1 Azs 105/2008 — Nejvyšší správní soud

20 Az 5/2025- 37 - text  16 20 Az 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně X. X., nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupená Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, č. j. OAM-1606/ZA-ZA11-K01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana se podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. II. Podstatný obsah žaloby 2. První část námitek se týká nedostatků v opatřených zprávách o zemi původu. V rámci nich žalobkyně vytýká žalovanému následující: 3. Opatřené zprávy o zemi původu jsou rozporné s požadavky kladenými čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Jejich obsah je výsledkem činnosti OAMP. Nejsou objektivní, aktuální, individuální. Žalobkyně je považuje za systémově podjaté, neboť informace získávané z různých zdrojů mohou být účelově vyňaté a použité v neprospěch žadatelů o mezinárodní ochranu (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 53 Az 3/2022-22, jehož pasáž žalobkyně cituje). 4. Shromážděné zprávy obsahují zcela obecné informace. Žádná z nich se netýká žalobkyní vyjádřené obavy z reakce otce žalobkyně (X) na sňatek s X mužem. Žalobkyně upozornila na obavu z násilí, jehož by se otec mohl na ní dopustit, přesto opatřené zprávy neobsahují informace, zda může být tato obava relevantní a zda má žalobkyně možnost využít ochrany X státních orgánů. Jestliže některé podklady obsahují informace o možnostech ochrany obyvatel, jsou natolik obecné, že z nich není zřejmé, jak jsou v praxi skutečně uplatňovány. Žalovaný zároveň uvedl, že se v X (dále jen „X“) objevují i případy porušování lidských práv. Závěr žalovaného je tak částečně matoucí a protichůdný. Informace týkající se rozvedených žen je neaktuální, neboť pochází z roku 2019 a z hlediska obsahových hodnot není relevantní. 5. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s výše tvrzeným důvodem. Uvedl, že se žalobkyně jako vdaná žena několikrát do vlasti vrátila. Žalovaný však pominul, že otec nevěděl o sňatku. Argumentace žalovaného o dospělosti a svéprávnosti žalobkyně není dostatečná stejně jako argumentace o možnosti odchodu. Žalobkyně je označuje za absurdní, neboť by tato možnost předejití azylově relevantnímu jednání mohla být použita u každého žadatele o mezinárodní ochranu (srov. přiměřeně závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 11. 5. 2022, č. j. 10 Azs 510/2021-52). 6. Krizová centra či neziskové organizace, na jejichž ochranu žalovaný odkazoval, nejsou při posouzení dispozice účinné ochrany proti azylově relevantnímu jednání soukromých osob relevantní. V té souvislosti žalobkyně citovala i z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2021, č. j. 41 Az 58/2020-52, a z rozsudku NSS ze dne 19. 11. 2021, č. j. 5 Azs 13/2020-39, z něhož vyplývá, že ochrana před pronásledováním či vážnou újmou má být primárně poskytována státními či kvazistátními poskytovateli. 7. Druhá část námitek se týká neumožnění žalobkyni seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. V rámci nich žalobkyně vytýká žalovanému následující: 8. Podle napadeného rozhodnutí žalobkyně nevyužila možnosti seznámit se s podklady napadeného rozhodnutí dne 9. 1. 2025. Žalobkyně této možnosti využít nemohla, neboť jí nebylo včas doručeno předvolání k seznámení se s podklady (dále jen „předvolání“). Předvolání si totiž vyzvedla až 11. 1. 2025. Žalobkyni s ohledem na třetí část námitek (rozebraných níže) nejsou známé okolnosti doručení a vychází tedy ze skutečnosti, že fikce doručení nastala až po datu určenému k seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí. Odkazuje na přiměřenou lhůtu upravenou v § 24 odst. 3 zákona o azylu. Domnívá se, že tento lze použít přiměřeně na její případ. V důsledku nemožnosti seznámení se s podklady nemohla žalobkyně uvést další okolnosti ve vztahu k podkladům napadeného rozhodnutí, potažmo obsah správního spisu konzultovat s právním zástupcem či požádat o lhůtu k vyjádření k těmto podkladům. 9. V rámci třetí části žalobních bodů žalobkyně namítá, že jejímu právnímu zástupci žalovaný znemožnil nahlédnout do správního spisu poté, co převzal právní zastoupení. Právní zástupce žalobkyně odeslal dne 20. 2. 2025 žalovanému žádost o nahlížení do správního spisu. Na to, obdržel od žalovaného sdělení, že tento úkon bude umožněn dne 28. 2. 2025 v 10:00 na pracovišti OAMP Kostelec nad Orlicí. Právní zástupce žalobkyně v návaznosti na sdělení téhož dne požádal žalovaného o přesun tohoto úkonu na pracoviště OAMP v Praze, kde X žalobkyně, a kde má právní zástupce sídlo. Alternativně právní zástupce žalobkyně požádal o zaslání protokolu o pohovoru a zpráv o zemi původu, které jsou součástí správního spisu. Žalovaný na tuto žádost reagoval tak, že zákon o azylu nestanovuje speciální podmínky místní příslušnosti pracovišť. Termín a místo úkonu bylo zachováno v Kostelci nad Orlicí. 10. Žalobkyně se domnívá, že postup žalovaného nemá oporu v právních předpisech, je netransparentní, nepředvídatelný, je odrazem jeho libovůle. Je též v rozporu se základními zásadami zakotvenými v § 4 odst. 1 a § 6 odst. 2 s. ř. a se zásadou efektivity, jakož i s právem na právní pomoc. Žalobkyně poukazuje na to, že detašovaná pracoviště OAMP slouží zejména k provádění procesních úkonů osob hlášených k pobytu v obvodu těchto pracovišť, či osob umístěných v pobytových zařízeních. Žalobkyně má přitom od samého počátku hlášený pobyt v X. Zákon o azylu neupravuje příslušnost jednotlivých pracovišť či vnitřní členění Ministerstva vnitra. Z toho důvodu by se k určení příslušnosti jednotlivých pracovišť měla použít obecná ustanovení ve správním řádu. Podle § 11 odst.1 písm. d) s. ř. by tak místně příslušným bylo sídlo žalovaného. Navíc i samotné správní rozhodnutí obdržela v Praze, konkrétně v PřS Zastávka. 11. Závěrem žalobkyně navrhuje zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil, uložil žalovanému, aby o její žádosti znovu rozhodl, a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný k námitkám týkajících se nedostatečných zpráv o zemi původu uvádí, že je vázán pouze tím, co žalobkyně sdělila ve správním řízení. Z těchto tvrzení pak pouze na ta azylově relevantní aplikuje informace o zemi původu, tedy ty informace, které se k relevantním obavám váží. Notoriety není nutné takovými informacemi ověřovat. Žalovaný odkázal nad rámec žalobkyní sděleného na pomoc policie, případně neziskových organizací. Vycházel přitom z opatřených zpráv o zemi původu. Obavy žalobkyně z vyhození z domu rodičů v jejích dvaceti pěti letech nejsou azylově relevantním důvodem. Žalobkyně je svéprávná, schopná se sama o sebe postarat a není vázaná na výchovu a výživu svého otce. 13. K námitce faktické nemožnosti seznámit se s podklady, žalovaný sdělil, že žalobkyni zaslal předvolání dne 16. 12. 2024. Zásilka byla uložena na poště dne 30. 12. 2024. Jestliže si adresát nevyzvedne zásilku v řízení o udělení azylu, je podle zákona o azylu desátým dnem od uložení zásilky tato doručena. Žalobkyně si zásilku na poště nevyzvedla, byla jí proto vhozena do poštovní schránky. To se stalo po uplynutí čtrnáctidenní lhůty, po kterou byla k dispozici na poště. Pokud žalobkyně po vhození zásilky do schránky zjistila, že termín k seznámení se s podklady rozhodnutí již proběhl a měla sama vážné důvody, pro které si zásilku nevyzvedla, mohla v souladu s § 41 s. ř. požádat o prominutí zmeškání úkonu. To však neučinila ani ona, ani její právní zástupce. 14. Pokud jde o námitku žalobkyně, že žalovaný jejímu právnímu zástupci neumožnil nahlédnout do správního spisu, měl žalovaný naopak za to, že byl k žalobkyni a jejímu právnímu zástupci vstřícný, když nahlížení do spisu umožnil k 28. 2. 2025. Místo, kde k nahlížení do správního spisu mělo dojít, bylo ve lhůtě nejdříve možné s ohledem na rozvrh práce (z hlediska potřebné logistiky). Dříve to nebylo nikde jinde možné. Z toho důvodu podle žalované není polemika žalobkyně o přemístění na vhodnější místo v té době na místě. 15. Žalovaný tedy navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 16. Dne 29. 11. 2024 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 4. 12. 2024 žalobkyně poskytla údaje k podané žádosti, v nichž uvedla, že je X státní příslušnosti i národnos