20 A 34/2024 – Městský soud v Praze

20 A 34/2024- 36 - text 13 20 A 34/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: H. T. D., narozená dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2024, č. j. MV-83511-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 7. 2024, č. j. MV-83511-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 4. 2024, č. j. OAM43858-41/DP-2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a to v rozsahu výroku I. tohoto rozhodnutí. Dále žalovaná napadeným rozhodnutím zrušila výrok II. prvostupňového rozhodnutí. 2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní s tím, že povolení k dlouhodobému pobytu se podle § 45 odst. 1 zákona č. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) nevydá, neboť žalobkyně neplnila na území účel, pro který jí bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní s tím, že povolení k dlouhodobému pobytu se dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nevydá, neboť byla zjištěna závažná překážka pobytu žalobkyně na území. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobkyně v podané žalobě nejprve podotkla, že mezi účastníky řízení je nesporné, že účel pobytu neplnila v období od 20. 11. 2017 do 16. 10. 2018, a to ze závažných důvodů. Naopak je mezi účastníky řízení sporné, zda došlo k neplnění účelu pobytu pouze po přechodnou dobu. Již v průběhu správního řízení měla argumentovat tím, že počátek přechodné doby je třeba vymezit okamžikem, kdy se dozvěděla o zrušení manželova povolení k trvalému pobytu. K prokázání tohoto navrhovala svůj výslech, jakož i výslech svého manžela, který správní orgán prvního stupně odmítl provést. Úvahy a závěry žalované jsou podle žalobkyně založeny toliko na domněnkách a nedůvěře. Správní orgány však musí vycházet z podkladů a důkazů, nikoliv domněnek o tom, že o zrušení manželova povolení k pobytu musela vědět, neboť spolu žijí ve společné domácnosti, vychovávají děti atd. Rovněž zmínila, že její zástupce se s ní poprvé osobně setkal někdy v polovině roku 2018 a seznámil ji s její pobytovou situací a problémy jejího manžela. Dodala, že řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu bylo v případě jejího manžela zahájeno krátce po porodu syna, což bylo jeho původní motivací, proč se jí s pobytovými problémy nesvěřil. 4. Dále žalobkyně označila za nepřezkoumatelné úvahy žalované, že její prohlášení ani prohlášení jiné osoby, nejsou sama o sobě důkazem o uváděných skutečnostech. Není podle ní ani zřejmé, jakou listinu měla předložit. Následně uvedla, že je nepřezkoumatelné, proč podle žalované není možné za přechodnou dobu považovat dobu zhruba 4 měsíců mezi tím, kdy se dozvěděla o zrušení manželova povolení k pobytu, a podáním žádosti o dlouhodobý pobyt. Žalovaná totiž nevysvětlila, proč pouze doba dnů či týdnů může být považována za přechodnou na rozdíl od 4 měsíců. Poznamenala, že informace o manželově pobytové situaci pro ni byla nová a šokující a musela důkladně zvážit další postup, jakož i zájem svého syna. Nemohla tedy reagovat v době dnů či týdnů. Vzhledem k její situaci je podle ní třeba považovat neplnění účelu pobytu po dobu asi 4 měsíců za přechodnou dobu ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 5. Posléze se žalobkyně vyjádřila k postavení jejích dětí jako osob zúčastněných na řízení. Uvedla, že její syn se narodil na území České republiky, prožil zde celý život a vykonává zde i základní školní docházku. Ačkoliv má na území povolen trvalý pobyt, je jeho faktická přítomnost závislá na udělení pobytového oprávnění jí samotné. Vietnam je pro něj cizí zemí a ovládá dokonale i český jazyk. Vietnamštinu ovládá pouze částečně. Zařazení do školní docházky ve Vietnamu by pro něj bylo obtížné. Je proto v jeho nejlepším zájmu, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Její dcera se pak narodila na území České republiky, ale musela odcestovat do Vietnamu, neboť nemohla získat pobytové oprávnění, protože její matka pobývala na území toliko v režimu fikce podle § 47 zákona o pobytu cizinců. Odloučení od dcery je proto závislé na výsledku řízení. 6. Následně žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2021, č. j. 30 A 3/2019-45, s tím, že i kdyby nesplňovala podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem soužití se synem, neznamená to automaticky, že bezpodmínečně musí být její žádost zamítnuta. Dopad rozhodnutí do svého rodinného a soukromého života a do života svých dětí popsala v podkladech, které jsou součástí správního spisu. V jejím případě jsou tedy dány okolnosti, kvůli nimž by zamítnutí její žádosti zasáhlo nepřiměřeně do práv na soukromý a rodinný život. Podotkla, že správní orgány nikde nedefinovaly nejlepší zájem dítěte, ačkoliv žádost podala zejména za účelem ochrany zájmů svého syna. Nikde tak neřeší otázku, zda je v jeho nejlepším zájmu pobyt v České republice, nebo vycestování do Vietnamu. Dále podotkla, že její manžel pobývá na území pouze v souvislosti s probíhajícím řízením o správním vyhoštění. Není tedy v zájmu syna, aby byl v České republice závislý pouze na takovém nejistém pobytovém postavení. 7. Taktéž žalobkyně zmínila, že neexistuje žádné pobytové oprávnění, o které by mohla požádat na zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji. Je podnikatelkou, avšak pro dlouhodobá víza za účelem podnikání a pro zaměstnanecké karty je nařízením vlády č. 220/2019 Sb. stanovena pro zastupitelský úřad kvóta 0. O tato oprávnění tedy vůbec nemůže žádat. Podmínky pro udělení jiného pobytového oprávnění nesplňuje. Také podotkla, že se pokoušela zajistit po narození různá pobytová oprávnění i pro dceru, avšak nebyla úspěšná. Je přitom podle ní v nejlepším zájmu dcery, aby jí bylo uděleno pobytové oprávnění a mohla s dcerou dosáhnout sloučení rodiny na území České republiky. 8. Žalobkyně namítla, že správní orgány nesprávně vyhodnotily dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života jí samotné a jejích dětí. Zopakovala, že jedno z jejích dětí s ní pobývá na území České republiky, přičemž mladší dítě musela poslat do Vietnamu, neboť mu nebyl povolen pobyt. Obě děti jsou přitom výživou odkázány na ni. Žije zde i její manžel, který je taktéž odkázán na její podnikatelskou činnost. Ve Vietnamu nemá rodina dostatečné zázemí ani případný zdroj obživy. Mohla by sice bydlet u příbuzných, ale nemá vlastní bydlení. Správní orgány pak nepřihlédly k tomu, že v České republice žije již 10 let. Naučila se česky, složila zkoušku z českého jazyka a v českém prostředí bez problému podniká. Předpokládá, že její děti zde budou vyrůstat. Dodala, že správní orgány se pak nezabývaly její konkrétní životní situací dostatečně a přezkoumatelně. Jejich rozhodnutí nepochybně zasahují do soukromého a rodinného života její rodiny a nesplňují podmínku nezbytnosti. 9. Závěrem podané žaloby tak žalobkyně navrhla zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalované k novému rozhodnutí a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nejprve zmínila, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítla námitky uplatněné v žalobě. Odkázala také na obsah napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Rovněž poznamenala, že nebylo povinností správních orgánů reagovat na každou dílčí námitku učiněnou v průběhu správního řízení. 11. Dále žalovaná zdůraznila, že i kdyby bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že se o zrušení povolení k trvalému pobytu manžela dozvěděla až po květnu 2018, stále požádala o změnu účelu až dne 16. 10. 2018, tedy po více než čtyřech měsících. I za tohoto stavu by rozhodnutí obstálo. Nejednalo by se totiž o řádově dny či týdny, ale o několik měsíců, tedy nikoliv přechodnou dobu. K tomu odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 14 A 203/2019-35. Žalobkyni podle žalované nic nebránilo v tom, aby v zásadě ihned po zrušení manželova oprávnění k pobytu svou pobytovou situaci řešila jinak a podala žádost o změnu účelu svého pobytu. 12. Závěrem svého vyjádření žalovaná navrhla zdejšímu soudu, aby podanou žalobu za