, kdy bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobce po celou dobu správního řízení spolupracoval a vypovídal. Na druhou stranu se snažil některé údaje potřebné pro správní řízení zatajovat nebo záměrně neuvádět. Dále bylo přihlédnuto k závažnosti protiprávního jednání žalobce, jenž si byl svého nelegálního pobytu na území ČR vědom. Doba zákazu vstupu byla proto s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem stanovena při spodní hranici zákonného rozsahu. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí cizinecké policie potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byl podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, kterým naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění je v souladu s veřejným zájmem a nezasahuje nepřiměřeně do žalobcova soukromého a rodinného života. Dobu zákazu vstupu v délce jednoho roku shledal žalovaný rovněž přiměřenou a odpovídající okolnostem případu. V. Jednání soudu a právní posouzení věci soudem 13. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Při jednání u Městského soudu v Praze dne 15. 5. 2025 zástupce žalobce argumentoval shodně jako v podané žalobě a navrhl,