2 A 37/2025 – Městský soud v Praze

2 A 37/2025- 18 - text 7 č. j. 2 A 37/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2025, č. j. CPR-22230-5/ČJ-2025-930310-V242 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 8. 8. 2025, č. j. CPR-22230-5/ČJ-2025-930310-V242 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 23. 6. 2025, č. j. KRPA-198769-17/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 1 roku a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že uložení správního vyhoštění na dobu jednoho roku je nepřiměřeně přísné, a tedy rozporné s § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobcově neoprávněnému pobytu předcházelo rozhodnutí Městského soudu v Praze o nepřiznání odkladného účinku žalobě směřující proti rozhodnutí o zastavení řízení o žalobcově žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR a následné udělení výjezdního příkazu. Žalobce se chybně domníval, že pokud řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo zamítnuto, a bylo toliko rozhodnuto o předání věci Litevské republice k dalšímu řízení, tak do doby jeho přemístění do Litvy zde pobývá oprávněně. Žalobcovy pohnutky proto oslabují intenzitu jeho protiprávního jednání. Neměl v úmyslu porušovat pobytová pravidla. Jedná se o žalobcovo historicky první porušení zákona. Jeho jednání je proto nutné vnímat jako ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Správní vyhoštění na dobu 1 roku se jeví jako nepřiměřeně přísný, postačovalo by opatření podle § 50a zákona o pobytu cizinců. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný se vypořádal s kritérii přiměřenosti (§ 174a zákona o pobytu cizinců) a posoudil přiměřenost zásahu napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života (§ 119a zákona o pobytu cizinců). Rozhodnout o žalobcově žádosti o udělení mezinárodní ochrany je příslušná Litevská republika podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „Dublinské nařízení“), která svou příslušnost uznala. Žalobci byl proto vydán výjezdní příkaz. Žalobci byla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území, kterou vědomě nerespektoval. Jeho tvrzení o domnělém oprávněném pobytu na území ČR je tedy nedůvodné. Nejednalo se o neúmyslné jednání. Nebyl dán důvod pro aplikaci § 50a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Dne 21. 6. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou na adrese X, přičemž na výzvu k prokázání totožnosti předložil potvrzení o ohlášení ztráty dokladu ze dne 30. 4. 2025. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce přicestoval na území ČR dne 19. 12. 2024 na základě litevského krátkodobého víza č. X s platností od 17. 12. 2024 do 6. 1. 2025 a s dobou pobytu na 6 dní. Jiné oprávnění k pobytu u žalobce zjištěno nebylo. Proto vzniklo podezření, že žalobce pobýval na území ČR neoprávněně a byl zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 6. Dne 21. 6. 2025 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že do ČR přicestoval na krátkodobé litevské vízum, aby zde podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Má totiž spor se svým sousedem, pročež se obává svého návratu do domovského státu. Od svého příjezdu pobývá žalobce v ČR nepřetržitě a z území neodcestoval, neboť dne 2. 5. 2025 ztratil cestovní pas. Vyřízení nového pasu stojí 10 000 Kč, na což nemá peníze. Nemá peníze ani na vycestování. Je svobodný, bezdětný, v ČR ani v EU nemá žádné příbuzné ani žádné vazby. V případě návratu do země původu bude bydlet s rodiči, avšak bojí se svého souseda, který ho může zmlátit a který má známé na policii, která žalobci tím pádem nepomůže. Ze strany státních orgánů mu nic nehrozí. 7. Na dotaz správních orgánů zaslala litevská strana sdělení, že žalobce nemá žádné platné povolení k pobytu v Litvě (informace č. j. CPR-11426-654/ČJ-2025-930001). 8. Součástí správního spisu je také závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 6. 2025, ev. č. ZS58720, podle nějž je vycestování žalobce do X možné. 9. Dne 23. 6. 2025 vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce jednoho roku. V odůvodnění uvedla, že se žalobce dopustil porušení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to od 8. 4. 2025 do 21. 6. 2025. Žalobce podal dne 6. 1. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 28. 1. 2025, č. j. OAM-9/ZA-ZA11-D07-2025 bylo řízení o žalobcově žádosti zastaveno pro nepřípustnost, neboť státem příslušným k posouzení žádosti je Litevská republika. Žalobě proti uvedenému rozhodnutí nepřiznal Městský soud v Praze odkladný účinek svým usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 4 Az 5/2025-24, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2025, a následně ji zamítl svým rozsudkem ze dne 11. 4. 2025, č. j. 4 Az 5/2025-37. V návaznosti na nepřiznání odkladného účinku žalobě byl dne 25. 3. 2025 žalobci vydán výjezdní příkaz č. GA0297896 s platností do 7. 4. 2025. Žalobce jej nerespektoval a nevycestoval, pročež od 8. 4. 2025 na území pobývá nelegálně. Cizinecká policie nenalezla důvod pro postup podle § 119a zákona o pobytu cizinců. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím dne 8. 8. 2025 tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, jímž naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Délku zákazu vstupu na území členských států žalovaný shledal adekvátní a uvedl, že stanovenou dobu zákazu vstupu v délce jednoho roku považuje za přiměřenou míře porušení povinností žalobce. Dále neshledal ani nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. V. Právní posouzení věci soudem 11. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 13. Soud předesílá, že v projednávané věci není sporu o tom, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, když na území ČR od 8. 4. 2025 do 21. 6. 2025 pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 14. Žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR ze dne 6. 1. 2025 byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové