20 Ad 27/2024 – Městský soud v Praze

20 Ad 27/2024- 43 - text 18 20 Ad 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: JUDr. T. M., Ph.D., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha za účasti: Mgr. V. H. M., narozená dne X, bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/187195-911, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/187195-911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/204 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 10. 2019, č. j. 17638/2019/AAI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že oprávněné osobě se snižuje příspěvek na péči z 12 800 Kč na 4 400 Kč měsíčně od listopadu 2019. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně rozhodl ve věci opětovného posouzení nároku a výše o příspěvku na péči oprávněné osoby JUDr. E. M., nar. X, zemřelé X, naposledy bytem X, tak, že příspěvek na péči se poskytuje ve výši 880 Kč měsíčně od listopadu 2019. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobce v podané žalobě předně namítl, že žalovaný nerespektoval pokyny uložené mu předcházejícími rozsudky Městského soudu v Praze. Napadené rozhodnutí je podle něj motivováno snahou mu uškodit. Posudek označil za neúplný, nesprávný a nepřesvědčivý. S odkazem na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 21. 6. 2022, ev. č. SZ/2022/915-PH-12, poznamenal, že členem posudkové komise opět nebyl odborník z oboru ortopedie, jak výslovně požadoval Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 11. 11. 2021, č. j. 2 Ad 35/2020-38. Poukázal pak i na posudek posudkové komise ze dne 27. 1. 2022, ev. č. SZ/2021/2786-PH-3. Tyto posudky podle něj obsahují vzájemně protikladné závěry a zcela ignorují zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze, na jehož odůvodnění odkázal a které obsáhle citoval. Posudková komise totiž v uvedených posudcích zcela ignorovala závazný právní názor Městského soudu v Praze a jeho pokyny nesplnila. Posudky tak nemohou obstát z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti a jsou zde zásadní skutečnosti a důkazy, kterými je jejich správnost zásadním způsobem zpochybněna. Posudky rovněž označil za rozporné se závěry posudku vypracovaného MUDr. Š., č. j. LPS/2019/4020-P9-CSSZ. V případě uvedených posudků také vytkl nesprávné obsazení posudkové komise. V té byl kromě předsedkyně vždy pouze jeden lékař, přičemž se ani v jednom případě nejednalo o neurologa ani internistu a o zastoupení ortopeda lze taktéž pochybovat. 4. Dále žalobce uvedl, že oba vypracované posudky zcela ignorují ustanovení § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“) a jsou s ním v příkrém rozporu. Posudek ze dne 21. 6. 2022 označil rovněž za rozporný se závěry sociálního šetření ze dne 25. 7. 2019, podle kterého se jeho matka pohybovala na mechanickém invalidním vozíku odrážením zdravou nohu, měla poškozené klouby, byla schopna vstát a přesunout se na toaletní mísu, neudělala ani krok, měla X, neměla zhotovenou protézu a nosila provizorní návlek, který si nebyla schopna sama na nohu připevnit. Měla ortézu na pravé ruce s poškozeným nervem a rukama vozík neovládala. Je tedy podle žalobce naprosto zřejmé, že nebyla schopna samostatného stravování, oblékání, obouvání ani výkonu fyziologické potřeby. V rozhodné době se pohybovala vsedě na vozíku odstrkováním jednou nohou a měla nesnesitelné bolesti X kloubů obou rukou. Byla schopna si připravenou stravu ohřát, ale vyžadovala asistenci u krájení. Nákup surovin prováděla asistující osoba a jejich uložení muselo být podřízeno dosahu z vozíku. Ohřívání stravy na plynovém vařiči bylo možné jen v malých nádobách. Z vozíku byla schopna na cca dvě až tři sekundy vstát, avšak s oporou. Při užití opory druhou spolehlivou funkční ruku neměla. 5. Dále žalobce podotkl, že pro bolesti rukou nebyla jeho matka schopna se sama obléci, a to zvláště za situace, kdy měla otoky. Nebyla schopna si oblečení vybrat ze skříně a mohla užívat jen oblečení dosažitelné z vozíku. Poukázal přitom na omezení pohybu a postižení pravého lokte a bolesti ramenních kloubů. Zmínil, že posudková komise nemůže závěry jiného posudku znegovat, aniž by takové popření odůvodnila a dostatečně odborně vyargumentovala. Také poznamenal, že závěr v posudku ze dne 21. 6. 2022 o kolísání schopnosti zvládat jednotlivé posuzované základní životní potřeby a stanovení stupně závislosti odpovídající převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období za zcela nepřezkoumatelný a neodůvodněný. V případě kolísání je podle něj třeba počítat s nejnižší schopností sebeobsluhy. 6. Za nepřijatelný žalobce označil rovněž závěr uvedený v posudku ze dne 21. 6. 2022 ohledně zvládání základních životních potřeb stravování a oblékání a obouvání, který byl v příkrém rozporu s provedeným sociální šetřením, jakož i odbornými vyšetřeními dokladujícími omezení pohybu pravého lokte a bolesti ramenních kloubů. Ze stejného důvodu pak podle něj nebyla jeho matka samostatná ani při vykonávání fyziologické potřeby. Rovněž konstatoval, že v posudcích není ani naznačeno, jaká skutečnost byla základem pro změnu stupně její závislosti, a to zvláště za situace, že se její zdravotní stav zhoršoval. Od ledna 2015 do 13. 5. 2019 přitom nikdo ze správního orgánu prvního stupně jeho matku neviděl a nebylo provedeno žádné místní šetření. Taktéž zmínil, že jeho matka nepodávala žádost o zvýšení příspěvku na péči a správní orgán prvního stupně řízení zahájil bez jejího podnětu. Následně shrnul vývoj zdravotního stavu své matky s tím, že její rehabilitace nepostoupila takovým způsobem, že by nebyla odkázána na pomoc jiné osoby. Postupovala přitom i X ramenních a loketních kloubů. Její zdravotní stav se od rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015 ani přechodně nezlepšil. Nebyl tedy důvod zadávat vypracování posudku zdravotního stavu k 30. 11. 2015 a přehodnocovat závěry sociálního šetření z 13. 5. 2014. 7. Posléze žalobce namítl, že správní orgán zcela opomenul zkoumat, že jeho matka absolvovala několik komplikovaných reoperací, které ji v podstatě upoutaly na lůžko. Mohla se pohybovat pouze za dopomoci jiné osoby a zvládala tedy toliko pohyb na toaletu., což byly úkony, které chtěla vykonat bez bezprostřední pomoci. Vyžadovala přitom každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech. Dopomoc potřebovala i k takovým úkonům, jako např. otevření okna či ukrojení krajíce chleba. Žalovaný se pak podle žalobce vůbec nezabýval možností aplikace ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). Dále žalobce podotkl, že byla nesprávně vyložena i závěrečná zpráva z pobytu v Rehabilitačním ústavu Malvazinky ze dne 9. 6. 2018, když z ní bylo zjevné, že jeho matka nezvládala péči o zdraví. Opakovaně také žádal, aby si správní orgány vyžádaly lékařské zprávy MUDr. J. F. Dále ke zvládání základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby žalobce poznamenal, že jakkoliv jeho matka za běžného stavu zvládala výkon fyziologické potřeby samostatně, při zažívacích potížích měla problémy se na WC dostat včas. Vedle postele měla mobilní WC a plenkové kalhotky, které běžně nepoužívala. Představa potřeby dopomoci k výkonu fyziologické potřeby pro ni byla vrcholně ponižující. 8. Závěrem podané žaloby žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a je motivováno přímou snahou mu uškodit. Navrhl tedy zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí, uložil žalovanému o věci znovu rozhodnout a uložil mu povinnost uhradit náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve poukázal na to, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 2 Ad 19/2022-52, bylo zrušeno jeho předchozí rozhodnutí a bylo jím uloženo přezkoumatelně posoudit základní životní potřeby stravování a oblékání a obouvání. Na základě tohoto rozsudku si tedy žalovaný vyžádal doplňující posudek zejména ke zhodnocení potřeby stravování a oblékání a obouvání. Dále shrnul závěry posudkové komise obsažené v doplňujícím posudku. Následně žalovaný konstatoval, že posudková komise v doplňujícím posudku posoudila a vysvětlila hodnocení všech aktivit v rámci základních životních potřeb stravování a oblékání a obouvání, a to přesvědčivě a úplně, v souladu se zmíněn