2 Ad 33/2024- 117 - text
10 č. j. 2 Ad 33/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci
žalobce: X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2024, č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 8. 2024, č.j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 740 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2024, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 4. 2024, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 12. 2023 vznikla invalidita II. stupně žalobce dne 18. 10. 2023. Žalobce získal v rozhodném období od 18. 10. 2013 do 17. 10 2023 pouze 2 roky a 138 dnů pojištění a v rozhodném období od 18. 10. 2003 do 17. 10. 2023 pouze 4 roky a 21 dnů pojištění.
2. V rámci námitkového řízení byl lékařkou Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) dne 12. 8. 2024 vypracován posudek, ze kterého vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (dále též „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 60 %, navýšená o 10 % podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky, celkově tedy 70 %. Žalobce tak je invalidní podle § 39 odst. 1, jde o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, s datem jejího vzniku dne 20. 6. 2022. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce ke dni vzniku invalidity, tj. 20. 6. 2022 byl osobou starší 28 let, a proto u něj činí potřebná doba pojištění pro vznik nároku 5 let. V posledních deseti letech před vznikem invalidity získal žalobce pouze 2 roky a 57 dnů pojištění. V posledních dvaceti letech před vznikem invalidity pak žalobce získal 3 roky a 296 dnů pojištění. Samotná skutečnost, že je žalobce invalidní pro invaliditu III. stupně, nepostačuje pro přiznání invalidního důchodu. Žalobce nesplnil podmínku potřebné doby pojištění ke dni vzniku nároku na invalidní důchod.
3. Žalobce v podané žalobě namítal, že vznik invalidity byl nesprávně posouzen ke dni 20. 6. 2022. Nesouhlasil se zařazením svého zdravotního postižení do určené kapitoly a položky podle přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Další nedostatek napadeného rozhodnutí spatřoval v tom, že důvodem odmítnutí žalobcova tvrzení o vzniku invalidity byla chybějící zdravotní dokumentace. Chybějící zdravotnická dokumentace není důvodem pro nepřiznání invalidního důchodu. Žalobce uvedl, že trpí bipolární afektivní poruchou již od dětství. Tímto onemocněním trpěl již jeho otec. Podstatné problémy se u žalobce začaly projevovat již kolem 10.-12. roku věku, přičemž u dětského lékaře byly prvně řešeny ve 14 letech. Zdravotnická dokumentace z těchto let se nedochovala. První odborná psychiatrická péče nastala po dosažení 18 let Posledních minimálně 14 let se žalobcův zdravotní stav kontinuálně zhoršuje, což se projevuje postupným zkracováním období „stabilního stavu“ oproti depresivním obdobím. Manické stavy vedou k impulzivnímu chování, ztrátě kontaktu s realitou a finančním problémům, depresivní fáze k izolaci, únavě a neschopnosti vykonávat základní činnosti. V roce 2011 otec žalobce spáchal sebevraždu, což stav dále zhoršilo. V roce 2023 byl žalobce hospitalizován v ÚVN Praha a PN Bohnice, následně je v pravidelné ambulantní péči s medikací, která zatím nepřináší výrazné zlepšení. Žalobce není schopen pracovního výkonu, má 100% pokles pracovní schopnosti a je v pracovní neschopnosti. Tvrdí, že jeho onemocnění je nevyléčitelné a nelze očekávat zlepšení umožňující zaměstnání. Lékařské zprávy, které žalobce doložil v rámci námitkového řízení, potvrzují vznik onemocnění v mládí. Nepřítomnost kompletní dokumentace z dětství nelze klást k jeho tíži, neboť je způsobena ztrátou dokumentace poskytovateli zdravotních služeb. Žalobce odmítá závěr správního orgánu, že nelze stanovit dřívější datum invalidity, a považuje předložené zprávy za dostatečný důkaz jeho tvrzení. Žalobce dále nesouhlasil se stanovením data vzniku invalidity. Žalobce namítal, že předložil lékařské zprávy prokazující vznik onemocnění již v období adolescence, přičemž zpráva MUDr. S. z roku 2023 uvádí počátek nemoci při studiu střední školy. Tvrdí, že bipolární porucha jej od dětství výrazně omezovala v osobním, studijním i pracovním životě, což vedlo k nemožnosti získat potřebnou dobu pojištění. Žalobce poukazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je datum vzniku invalidity objektivní stav, který nelze odvozovat od nahodilých skutečností, ale z doložených zdravotních změn. Dále odkázal na § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož má nárok na invalidní důchod i osoba, u níž invalidita třetího stupně vznikla před dosažením 18 let věku, bez ohledu na dobu pojištění. Závěrem žalobce nesouhlasil s posudkem lékařky IPZS, který neodpovídá skutečnému stavu a jeho závěry jsou podhodnocené a nesprávné. Skutečnému zdravotnímu stavu žalobce odpovídá kapitola V položka 4e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení. Dále uvedla, že v otázce posouzení nároku na invalidní důchod je vázána posudkem lékaře IPZS. Žalovaná uvedla, že ze zákona o důchodovém pojištění jednoznačně vyplývá, že pro nárok na invalidní důchod musí být současně splněny dvě podmínky, a sice vznik invalidity a získání potřebné doby pojištění. Přehled o žalobcem odpracované době pojištění je chronologicky uveden na osobním listu důchodového pojištění ze dne 23. 8. 2024, který je součástí spisového materiálu. Žalobce je sice od 20. 6. 2022 invalidní, avšak nesplnil druhou podmínku – potřebnou dobu pojištění. Proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.
5. V reakci na vyjádření žalované zaslal žalobce repliku, v níž uvedl, že je zcela jasné, že jeho invalidita nevznikla 20. 6. 2022, neboť u něj nemoc nemohla propuknout náhle. Onemocnění se projevilo postupně. Žalobce není schopen doložit zdravotnickou dokumentaci nikoliv vlastní vinou, nýbrž z důvodu, že někteří poskytovatelé zdravotních služeb neplní řádně své povinnosti ohledně nakládání se zdravotnickou dokumentací. Žalobce předložil čestné prohlášení žalobcova zastupujícího třídního učitele z gymnázia, z nějž má plynout, že žalobce z důvodu psychických potíží chyběl ve škole souvisle asi měsíc, a to v období květen až červen 1999. Dále předložil vysvědčení ze školního roku 1998/1999, ze kterého vyplývá vysoká absence žalobce v celkové výši 250 omluvených hodin v II. pololetí. Ke svému vyjádření přiložil rovněž stanovisko Veřejné ochránkyně práv ze dne 19. 9. 2018, č. j. KVOP-41126/2018, kde se věnovala požadavkům na určení dne vzniku invalidity. Žalobce posléze odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2024, č. j. 1 Ads 184/2023-39, ze dne 22. 12. 2020, č. j. 8 Ads 90/2020-44, a ze dne 19. 7. 2018, č. j. 7 Ads 172/2016-61. Závěrem své repliky žalobce zdůraznil potřebu individuálního posouzení svého zdravotního stavu a invalidity ve světle konkrétních okolností případu.
6. Žalobce dále zaslal opis archivní databáze poskytnutých zdravotních služeb za období od 1. 10. 1995 do 28. 2. 2025 a dále opis kapitačních plateb od 1. 10. 1995 do 31. 12. 2021 a výpis z účtu pojištěnce za období od 1. 1. 2022 do 28. 2. 2025.
7. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze (dále jen „Posudková komise Praha“). Z posudku této komise ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že od 29. 10. 2007 do 22. 3. 2022 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Od 23. 3. 2022 i k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu III. stupně. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepřízniv