21 A 35/2025 – Městský soud v Praze

21 A 35/2025- 35 - text  8 21 A 35/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j.: CPR-23047-3/ČJ-2025-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j.: CPR-23047-3/ČJ-2025-930310-V248, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-135108-22/ČJ-2025-000022-SV, kterým bylo žalobkyni podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující žalobkynino vycestování, a lhůta k vycestování byla stanovena do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná nezjistila skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a nezabývala se individuálními okolnostmi případu. Trvalý pobyt jí byl zrušen ke dni 25. 11. 2024, protože pobývala mimo území ČR nepřetržitě po dobu delší než šest let. Důvodem byla X. S X. nebylo možné cestovat z X. do ČR. X. O žalobě proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu dosud nebylo rozhodnuto. Žalovaná se nezabývala všemi okolnostmi týkajícími se nemožnosti návratu X. a jejího soukromého a rodinného života. 3. Povinností žalované bylo vymezit veřejný zájem na uložení správního vyhoštění. Správní orgány nesprávně posoudily otázku přiměřenosti správního vyhoštění a stanovené doby zákazu vstupu na území s ohledem na právo na soukromý a rodinný život, nezkoumaly jednotlivá hlediska přiměřenosti a pouze opakovaně uvedly, že se žalobkyně nevyjádřila v rámci výslechu a že stupeň její integrace do společnosti nepředstavuje překážku pro uložení správního vyhoštění. V ČR dlouhodobě žijí její příbuzní. X., v současné době pobývají v X. a chtějí se vrátit do ČR za účelem studia. Nezletilý syn X. Ve věku X. let není připraven na území ČR bydlet sám a jeho pobyt závisí na pobytu jeho matky. Žalovaná nevymezila nejlepší zájem nezletilého dítěte žalobkyně a nevěnovala se otázce, zda je s ním napadené rozhodnutí v souladu. 4. Uložení správního vyhoštění je nepřiměřeně přísné, protože se žalobkyně nedopustila žádného protiprávního jednání a snaží se vyřešit svůj pobytový status. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací žalované týkající se její údajné pasivity. Uložení správního vyhoštění má pro žalobkyni likvidační dopad, protože jí brání v podání žádosti o trvalý pobyt. 5. Závěrem žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně pobývala na území 150 dní bez pobytového oprávnění. Má nezletilého syna ve věku X. let, který X. a od X. 2024 pobývá bez matky. Není jasné, jak by mělo správní vyhoštění poškodit jeho zájem, návratem žalobkyně by naopak došlo ke sloučení rodiny. Pokud by prvostupňový orgán nebo žalovaná přezkoumávaly zánik pobytového oprávnění, překročily by svou věcnou příslušnost. Žalobkyně během výslechu neodpovídala na otázky a pouze zaslala vyjádření. Neuvedla žádné okolnosti týkající se X. či získávání finančních prostředků během X. Není zřejmé, z jakých prostředků žije poslední rok pobytu na území a kdo pečuje o jejího nezletilého syna. Žalovaná dále odkázala na napadené rozhodnutí a navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že se dne 25. 4. 2025 žalobkyně dobrovolně dostavila na Policii ČR, aby vyřešila svůj neoprávněný pobyt. Trvalý pobyt jí byl ukončen a lustrací nebylo zjištěno žádné oprávnění, které by jí umožňovalo pobývat na území ČR (úřední záznam ze dne 25. 4. 2025, č. j.: KRPA-135108-1/ČJ-2025-000022). 8. Podle výpisu z evidence byl žalobkyni udělen trvalý pobyt dne 20. 2. 2007, který byl zrušen ke dni 25. 11. 2024. Z kopie cestovního dokladu vyplývá, že žalobkyně přijela z X. do ČR dne 16. 5. 2024. 9. Dne 25. 4. 2025 bylo s žalobkyní zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu pobývání na území bez platného oprávnění k pobytu dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. (oznámení zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-135108-6/ČJ-2025-000022-SV). 10. V rámci svého výslechu dne 25. 4. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-135108-7/ČJ-2025-000022-SV, žalobkyně pouze uvedla své jméno, státní příslušnost, místo narození a skutečnost, že je zdravá. Na všechny ostatní otázky odmítla odpovědět, ačkoli byla prvostupňovým orgánem opakovaně poučena o důsledcích takového postupu. 11. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala prvostupňovému orgánu písemné vyjádření k výslechu, jež se obsahově shoduje s žalobními námitkami. Popsala svoji rodinnou situaci a X. 12. Dne 6. 5. 2025 proběhla první pobytová kontrola. Jeden ze zvonků byl označen jménem žalobkynina ubytovatele, na zvonění nikdo nereagoval. Dne 13. 5. 2025 proběhla druhá pobytová kontrola se stejným výsledkem. Dne 15. 5. 2025 byla provedena třetí pobytová kontrola, na zvonění opět nikdo nereagoval, do domu však přicházel partnerský pár a hlídka následně zjistila, že žalobkyně v příslušném bytě už více než jeden rok nebydlí (sdělení ze dne 15. 5. 2025, č. j.: KRPA-135108-13/ČJ-2025-000022-SV). 13. Žalobkyně v rámci písemného vyjádření k podkladům ze dne 30. 5. 2025 uvedla, že skutečně v místě, ve kterém proběhla pobytová kontrola, nežije, a předložila doklad o ubytování. Dne 20. 5. 2025 podala žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR. Uložení správního vyhoštění považuje za nepřiměřeně přísné. 14. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 10. 6. 2025, č. j.: KRPA-135108-22/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobkyni podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování ve smyslu ust. § 179 z.p.c. 15. Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu podala žalobkyně blanketní odvolání, jež dodatečně odůvodnila. Důvody odvolání jsou obsahově shodné s žalobními body. 16. Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 29. 7. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 17. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 18. Soud ve věci konal jednání, k němuž se ale nikdo nedostavil. 19. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 20. Podle ust. § 119a odst. 2 z.p.c. rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 21. Podle ust. § 174a odst. 2 z.p.c. při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 22. Soud předně uvádí, že bylo d