2 A 19/2024 – Městský soud v Praze

2 A 19/2024- 36 - text  8 2 A 19/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2024, č. j. MV-43239-4/SO-2024 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2024, č. j. MV-43239-4/SO-2024 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Štěpána Svátka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2024, č. j.: MV-43239-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 18. 1. 2023, č. j.: OAM-35336-20/ZM-2023, kterým byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o vydání zaměstnanecké karty. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že je napadené rozhodnutí zcela nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nemůže být sankcionována za výkon práva podat žádost o zaměstnaneckou kartu na území ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, jak jí explicitně umožňuje § 42g odst. 5 téhož zákona. Žalovaná záměrně desinterpretovala klíčovou pasáž z důvodové zprávy k zákonu o pobytu cizinců ohledně zavedení kvót, jež se mají vztahovat toliko na cizince žádající ze zahraničí o vstup na území. Vůči cizincům již na území pobývajícím za jinými (neekonomickými) účely, kteří chtějí účel pobytu změnit na výdělečný, není nutné kvóty uplatňovat. Je v hrubém rozporu s § 53 odst. 3 správního řádu dojít k závěru, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona v případě prvotní žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia. Žalobkyni není známo, co se rozumí pojmem „nenaplnění deklarovaného účelu pobytu“, když ho zákon o pobytu cizinců nedefinuje, přičemž se účastnila jazykového kurzu a řádně plnila docházku. Žalobkyně upozornila na případy žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecké karty občanů Vietnamu podaných v zemích schengenského prostoru a v třetích zemích, které byly promptně schvalovány, ač by v souvislosti s nimi mohly být kvóty uplatněny. Žádostem zcela podobným nynější žádosti žalobkyně bylo prvostupňovým orgánem vyhovováno do konce dubna 2023. Ze spisového materiálu ani z provedeného dokazování nevyplývá nic, z čeho by se dalo dovodit naplnění skutkové podstaty § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j.: 1 Azs 2/2019-54, představuje usnesení vlády č. 474 ze dne 18. 7. 2018 toliko interní rozhodnutí bez povahy obecné právní normy, kdy se jedná o stanovisko ukládající úkoly členům vlády. Pouze zřetelný zájem na bezpečnosti státu by mohl ospravedlnit aplikaci § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, ovšem žalobkyně nemůže nijak ohrozit bezpečnost či veřejný pořádek České republiky. Žalobkyně má volný přístup na trh práce vzhledem k § 98 písm. j) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), v rámci studia si také brigádně přivydělávala. Postup správních orgánů je v rozporu s § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu, došlo k nepřípustné diskriminaci na základě národnostního původu a nebyly zohledněny dopady do soukromého a rodinného života žalobkyně. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Při podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia nebylo konstatováno, že pobyt žalobkyně není v zájmu České republiky. Stanoví-li se však kvóty pro ekonomickou migraci pro určitou zemi, nelze ignorovat úmysl zákonodárce omezit příliv nekvalifikovaných pracovníků a akceptovat postup žalobkyně, která krátce po příjezdu podá žádost o změnu účelu pobytu. U žádosti o vydání zaměstnanecké karty zákon o pobytu cizinců nepředpokládá posuzování přiměřenosti dopadů zamítavého rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2022, č. j. 4 Azs 14/2022-34, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 4. 3. 2024, č. j. 60 A 12/2023-40, ve kterých se nespatřuje diskriminace, nastaví-li stát kvóty pro občany určitého státu oproti jiným, stejně tak, upraví-li odlišně právo žádat o určitý typ pobytového oprávnění osobám disponujícím určitou kvalifikací. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout. IV. Obsah spisového materiálu 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 5. 2023 podala žádost o vydání zaměstnanecké karty z důvodu v § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Mělo se jednat o zaměstnání na pozici pomocného pracovníka obchodního provozu u zaměstnavatele Quoc Toan Tran, IČ: 04168810, sídlem Sluneční náměstí 2568/7, Praha. Pracovní smlouva byla uzavřena dne 12. 5. 2023 s týdenní pracovní dobou 40 hodin. 5. Jak je zřejmé ze zprávy Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze, žalobkyně nastoupila do intenzivního kurzu českého jazyka, její docházka dosahovala 85 % a při závěrečné zkoušce v červnu 2023 dosáhla úrovně A2. Dle sdělení děkanátu Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze ze dne 5. 10. 2023 měla žalobkyně podanou přihlášku ke studiu, nevykonala však přijímací řízení, což platí rovněž o přihlášce do bakalářského studia na Fakultu tropů a subtropů. 6. Dne 24. 10. 2023 byla žalobkyně vyrozuměna o možnosti seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž k prvostupňovému orgánu se za tímto účelem nedostavila a k podkladům se nevyjádřila ani písemně. 7. Dne 18. 1. 2023 prvostupňový orgán vydal rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta a podle kterého se zaměstnanecká karta podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 30. 6. 2023, nevydá, neboť pobyt žalobkyně není v zájmu České republiky. Jak je uvedeno v odůvodnění, žalobkyně v České republice pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které bylo uděleno s platností od 11. 1. 2023 do 31. 8. 2023. Žalobkyně měla absolvovat přípravný jazykový kurz organizovaný Provozně ekonomickou fakultou České zemědělské univerzity v Praze pro budoucí studium ve studijním programu „Ekonomika a management“ na Provozně ekonomické fakultě této vysoké školy. Žalobkyně požádala o vydání zaměstnanecké karty dne 18. 5. 2023. V souvislosti s vládním programem „Klíčový a vědecký personál“ byl definován zájem České republiky na příchodu nových zaměstnanců z Vietnamu pouze v počtu 200 osob ročně na pozice vyžadující vysokou kvalifikaci. Poněvadž žádost o vydání zaměstnanecké karty žalobkyně podala na území České republiky, nedopadají na ni přímo omezení stanovená nařízením vlády č. 220/2019 Sb., nicméně v tomto nařízení se zrcadlí nezájem České republiky na vstupu a pobytu cizinců z některých zemí, má-li být hlavním účelem pobytu výdělečná činnost. K výkonu práce pomocného pracovníka obchodního provozu není třeba vysokoškolského vzdělání, které žalobkyně přišla získat do České republiky a které by bylo předpokladem pro získání zaměstnanecké karty v programu „Klíčový a vědecký personál“ u Zastupitelského úřadu v Hanoji. Není v zájmu České republiky pobyt žalobkyně na jejím území za účelem zaměstnání za situace, kdy se rozhodla původní účel pobytu nenaplnit. 8. Žalobkyně podala dne 2. 2. 2024 odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, doručenému téhož dne. Napadla nezákonnost, když byla sankcionována za výkon práv a oprávněných zájmů, resp. za podání žádosti ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Prvostupňový orgán se podle žalobkyně nezabýval meritem žádosti, jestliže ji zamítl ze zcela jiných důvodů ležících mimo předmět správního řízení. Odvolací námitky se dále překrývají se žalobními body. 9. Dne 22. 4. 2024 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítla. Žalovaná uvedla, že žalobkyně ještě před ukončením přípravného kurzu dne 18. 5. 2023 podala žádost o vydání zaměstnanecké karty na pracovní pozici vyžadující nízkou kvalifikaci, ačkoli se studiem na vysoké škole hodlala připravovat na budoucí povolání. Pobyt žalobkyně na území na základě zaměstnanecké karty není v zájmu České republiky, neboť by tím došlo k popření smyslu a