20 Az 19/2024 – Městský soud v Praze

20 Az 19/2024- 50 - text  20 20 Az 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., v právní věci žalobců a) X. X., narozený dne X b) nezl. X. X., narozený dne X c) nezl. X. X., narozená dne X d) nezl. X. X., narozená dne X e) X. X., narozená dne X všichni státní příslušnost: X všichni bytem v ČR: X všichni zastoupeni Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobách žalobců a) a b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-K11-R3-2018, žalobkyně c) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K11-R2-2022, žalobkyně d) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-153/ZA-P07-K11-R2-2021, a žalobkyně e) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K11-R3-2018 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-K11-R3-2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K11-R2-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-153/ZA-P07-K11-R2-2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K11-R3-2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 37 413,20 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se žalobami podanými Městskému soudu v Praze, který je spojil ke společnému řízení, neboť se jedná o příslušníky jedné rodiny, domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž žalovaný rozhodl o jejich žádostech o udělení mezinárodní ochrany tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje. II. Podstatný obsah žalob 2. Žalobci ve všech čtyřech žalobách shodně uvedli, že důvod jejich žádostí o mezinárodní ochranu je společný a vyvstává z události v životě žalobce a). Příčinou jeho problémů bylo zaměstnání na pozici finančníka u X. X., bývalého X. Jeho úkolem bylo zaznamenávat výdaje a příjmy, provádět bankovní převody či sepisovat zprávy. Neměl však žádné rozhodovací pravomoci a veškeré operace prováděl pouze na pokyn či po schválení nadřízenými. X. byl v roce X sesazen z X a rozpadl se tým, ve kterém působil žalobce a). Žalobce a) následně podal výpověď. X (X) zahájila vyšetřování X. ve věci X. Přestože se žalobce a) na tomto projektu nepodílel, X jej telefonicky předvolala jako svědka a několikrát vyslýchala. X během těchto výslechů postupovala v rozporu se zákonem a hrubě zasáhla do jeho základních práv a svobod. Žalobce a) byl pod pohrůžkou vyzván k sepsání výpovědi, která by jistě měla za cíl očernit X. či jinou zúčastněnou osobu. Když odmítl spolupráci, příslušník X jej udeřil do zátylku. Následně bylo vyhrožováno žalobci a) trestním stíháním či zabitím, pokud incident nahlásí, a také jeho manželce. Když v rámci následujícího výslechu žalobce a) opakovaně odmítl spolupracovat, příslušníci X jej dusili igelitovým sáčkem, surově zbili a znásilnili policejním obuškem. Žalobce a) proto souhlasil, že v nejbližší době shromáždí diskreditující informace o bývalém X, a byl upozorněn, že pokud slib nedodrží, budou potíže pokračovat. Byl přesvědčen, že vzhledem k zapojení bezpečnostních složek do celé záležitosti je podání stížnosti či trestního oznámení zcela zbytečné. Z důvodu značné citlivosti těchto událostí nevyhledal lékařskou pomoc. Manželce se o těchto událostech zmínil pouze velmi povrchně, s nikým jiným o nich nehovořil. Žalobce a) neměl v úmyslu slíbené informace poskytnout a s manželkou přijali preventivní opatření (nechodili na veřejnost, telefony měli vypnuté, později změnili telefonní čísla). Žalobci a) a b) odcestovali do České republiky, kde se narodily jejich děti, žalobci c), d) a e). 3. Žalobci v žalobách namítali, že závěr o zjevné nevěrohodnosti azylového příběhu nemá oporu ve správním spisu a žalovaný vyhodnotil zcela nesprávně zjištěné skutečnosti. Žalobci zcela nesouhlasí, že předložený azylový příběh vyznívá „naprosto nekonzistentně, vnitřně rozporuplně a v celkovém souhrnu vykazuje závažné a zásadní nesrovnalosti a nelogičnosti“. Žalovaný hodnotil předestřené skutkové okolnosti účelově a soustředil se na detaily, které často nejsou vzhledem k celkové přesvědčivosti azylového příběhu natolik podstatné, a zároveň je přirozené, že vzhledem k délce doby od předmětných událostí budou v paměti žalobců a) a b) poněkud zkresleny. 4. Žalovaný například konstatoval, že žalobce a) rozporně uvedl měsíc nástupu do zaměstnání (X oproti X), adresu zaměstnání a oficiálního zaměstnavatele. Žalobce a) se však domnívá, že je podstatné, že pracoval pro bývalého X X., a proto jej X mohla považovat za osobu disponující důležitými informacemi. Celá záležitost s X či jednou z X může být vysvětlena jazykovou bariérou či nedorozuměním v tlumočení. Rozpor ohledně data nástupu je irelevantní, protože se jedná o rozdíl přibližně jednoho měsíce. Údajný rozpor v adrese zaměstnání žalobce a) vysvětlil tím, že při prvním pohovoru uvedl zastávku městské dopravy. Žalovaný se nijak nepokusil zjistit, jak daleko jsou uvedené adresy od sebe. Žalovaný dále spatřil rozpor v tom, že žalobce a) nejprve uvedl, že jeho tchán pracoval na X, a poté ho označil za X. Žalobce a) vysvětlil, že jeho tchán pracoval na X a v jeho rámci působil jako X. Žalovaný si neobstaral informace o organizační struktuře těchto X orgánů a bez dalšího uzavřel, že je tato situace vyloučena. Všechny výše uvedené i další namítané rozpory ve výpovědích žalobce buď dostatečně vysvětlil, nebo uvedl, že si na tyto skutečnosti již nevzpomíná, což je přirozené, protože mezi jednotlivými pohovory uplynulo přibližně 6 let a od popisovaných událostí další 1-2 roky. Žalobci považovali za nedůvodnou i argumentaci rozpory mezi výpověďmi žalobců a) a b), protože žalobce a) dříve v řízení jasně uvedl, že události manželce popsal pouze velmi povrchně. Žalovaný podle žalobců postupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 Azs 256/2023-65, soustředil se pouze na velmi detailní rozpory ve výpovědích a nijak se nezabýval skutečnostmi a důkazy, které tvrzení žalobců podporují. Žalobci rovněž upozornili na obecně uznávané indikátory hodnověrnosti a podotkli, že se žalovaný vůbec nezabýval konkrétností a plauzibilitou azylového příběhu a neposoudil, zda jsou uvedená tvrzení v souladu s informacemi o zemi původu. 5. Žalobci rovněž rozporovali závěr žalovaného, že nebyly naplněny podmínky uvedené v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce a) byl v zemi původu vystaven ze strany bezpečnostních složek takovému zacházení, které plně odůvodňuje strach z pronásledování, z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, kterou představují někdejší zaměstnanci bývalého X X. a případně osoby, které s ním spolupracovaly a mohou jim být známy informace použitelné jako důkazy v trestním stíhání. 6. Dále žalobci namítli, že se žalovaný zabýval pouze velmi stručně existencí důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 14 zákona o azylu, vyjádřil se pouze k jejich věku a zdravotnímu stavu. V rámci odůvodnění tvrdil, že se zabýval jejich osobní a rodinnou situací, není však jasné, jakým způsobem k ní přistoupil. Také byla chybně zhodnocena otázka naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o pobytech cizinců. Minimálně žalobci a) by hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, konkrétně mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Vycestování žalobců by bylo současně v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 7. Žalovaný se měl rovněž zabývat možným dopadem rozhodnutí z hlediska přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobců, což podle nich žádným způsobem neučinil. Žalobci měli za to, že v případě neudělení mezinárodní ochrany na území České republiky a následného nuceného vycestování do země bude zásadním a nepřiměřeným způsobem zasaženo do jejich práva na respektování a soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobci pobývají na území České republiky již více než 5 let, za tu dobu si zde vytvořili pevné sociální i ekonomické vazby. Rodina má zajištěné ubytování a žalobce a) je zaměstnaný. Všechny děti se narodily v České republice a dosud nenavštívily X, proto by jejich návrat nebyl v jejich nejlepším zájmu ve smyslu Úmluvy o právech dítěte. 8. Na závěr svých žalob žalobci navrhli zdejšímu soudu, aby napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém v