20 A 30/2025 – Městský soud v Praze

20 A 30/2025- 20 - text  7 20 A 30/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: N. T. H., nar. X státní příslušnost X bytem v ČR: X zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. července 2025, č. j. CPR-19098-3/ČJ-2025-930310-V243 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 6. 5. 2025, č.j. KRPA-298658-37/ČJ-2024-000022-SV o správním vyhoštění žalobce podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanovenou v trvání 1 roku. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě předně správním orgánům vytkl nepřiměřenou přísnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Měl za to, že mu měla být uložena pouze povinnost opustit území České republiky, neboť se správními orgány v průběhu řízení spolupracoval a doba neoprávněného pobytu nebyla dlouhá. 3. Dále žalobce namítal, že k dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života nebyl vyslechnut jeho bratr a teta, ačkoli správním orgánům bylo jejich soužití známo. 4. Žalobce měl rovněž za to, že správní orgány neodůvodnily dostatečně dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států, v trvání právě jednoho roku. Postrádal přitom uvedení důvodů, pro které nebylo uloženo opatření kratší či naopak delší. Také namítal, že po zrušení předchozího rozhodnutí správního orgánu prvého stupně stanovily správní orgány dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států, opět v trvání jednoho roku, přestože došlo k výrazné korekci doby neoprávněného pobytu žalobce na území České republiky. 5. Navrhl proto závěrem, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 7. K námitkám žalobce pak uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí nalézacího správního orgánu se podává, že se tento správní orgán zabýval posouzení přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve vztahu k jeho tetě a dospělému bratrovi. V případě žalobce se pak nejedná o takové vazby, pro které by vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života. 8. K době zákazu vstupu na území členských států pak žalovaný uvedl, že tato doba se neodvíjí od doby protiprávního jednání. Jde pouze o jedno z kritérií ke stanovení doby správního vyhoštění. Poukázal také na to, že doba neoprávněného pobytu žalobce byla po doplnění dokazování stanovena na 53 dnů (oproti původním 39) a nešlo tedy o dvojnásobnou délku neoprávněného pobytu, jak tvrdil žalobce. Podle žalovaného pak nejde o tak zásadní změnu, která by v celkovém zhodnocení případu žalobce vedla ke změně doby správního vyhoštění. 9. Žalovaný proto závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 11. Žalobce byl dne 20. 9. 2024 kontrolování hlídkou správního orgánu prvního stupně, kdy k prokázání svojí totožnosti předložil cestovní doklad č. X vydaný X, ve kterém nebylo vyznačeno žádné platné oprávnění k pobytu na území České republiky. 12. Z lustrace cizineckého informačního systému se podává, že žalobce nemá povolen žádný druh pobytu na území České republiky s tím, že poslední žádost o povolení pobytu v roce 2019 byla zamítnuta. Vzniklo proto podezření, že žalobce pobývá na území České republiky neoprávněně, a proto byl podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů zajištěn. 13. Dne 20. září 2024 proto správní orgán prvého stupně zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce, a to výslovně z důvodu podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobce do protokolu o výslechu v procesním postavení účastníka řízení sepsaného téhož dne za přítomnosti tlumočníka jazyka X uvedl, že naposledy na území schengenského prostoru, konkrétně do České republiky, přicestoval v roce 4. 10. 2017 na polský pobyt a poté ihned odjel do Polska, kde si vyzvedl kartu k pobytu. V říjnu 2019 mu pobytu v Polsku vypršel a jeho žádost o prodloužení byla zamítnuta. V Polsku následně žil ještě dva roku a poté přijel za prací do České republiky a od té doby nevycestoval. V České republice bydlí u své tety, která zde má trvalý pobyt. Je si vědom neoprávněného pobytu. Má zde ještě bratra. Je svobodný a bezdětný. Je zdravý, nemá žádný majetek. Občas pracuje na brigádách. V České republice ani ostatních členských státech nemá nikoho, pro koho by ukončení jeho pobytu představovalo nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Ve X má rodiče a sestru, s kterými žil v rodinném domě. K možnostem uložení zvláštních opatření za účelem vycestování uvedl, že má stálou adresu a nemá finanční prostředky na složení peněžité záruky ani neví o nikom, kdo by za něj záruku složil. Ve X mu nic nehrozí a vycestuje dobrovolně. 14. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 21. 9. 2024, ev. č. ZS57685, se podává, že vycestování žalobce do X je možné. 15. Správní orgán prvého stupně následně poté, co umožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, vydal (v pořadí první) rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, které bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č.j. CPR-57689-3/ČJ-2024-930310-V243, neboť nebylo zjištěno a podloženo, kdy žalobci zaniklo oprávnění k pobytu v Polské republice. 16. Z odpovědi Centra policejní a celní spolupráce Kudowa Slone ze dne 18. dubna 2025, č.j. KRPH-116871/MPS-2025-1284973-810004-JVA, se podává, že doba oprávněného pobytu žalobce v Polsku skončila dne 12. 8. 2024. 17. Správní orgán prvého stupně následně poté, co opětovně umožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, proti kterému si žalobce opět podal odvolání k žalovanému, který žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí nalézacího správního orgánu potvrdil. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 18. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“). Rozhodoval přitom bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný k výzvě a poučení soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. vyjádřili svůj souhlas s takovým projednáním věci. Zdejší soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 19. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud zejména z následujících ustanovení právních předpisů. 20. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců „[p]olicie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn“. 21. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců „[r]ozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.“ 22. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke