20 Az 13/2025 – Městský soud v Praze

20 Az 13/2025- 27 - text 9 20 Az 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: X. X., narozený dne X státní příslušnost X t.č. v X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-533/LE-LE05-LE05-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž byla podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce předně v podané žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť stojí na chybných úvahách a nepodložených závěrech žalovaného o důvěryhodnosti žalobce. Žalovaný vyšel ve svých závěrech především z obsahu a průběhu dvou pohovorů se žalobcem, ačkoli přinejmenším první z nich byl podle žalobce postižen problematickou kvalitou tlumočení, když přibraný tlumočník podle žalobce dával najevo svoji antipatii a odmítal s žalobcem hladce spolupracovat. V průběhu pohovoru mezi nimi opakovaně docházelo k nedorozumění a tlumočník rovněž odmítl opakované přetlumočení části výpovědi žalobce, o které jej žalobce požádal poté, co si uvědomil nepřesnost svého vyjádření. Žalovaný tak vycházel z přepisu výpovědi žalobce, který neodpovídá tomu, co chtěl žalobce ve skutečnosti sdělit. Žalobci tak byla podle jeho mínění beze zbytku odňata možnost přesně vyjádřit, co zamýšlel. 3. Dále žalobce žalovanému vytkl to, že se irelevantně zabýval znalostí X a jejích reálií, neboť žalobci hrozí pronásledování již na základě holé skutečnosti, že se hlásí ke X a že se též zúčastnil X. Pronásledování tak nesouvisí s povědomím žalobce o X a jeho obsahu, ale již od skutečnosti, že žalobce X praktikuje a blíže je poznává. 4. Žalobce dále rozvedl své obavy z pronásledování coby X ze strany státu i nestátních subjektů. Rozporoval poté závěry žalovaného o nevěrohodnosti svých tvrzení stran víry, jež byly založeny na podkladech získaných v rámci nestandardně proběhnuvšího procesního úkonu. Namítal rovněž, že navazující úkon v podobě vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí byl zatížen neochotou a otevřeně nepřátelským postojem úředních osob. Tento postoj vůči osobě žalobce byl rovněž podle jeho mínění zapříčiněn tlumočením. 5. Žalobce též považoval za vhodné upozornit na informace organizace Iran Human Rights ze dne 27. ledna 2023 o tom, že v souvislosti s protesty bylo zavražděno nejméně 488 lidí a dalších nejméně 107 lidí čeká na odsouzení a možnou popravu. Dále uvedl, že o situaci v Íránu informovala i významná zahraniční média. 6. Žalobce nakonec uzavřel, že jsou v jeho případě dány důvody pro udělení azylu podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu s tím, že v mezidobí rovněž vyvstaly nové okolnosti, které odůvodňují udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu, kdy měl na mysli rozsáhlou sérii leteckých úderů Izraele na cíle v Íránu ze dne 13. 6. 2025, kvůli kterým hrozí další eskalace a započetí válečného konfliktu. 7. Závěrem podané žaloby tak žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na tom, že se v průběhu správního řízení dostatečně a přiměřeně okolnostem případu žalobce zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil a že zjistil skutečný stav věci a opatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný dostatečně podrobně, jasně a srozumitelně popsal, proč žádost žalobce posoudil podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu jako žádost zjevně nedůvodnou. 9. Žalovaný konstatoval, že žalobce sice předestřel své obavy reflektované v ust. § 12 a § 14a zákona o azylu, avšak tvrzení žalobce byl nuce po jejich důkladném posouzení vyhodnotit jakožto zjevně nevěrohodná, a proto nemohou být podkladem pro jakékoli úvahy o důvodnosti obav z pronásledování či vážné újmy. Naopak zjevně nevěrohodné skutečnosti jednoznačně potvrzují, že důvodem žádosti nejsou obavy z pronásledování či vážné újmy v zemi původu, ale důvody, které jsou neslučitelné s povahou a účelem institutu mezinárodní ochrany. Opačný výklad by byl podle žalovaného popřením smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57, podle něhož je věrohodná výpověď dostatečným důkazním prostředkem, kterým žadatel o azyl prokazuje pronásledování vlastní osoby. Nevěrohodnost tvrzení, zejména vzhledem k jejich rozporuplnosti, naopak znemožňuje správnímu orgánu shledat u žadatele o azyl podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, č. j. 7 Azs 25/2008-105). 10. Žalovaný rovněž uvedl, že veškerá tvrzení, na kterých žalobce založil svou žádost o mezinárodní ochranu, vycházela z předpokladu, že mu v zemi původu hrozí smrt kvůli jeho konverzi ke X a že ze země původu utekl před povinnou vojenskou službou. S touto verzí příběhu, jak ho žalobce prezentoval ve správním řízení, se však správní orgán nemohl ztotožnit, neboť výpověď žalobce přesvědčivě prokázala, že se v jeho případě o konvertovaného X nejedná a nikdy nejednalo. Výpověď žalobce totiž obsahovala celu řadu rozporů, žalobce si velmi často protiřečil, svou výpověď neustále měnil, čímž fakticky popíral svá předešlá vyjádření, a to především právě ve vztahu k údajné náboženské konverzi a následných problémů, které by mu mohly hrozit. Výpověď žalobce žalovaný zhodnotil jako celkově nekonzistentní a v podstatných bodech nelogickou. Žalobce zároveň vykázal až překvapivé neznalosti a fakticky nezájem o náboženství, k němuž podle svého tvrzení přes hrozbu pro svou svobodu, a dokonce život konvertoval. 11. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl zdejšímu soudu, aby podanou žalobu v plném rozsahu zamítl. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 12. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, jelikož žalovaný výslovně ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalobci k výzvě a poučení soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.”), nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Zdejší soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. V. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zdejší soud zjistil následující pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Žalobce podal dne 9. 5. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 16. 5. 2025 poskytl též údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, když mimo jiné uvedl, že je narozen X, narodil se ve městě X, v X, je státním příslušníkem X, X národnosti. Je X náboženského vyznání bez politického přesvědčení. Je svobodný a bezdětný. K průběhu cesty do České republiky sdělil, že 14. 2. 2025 odletěl z Íránu do Turecka, kde pobýval do 26. 2. 2025 a pak odletěl do Arménie, kde jej na dva dny zavřeli s tím, že tam nemůže zůstat a musí opustit zemi, pročež 8. 3. 2025 odletěl do Erbílu. V Iráku pak byl asi 60 dní a odletěl do Turecka, kde jej v tranzitu čekal člověk, který mu dal padělaný český pas, se kterým odletěl do Prahy se záměrem dostat se do Německa nebo do Francie, kdy v obou těchto zemích má kamarády. Je zdravý a nikdy nebyl trestně stíhaný. Žádost o mezinárodní ochranu podal proto, že konvertoval ke X, kvůli čemuž byl utlačován a nemohl v klidu sportovat. Několikrát jej předvolali na policejní stanici. Mohl se buď vrátit k X nebo utéct z Íránu. Rovněž utekl před vojenskou službou. 15. Dne 16. 5. 2025 bylo rovněž žalovaným rozhodnuto o nepovolení vstupu žalobce na území České republiky na dobu do 6. 6. 2025, neboť se prokázal cestovním dokladem jiné osoby, aby mohl nelegálně vstoupit na území České republiky a následně do jiných členských států. 16. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany konaném dne 16. 5. 2025 za účasti tlumočníka perského jazyka, o němž žalobce výslovně prohlásil, že mu bez problémů rozumí a nemá proti jeho tlumočení žádné námitky, uvedl, že Írán opustil se svým Íránským pasem, s jehož vyřízením měl problémy kvůli své konverzi a neabsolvování vojenské služby, kdy musel zaplatit kauci. Následně vycestoval bez problémů. Český cestovní doklad si opatřil v Turecku přes jednoho člověka v Íránu. Peníze na něj a na cestu dostal od otce. Do Prahy cestoval na cizí cestovní pas proto, že neměl jinou možnost, protože vyřízení víza je moc drahé a v Íránu nedávají víza tomu, kdo nebyl na vo