20 A 33/2025 – Městský soud v Praze

20 A 33/2025- 22 - text  6 20 A 33/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: N. D., nar. X státní příslušnost X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. července 2025, č.j. CPR-12228-5/ČJ-2025-930310 - V235, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 1. 3. 2025, č.j. KRPA-71217-12/ČJ-2025-000022-SV o správním vyhoštění žalobce podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a o stanovení doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, v trvání dvou let. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě namítal, že uložení správního vyhoštění na dobu 2 let pokládá za nepřiměřeně tvrdý postup, který je v rozporu s ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, protože správní orgány nedostatečně zohlednily dosavadní bezúhonnost žalobce, skutečnost, že se jedná o ojedinělý exces z jinak řádného plnění pobytových povinností, jakožto i skutečnost, že žalobce svého jednání litoval a od počátku správního řízení řádně spolupracoval se správním orgánem a napomáhal při objasnění skutečného stavu věci. 3. Žalobce měl dále za to, že vůči němu mělo být postupováno mírněji. Vyhoštění v trvání dvou let pak považoval za nepřiměřeně přísné, neboť celková doba protiprávního stavu trvala relativně krátkou dobu a v obdobných případech správní orgány stanovují opatření na dobu jednoho roku, a to i při delším protiprávním pobytu, než jaký vykázal žalobce. Žalobce měl rovněž za to, že mu nepřitěžují žádné jiné skutečnosti, pročež je u něj dán předpoklad dosažení nápravy i cestou mírnějšího a výchovnějšího postupu. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na shromážděný spisový materiál. Žalovaný současně uvedl, že v odvolacím řízení postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu a ze své strany neshledal ve svém postupu žádné pochybení. 5. Žalovaný proto s ohledem na shora uvedené navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 7. Dne 26. 9. 2023 nabylo právní moci rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 13. 9. 2023, č.j. KRPA-306568-15/ČJ-2023-000022-SV, kterým bylo žalobci uložené správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, v trvání jednoho roku. 8. Žalobce byl dne 1. 3. 2025 kontrolován hlídkou Policie ČR. Ke kontrole předložil biometrický cestovní pas č. X vydaný X bez vyznačeného víza či jiného povolení opravňujícího jej k pobytu na území České republiky s posledním vyznačeným vstupem (a bez následně vyznačeného výstupu) do schengenského prostoru dne 26. 11. 2024 přes rumunský hraniční přechod Albita, z čehož vzniklo podezření z neoprávněného pobytu žalobce na území České republiky pro překročení doby oprávněného pobytu na základě biometrického cestovního dokladu, pročež byl podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn. 9. Dne 1. března 2025 správní orgán prvého stupně zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce. Žalobce do protokolu o výslechu účastníka řízení uvedl, že přicestoval do České republiky naposledy dne 26. 11. 2024 na biometrický cestovní pas přes Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a od té doby nevycestoval. Do České republiky přicestoval kvůli práci a je mu známo, že již nemůže pobývat na území České republiky. Chtěl vycestovat 25. 3. 2025. Předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění nerozporoval s tím, že ve stanovené době vycestoval, vyčkal v X a poté v listopadu 2024 vycestoval do České republiky. Je si vědom neoprávněného pobytu s tím, že pro jeho legalizaci neučinil nic. K možnosti uložení zvláštních opatření za účelem vycestování žalobce uvedl, že bydlí na ubytovně s krajany v pronajatém pokoji. Na kauci nemá a nemá ani nikoho, kdo by ji složil za něj. Nemohl by chodit na policii se hlásit a zdržovat se v místě bydliště. Pracoval zde brigádně, kde se dalo. Je svobodný, bezdětný a v X má rodiče a sourozence. Na území České republiky nikoho nemá a nic nevlastní. V zemi původu má dům a má se tak kam vrátit. Na území České republiky nemá žádné vazby ani žádnou osobu, vůči níž by ukončení pobytu žalobce představovalo nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Po zdravotní stránce je pořádku. K možnostem návratu do X se žalobce vyjádřil tak, že mu tam žádné nebezpečí nehrozí a ve vycestování mu nebrání žádná překážka. Vycestuje dobrovolně. 10. Správní orgán prvého stupně následně poté, co umožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, proti kterému se žalobce včas odvolal k žalovanému, který žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí nalézacího správního orgánu potvrdil. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“ ). Rozhodoval přitom bez nařízení jednání, neboť žalobce k výzvě a poučení soudu podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a žalovaný naopak výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9. zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí. 13. Podle § 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, pochází-li cizinec z bezpečné země původu podle jiného právního předpisu a neuvedl-li skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179. 14. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 15. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 16. Ze správního spisu je v prvé řadě zřejmé, že žalobce skutečně ke dni svého zajištění a následně v době vydání rozhodnutí nalézacího správního orgánu pobýval na území České republiky neoprávněně, a to přinejmenším od 24. 2. 2025 do 1. 3. 2025. Rovněž ze správního spisu vyplývá, že bylo žalobci rozhodnutím Policie České re