2 A 40/2025 – Městský soud v Praze

2 A 40/2025- 15 - text 7 č. j. 2 A 40/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. CPR-20751-3/ČJ-2025-930310-V235 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. CPR-20751-3/ČJ-2025-930310-V235 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 8. 6. 2025, č. j. KRPA-183221-16/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 12 měsíců a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že uložení správního vyhoštění na dobu 12 měsíců je nepřiměřeně přísné, a tedy rozporné s § 174a zákona o pobytu cizinců. V rámci přiměřenosti napadeného rozhodnutí pak žalovaný byl povinen zkoumat mimo jiné závažnost žalobcova protiprávního jednání. V případě žalobce se jedná o jeho historicky první porušení zákona na území ČR, nad kterým vyjádřil lítost, a přislíbil, že dobrovolně vycestuje do domovského státu. K porušení zákonů žalobce dohnala zoufalá osobní a finanční situace. Žalobcovy pohnutky proto oslabují intenzitu jeho protiprávního jednání. Žalobcovo jednání je proto nutné vnímat jako ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Správní vyhoštění na dobu 1 roku se jeví jako nepřiměřeně přísné, postačovalo by mírnější opatření podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí dále odporuje § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a shromážděný spisový materiál a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Dne 6. 6. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou v ulici Michelská u zastávky MHD Kačerov, přičemž na výzvu k prokázání totožnosti předložil uzbecký cestovní pas a povolení k pobytu vydané Litevskou republikou č. X. Lustrací bylo zjištěno, že litevské povolení k pobytu bylo zneplatněno a je potřeba jej zajistit. Tento údaj byl do evidence SIS II zadán litevskou stranou dne 2. 12. 2024. Žalobce další doklad opravňující jej k pobytu na území nepředložil. Proto vzniklo podezření, že žalobce na území ČR neoprávněně a byl policejní hlídkou zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 6. Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že na území schengenského prostoru přicestoval naposledy dne 8. 3. 2024, a to na letiště v Rize. Přicestoval na základě cestovního dokladu a litevského povolení k pobytu. Do ČR žalobce přicestoval asi 8. 3. 2025 za prací. Pracoval zde jako řidič. Chtěl si zde vydělat ještě nějaké peníze a následně se vrátit do země původu. Žalobce nevěděl, že jeho litevské povolení k pobytu bylo dne 2. 12. 2024 prohlášeno za neplatné a domníval se, že se na území zdržuje na jeho základě. Žalobce dále uvedl, že je zdravý, ženatý a má dvě děti. Celá jeho rodina žije v Uzbekistánu, v rodinném domě, žalobce je s nimi v kontaktu přes telefon. Žalobce nezná přesnou adresu svého pobytu v ČR, nic zde nevlastní, avšak disponuje finančními prostředky k dalšímu pobytu a vycestování z území ČR. Nemá zde žádné příbuzné, žádnou osobu, vůči níž by měl povinnost výživy nebo péče. Na území ČR nemá žalobce vůbec žádné vazby, nemá zde ani dluhy či jiné závazky nebo pohledávky. Není mu známa žádná překážka, která by mu bránila ve vycestování z území, v zemi původu mu nehrozí žádné nebezpečí. V zemi původu má žalobce zázemí, rodinný dům, kde žije s rodinou. Pokud bude muset, vycestuje dobrovolně. 7. Součástí správního spisu je rovněž závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 7. 6. 2025, ev. č. ZS58672, podle nějž je vycestování žalobce do Uzbekistánu možné. 8. Součástí správního spisu je rovněž odpověď litevského policejního partnera na žádost o informaci o žalobcově pobytovém statusu v Litvě ze dne 6. 6. 2025, č. j. CPR-11426-550/ČJ-2025-930011. Podle této písemnosti byl žalobce držitelem povolení k pobytu č. X vydaného s platností od 12. 2. 2024 do 12. 2. 2026. Toto povolení však bylo dne 2. 12. 2024 prohlášeno za neplatné. Žalobce tedy v Litvě neměl žádné povolení k pobytu a ani o takové povolení neměl podanou žádost. 9. Dne 8. 6. 2025 vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce 12 měsíců. V odůvodnění uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území členských států bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to od 3. 12. 2024 do 6. 6. 2025. Cizinecká policie nenalezla důvod pro postup podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, jímž naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Přitom se žalovaný zabýval (ne)platností žalobcova litevského povolení k pobytu. Délku zákazu vstupu na území členských států žalovaný shledal adekvátní a uvedl, že stanovenou dobu zákazu vstupu v délce 12 měsíců považuje za přiměřenou míře porušení povinností žalobce. Dále neshledal ani nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. V. Právní posouzení věci soudem 11. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 13. Soud předesílá, že v projednávané věci není sporu o tom, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť na území členských států pobýval od 3. 12. 2024 do 6. 6. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce k oprávněnosti svého pobytu ničeho nenamítal. Správní orgány se přitom zabývaly existencí litevského povolení k pobytu č. 760333455, kterým žalobce disponoval. Toto povolení však bylo zneplatněno ke dni 2. 12. 2024 a ode dne následujícího tak žalobce na území členských států EU pobýval nelegálně. 14. Žalobce namítal nepřiměřenou tvrdost napadeného rozhodnutí a jeho rozpor s § 174a zákona o pobytu cizinců. 15. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Ustanovení § 174a stejného zákona pak stanoví, že při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední z