2 A 28/2024 – Městský soud v Praze

2 A 28/2024- 56 - text  8 2 A 28/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Fialou sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2024, č. j.: MV-60198-4/SO-2024 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2024, č. j. MV-60198-4/SO-2024 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Ondřeje Fialy, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2024, č. j.: MV-60198-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 19. 2. 2024, č. j.: OAM-6393-33/ZM-2023, kterým byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o vydání zaměstnanecké karty. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě nejprve obecně namítal porušení § 2, § 3, § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu. Důvod pro zamítnutí žádosti podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců není v jeho případě dán, neboť správní orgány nesprávně vyložily neurčitý pojem „zájem České republiky“. Z nařízení vlády č. 220/2019 Sb. nelze dovodit nezájem České republiky na žalobcově pobytu na území, neboť se jím pouze omezují zájemci o podání žádosti na konkrétních zastupitelských úřadech v zahraničí, ať již je jejich státní příslušnost jakákoli. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 176/2019 Sb. bylo zavedení kvót navrhováno pouze k cizincům žádajícím o vstup ze zahraničí, ve vztahu k cizincům, kteří již na území pobývají za jiným účelem a chtějí účel pobyt změnit na výdělečný, není třeba kvóty uplatnit. Žalobce poukázal na rozhodnutí žalované, č. j.: MV-118536-6/SO-2023, které má nasvědčovat paušálnímu zamítání všech žádostí X studentů o změnu účelu pobytu ze studia na zaměstnání na základě interní metodiky. Žalobce rovněž citoval rozhodnutí žalované, č. j.: MV-133253-3/SO-2020, dle nějž se v judikatuře Nejvyššího správního soudu upozorňuje, že ač na vydání určitých typů pobytových oprávnění nevzniká právní nárok, žadatelé neztrácejí právo na spravedlivý proces při vyřizování svých žádostí. S ohledem na situaci na trhu a na stav veřejných financí lze naopak dovodit zájem České republiky na zaměstnávání nekvalifikovaných pracovníků z třetích zemí. Nelze seznat, proč by měl pobyt žalobce na základě zaměstnanecké karty představovat zvýšené bezpečnostní riziko. 3. Podle žalobce jsou napadené a prvostupňové rozhodnutí vnitřně rozporné, pokud se na jedné straně uvádí, že jeho pobyt není v zájmu České republiky, zatímco na druhé straně se nezájem odůvodňuje tím, že nenaplnil původní účel pobytu, tj. studium. Aplikovaný důvod pro zamítnutí žádosti se musí vztahovat ke konkrétnímu cizinci a musí být podložen o konkrétní a individualizované skutečnosti týkající se právě tohoto cizince, naopak jej nelze vztahovat k celé skupině cizinců pocházejících z určité země. Byla porušena zásada legitimního očekávání, poněvadž nařízení vlády č. 220/2019 Sb. platí již čtyři roky a správní orgán po tuto dobu v obdobných případech žádosti povoloval. Není zřejmé, v čem se žalobcův případ liší od ostatních X studentů, jimž bylo vyhověno stran jejich žádosti. 4. Žalobce dále namítal, že z ničeho nevyplývá, že by neplnil účel pobytu či že by nadále neměl v úmyslu studovat. Na území žije již více než jeden a půl roku, po celou tuto dobu plní účel pobytu a studuje. Na věc žalobce není možné vztáhnout závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/2020-33, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2023, č. j. 17 A 28/2023-42, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. 60 A 12/2023-40, ani rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2022, č. j. 4 Azs 14/2022-34. 5. Napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. Studium vyžaduje značné náklady, přičemž žalobce chtěl pomoci své rodině a začít pracovat, aby rodina nemusela po celou dobu jeho studia hradit veškeré náklady spojené s pobytem a studiem. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Většina žalobních námitek se shoduje s námitkami uvedenými v odvolání. Žalobce není sankcionován za výkon svých práv, jelikož mu nic nebránilo nadále plnit deklarovaný účel pobytu. Namísto studia však podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, kterou by nemohl podat v zemi původu. Z důvodu migračních omezení vztahujících se na nekvalifikovanou pracovní sílu přicházející z X není vydání zaměstnanecké karty v zájmu České republiky. Žalovaná odkázala mj. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 19 A 2/2024-35, v obdobné věci, zatímco k namítanému porušení zásady rozhodování skutkově obdobných případů citovala rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j. 19 A 6/2024-40. V žalobcově případě byly splněny všechny podmínky pro zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty a napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo také dostatečně a řádně odůvodněno. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 7. Žalobce ve své replice zdůraznil, že se nařízení vlády vůbec věcně nevztahuje na změnu účelu pobytu cizince na území. Správní orgány aplikací důvodu pro zamítnutí žádosti podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců fakticky nahrazují zákonodárnou činnost, když v případě studentů z X žádajících o změnu účelu pobytu aplikují interní metodiku Ministerstva vnitra. Žalobce citoval z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2024, č. j. 63 A 2/2024-39, v němž byla popsaná praxe správních orgánů shledána nezákonnou. V obecné rovině nelze dospět k závěru, že by změna účelu pobytu ze studia na zaměstnaneckou kartu neměla být v zájmu České republiky. Zaměstnávání občanů X, byť by snad v České republice nakonec úspěšně neabsolvovali vysokou školu, na pozicích vyžadujících nižší kvalifikaci nepředstavuje zvýšené bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Při rozhodování o žádosti o vydání zaměstnanecké karty se jedná o rozhodování o právním nároku cizince, v čemž žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 51 A 13/2021-45. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 24. 11. 2022 do 31. 8. 2023, konkrétně za účelem studia přípravného kurzu českého jazyka pro cizince organizovaného Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně pro další studium akreditovaného bakalářského studijního programu ekonomika a management na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. 9. Dne 25. 1. 2023 podal žádost o vydání zaměstnanecké karty z důvodu v § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Mělo se jednat o zaměstnání na pozici doplňovače zboží u zaměstnavatele Van Ninh Nguyen, IČ: 28044291, se sídlem Dolní brána 368, Němčice nad Hanou. Pracovní smlouva byla uzavřena dne 16. 1. 2023 s týdenní pracovní dobou 40 hodin. 10. Jak je zřejmé ze zprávy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, pedagogické fakulty, ze dne 19. 4. 2023, žalobce nastoupil dne 10. 10. 2022 do přípravného kurzu českého jazyka pro cizince a výuky se aktivně účastnil. 11. Dne 13. 7. 2023 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí, č. j.: OAM-6393-21/ZM-2023, kterým byla žádost zamítnuta a podle kterého se nevydá zaměstnanecká karta podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť pobyt žalobce není v zájmu České republiky. Na základě odvolání žalobce žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 9. 2023, č. j. MV-137072-4/SO-2023, zrušila rozhodnutí prvostupňového orgánu a věc mu vrátila k novému projednání. Podle žalované totiž odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo jen výčtem ustanovení zákona o pobytu cizinců, podzákonných předpisů a judikatury správních soudů, nebyly také vypořádány skutečnosti zjištěné o studiu žalobce a tvrzení o nepřiměřenosti zásahu do jeho soukromého života. 12. Dne 15. 1. 2024 byla zmocněnému zástupci žalobce doručena výzva k seznámení se s podklady pro v