2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 39/2024- 39 - text 15 20 Ad 39/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: MUDr. M. D., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237154-911, a ze dne 4. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237185-911, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237154-911, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237185-911, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237154-911 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 9. 2024, č. j. 54612/2024/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“). Prvostupňovým rozhodnutím ve věci příspěvku na živobytí správní orgán prvního stupně nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 19. 8. 2024. 2. Dále se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. MPSV2024/237185-911 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 9. 2024, č. j. 57312/2024/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“). Prvostupňovým rozhodnutím ve věci doplatku na bydlení správní orgán prvního stupně nepřiznal žalobkyni doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 19. 8. 2024. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobkyně v podané žalobě předně uvedla, že obě napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a obsahují nepravdivé peněžní částky, které nesouhlasí s částkami uvedenými v jednotlivých potvrzeních. Příjmy tak nebyly spočítány správně. Nepochopila také, jaký názor zastává správní orgán prvního stupně a žalovaný. 4. Namítla, že v napadeném rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí jsou určené přiměřené náklady na bydlení neúměrně nízké. Jen za spotřebu plynu platí zálohy ve výši necelých 6 000 Kč. Za tak nízkou částku nákladů na bydlení není možné sehnat v Praze nájemní bydlení pro dvě dospělé osoby, a ještě zaplatit spotřebu plynu, vody a elektřiny. Dále podotkla, že nepochopila, proč žalovaný v rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení posuzoval její finanční poměry právě a pouze ve dnech 1. 8. 2024 a 31. 8. 2024 z celého rozhodného období. 5. Následně žalobkyně poznamenala, že není zřejmé, za jaké měsíce a v jaké výši byl započítán její starobní důchod. Dodala, že v měsíce červnu jí nebyla žádná částka na její bankovní účet připsána a ani jiným způsobem nebyl důchod vyplacen. Starobní důchod by podle ní měl být v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) započítán v rozhodném období pouze v měsících, v nichž byl skutečně vyplacen. Rozhodné je datum skutečné výplaty. 6. Rovněž žalobkyně rozporovala tvrzení o dostatku finančních prostředků v napadeném rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení. Upozornila, že výši finančních prostředků na jejím bankovním účtu zásadně ovlivnily dvě příchozí platby starobního důchodu, neboť v srpnu 2024 jí byl starobní důchod vyplacen dvakrát. Žalovaný tak velmi nespravedlivě a neobjektivně posoudil stav jejího finančního majetku. Skutečnost, že má bankovní účet (s určitým zůstatkem) podle ní není důvodem pro nepřiznání dávky. Za nepravdivé označila i tvrzení o možnosti zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Poukázala na to, že výdaje na bydlení činily v srpnu 2024 celkem 17 590 Kč. Měsíční starobní důchod přitom činil 22 096 Kč. Zbývalo jí tak pouze 4 500 Kč na nákup nezbytných dietních potravin, léků, ovoce a zeleniny i hygienických potřeb. Podotkla, že v srpnu 2024 byly její náklady na bydlení nižší, protože nebyla zaplacena měsíční záloha na spotřebu plynu (necelých 6 000 Kč). 7. Taktéž žalobkyně namítla, že v obou napadených rozhodnutích chybí vysvětlení, proč se žalovaný nezabýval jejími námitkami ohledně úbytku majetku ani dalšími odvolacími námitkami. Dále uvedla, že je jí již X let, trpí zdravotními problémy a pobírá starobní důchod. Není tedy zřejmé, proč není ani v jednom z napadených rozhodnutích považována za osobu v hmotné nouzi. Měla by přitom být na základě ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi považována za takovou osobu automaticky. Je proto nadbytečné hodnotit další podmínky pro splnění ostatních kritérií pro osoby v hmotné nouzi. Domnívala se, že patří do skupiny tzv. chráněných osob. 8. Závěrem podané žaloby žalobkyně uvedla, že doplatek na bydlení jí měl být od srpna 2024 přiznán v měsíční výši nejméně 17 333 Kč a příspěvek na živobytí v měsíční výši nejméně 3 046 Kč. Měla být automaticky považována za chráněnou osobu v hmotné nouzi, pročež je nepřiznání příspěvku na živobytí v rozporu se zákonem. Doplnila také svůj výpočet měsíční výše doplatku na bydlení, odůvodněných nákladů na bydlení, příjmů a příspěvku na živobytí. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření v souvislosti s příspěvkem na živobytí podotkl, že správní orgány vysvětlily, jaké hodnoty do výpočtu zohlednily. Příjem žalobkyně byl započten ve výši 70 % starobního důchodu. V případě společně posuzované osoby byl příjem započten ve výši 0 Kč. Přiměřené náklady na bydlení pak byly stanoveny v maximální možné výši 35 % příjmů. K námitce žalobkyně, že neobdržela v červnu 2024 starobní důchod, poznamenal, že starobní důchod je jí pravidelně vyplácen. Pokud výplatní termín připadne na den pracovního volna, je jí důchod zaslán před tímto dnem. Vzhledem k výplatnímu termínu 2. den v měsíci se v některých případech může jednat i o předchozí kalendářní měsíc. Situaci, kdy k výplatě došlo technicky den před začátkem kalendářního měsíce, podle něj nelze považovat za podstatný pokles příjmů. V této souvislosti odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2024, č. j. 13 Ad 19/2024-35. 10. Posléze žalovaný podotkl, že částka živobytí žalobkyně byla stanovena v maximální možné výši s připočtením nákladů na dietní stravování. Vzhledem k tomu, že příjmy společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení byly v rozhodném období vyšší než částka živobytí, nárok na dávku nevznikl. 11. Pokud jde o doplatek na bydlení, žalovaný uvedl, že žalobkyně nesplnila podmínku ustanovení § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť jí nebyl přiznán příspěvek na živobytí. Ovšem vzhledem k tomu, že 1,3násobek částky živobytí byl vyšší než započtený příjem, bylo možné dávku přiznat s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Při hodnocení těchto poměrů vzaly správní orgány v úvahu výši finančních prostředků na účtu žalobkyně a společně posuzované osoby. Uvážily přitom, že celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení mohou tyto prostředky zaručit zajištění výživy a ostatních základních potřeb v aktuálním kalendářním měsíci. Dávka proto nebyla přiznána. Doplnil, že doplatek na bydlení dle ustanovení § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi je dávkou fakultativní a její přiznání závisí na správním uvážení. Meze tohoto správního uvážení nebyly překročeny. Na základě výše uvedeného tak navrhl zdejšímu soudu, aby podanou žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu týkajícího se řízení o příspěvku na živobytí zjistil zdejší soud následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 13. Správnímu orgánu prvního stupně byla dne 19. 8. 2024 doručena žádost žalobkyně o příspěvek na živobytí. Jako společně posuzovanou osobu uvedla žalobkyně pana P. D., nar. X. Ve správním spisu pak byla založena řada podkladů týkající se této žádosti. 14. Mimo jiné se jednalo o výpisy bankovního účtu žalobkyně, ze kterých se podává, že žalobkyni byla dne 30. 4. 2024 připsána na bankovní účet částka 22 096 Kč s popisem „Důchod starobní od 2. 5. 2024 do 1. 6. 2024“. Dne 31. 5. 2024 pak byla připsána částka 22 096 Kč s popisem „Důchod starobní od 2. 6. 2024 do 1. 7. 2024“ a dne 1. 7. 2024 částka 22 096 Kč s popisem „Důchod starobní od 2. 7. 2024 do 1. 8. 2024“. Rovněž z těchto výpisů vyplývá, že v červnu 2024 nebyl na bankovní účet starobní důchod připsán. Z výpisů z účtů a dokladů o výši měsíčních příjmů pana P. D. vyplývá, že ten v období května až července 2024 žádné příjmy neměl. V rámci formuláře „Informace o užívaném bytu (obývaném prostoru)“ ze dne 18. 8. 2024 pak žalobkyně uvedla výši měsíčního nájemného 14