21 A 36/2025 – Městský soud v Praze

21 A 36/2025- 30 - text  7 21 A 36/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. t.č. X. proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2025, č. j.: KRPA-87825-31/ČJ-2025-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2025, č. j.: KRPA-87825-31/ČJ-2025-000022-ZZC, jímž byl podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná nedostatečně posoudila možnost uložení zvláštního opatření jako alternativy k zajištění, a to zejména podle § 123b písm. a), c) a d) z.p.c. Podle § 123b odst. 1 písm. a) z.p.c. má cizinec povinnost oznámit policii adresu místa pobytu a zdržovat se tam až od okamžiku, kdy mu je zvláštní opatření uloženo. Sdělil celou adresu a telefonní číslo a prohlásil, že by se mohl chodit hlásit na policii, což žalovaná nezohlednila. Konstatování, že nemůže jeho tvrzení ověřit, a proto jej nebude brát v potaz, je v rozporu se základními zásadami správního řízení. Žalovaná měla rovněž ověřit zajištění ubytování. Odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k § 123b písm. c) z.p.c. je nepřezkoumatelné, protože žalovaná uvedla, že žalobce podle svého tvrzení nemá finanční prostředky na vycestování X., což je však relevantní pro písm. b) daného ustanovení z.p.c. Žalobce dále namítl, že prodloužení zajištění o 90 dní překročilo zákonem stanovenou maximální délku zajištění. Byl zajištěn dne 17. 3. 2025 a aktuálně mu zajištění bylo prodlouženo do 1. 11. 2025, což je v součtu 185 dní zajištění. Zákonný limit je 180 dní. Žalovaná měla uvést, jaké konkrétní kroky je nutné učinit během uvedených 90 dnů a jaká bude jejich časová náročnost. V odůvodnění vyjmenovala jednotlivé úkony bez časového určení či konkretizace vztahující se k žalobcovu případu. Prodloužení zajištění má také negativní dopad na jeho psychické zdraví. V České republice má X. Žalovaná postupovala nepřiměřeně a v rozporu se zásadami činnosti správních orgánů a zbavila jej svobody bez jasného a legitimního účelu. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s ohledem na žalobcovu pobytovou historii a dosavadní chování existovala důvodná obava, že ani nadále nebude respektovat rozhodnutí správních orgánů. Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při jejich realizaci. V napadeném rozhodnutí jasně a dostatečně na s. 5 až 7 popsala důvody, pro které nepřistoupila k možnosti užití mírnějších opatření. Doba trvání zajištění v délce 90 dnů je přiměřená s ohledem na předpokládanou složitost přípravy výkonu správního vyhoštění. Je nutné zajistit přepravní doklady a policejní eskortu přes dotčený stát. Žalobce X. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, ze dne 21. 10. 2024, č. j.: KRPH-106215-76/ČJ-2023-050022-SV, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce dvanácti měsíců; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že podle ust. § 179 z.p.c. nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování a jeho vycestování je možné. Doba vycestování z území Evropské unie byla stanovena v délce třiceti dnů ode dne právní moci rozhodnutí; podané odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 23. 12. 2024, č. j.: CPR-54328-3/ČJ-2024-930310-V242. Žalobce proti rozhodnutí nepodal žalobu. 6. Dne 17. 3. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou a bylo zjištěno, že se na území České republiky zdržuje neoprávněně, protože měl povinnost dobrovolně vycestovat do 14. 3. 2025 (úřední záznam ze dne 17. 3. 2025, č. j.: KRPA-87825-3/ČJ-2025-001463). 7. V rámci podání vysvětlení dne 17. 3. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-87825-11/ČJ-2025-000022-SV, žalobce mimo jiné uvedl, že v ČR žije přibližně od roku X. V současné době se zdržuje X., ale přesnou adresu si nepamatuje. Věděl, že bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění a jeho odvolání bylo zamítnuto, ale nepochopil, že má povinnost z území ČR vycestovat. Nevěděl, co je v rozhodnutí napsáno, protože neovládá český jazyk. Nevycestoval, protože o své povinnosti nevěděl a chce zůstat v ČR. Nemá stálého zaměstnavatele, vydělává si brigádami pro své známé. Má X. V ČR nevlastní žádný majetek. Není schopen složit žádnou finanční záruku a žádná osoba v ČR za něj nemůže nic nabídnout. Nemá prostředky na vycestování. Nemá v plánu dobrovolně vycestovat, chce zde zůstat. Nemá k ČR žádné ekonomické, kulturní ani společenské vazby. V roce X. byl odsouzen za nedovolenou výrobu a držení návykových látek a za vydírání k trestu odnětí svobody ve výši 3,5 roku nepodmíněně. X. považuje za bezpečnou zemi. Neuvedl žádnou kontaktní adresu pro doručování v ČR. 8. Žalovaná vydala dne 17. 3. 2025 rozhodnutí o žalobcově zajištění za účelem správního vyhoštění. Doba jeho zajištění byla podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody (č. j.: KRPA-87825-12/ČJ-2025-000022-ZZC). Žalobce dne X. 2025 podal žádost o mezinárodní ochranu. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), dne 27. 3. 2025 vydalo rozhodnutí o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, č. j.: X., podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, které téhož dne nabylo právní moci. Žalovaná následně požádala o ukončení zajištění podle ust. § 127 odst. 1 písm. f) z.p.c. (příkaz ze dne 27. 3. 2025, č. j.: KRPA-87825-26/ČJ-2025-000022-ZZC). OAMP dne X. 2025 rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany a jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne X. 2025. OAMP vydal rozhodnutí ze dne 3. 7. 2025, č. j.: X., kterým rozhodl o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců do 10. 8. 2025. OAMP následně vyrozuměl žalovanou, že X. vydal rozsudek, č. j.: X., kterým zamítl žalobcovu žalobu proti rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu. 9. Dne 1. 8. 2025 žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí. Uvedla, že rozhodnutí o správním vyhoštění již bylo vydáno a nabylo právní moci. Žalobce měl dostatek času, aby dobrovolně vycestoval. Na území pobýval opakovaně neoprávněně. Jeho dobrovolné vycestování nelze očekávat, nemá žádný majetek a nyní bydlí na nezjištěné adrese X. Na žádném místě není kontaktní. Žalovaná zvážila možnost uložení zvláštních opatření podle § 123b z.p.c. Dobu zajištění stanovila na 90 dnů, protože identifikace žalobce a zajištění náhradního cestovního dokladu může být uskutečněno v rozmezí 40 až 60 dnů a pro následné získání přepravních dokladů a zajištění policejní eskorty je zapotřebí dalších 30 dnů. Žalovaná rovněž přihlédla k žalobcově rodinné situaci a posoudila přiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 172 odst. 5 z.p.c. 12. Podle ust. § 123b odst. 1 z.p.c. zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaný