21 A 50/2025 – Městský soud v Praze

21 A 50/2025- 16 - text  6 21 A 50/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. t. č. X. proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2025, č. j.: KRPA-312996-10/ČJ-2025-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2025, č. j.: KRPA-312996-10/ČJ-2025-000022-ZZC, jímž byla podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěna za účelem předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“). Doba zajištění žalobkyně byla dle ust. § 129 odst. 7 z.p.c. stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaná je vždy povinna zvážit možnost aplikace mírnějších opatření předtím, než přistoupí k zajištění cizince. Jelikož má zajištění negativní vliv na její zdraví, domnívá se žalobkyně, že by v jejím případě postačovalo, aby vyčkala rozhodnutí v pobytovém středisku. Není „ekonomickým migrantem“, ze země původu utekla kvůli vážným problémům, k České republice má vztah, neboť X., chce a bude spolupracovat se správními orgány. Podle žalobkyně bylo porušeno ust. čl. 28 odst. 2 Dublinského nařízení, když v jejím případě by stačila mírnější donucovací opatření. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je pouze všeobecné a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobkyně. Stanovená doba zajištění nebere v potaz veškeré procesní kroky určené k předání. Jelikož je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné, žalobkyně navrhla jeho zrušení a ukončení svého zajištění. Současně se domáhá přiznání odkladného účinku žalobě. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná uvedla, že podle lustrace v systému EURODAC žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany v Německu, X. a Rakousku, přičemž při kontrole dne 4. 10. 2025 nepředložila žádný doklad opravňující ji k pobytu na území České republiky. Dne 8. 10. 2025 Spolková republika Německo přijala svoji odpovědnost ve smyslu Dublinského nařízení a zaslala souhlas s přijetím žalobkyně. Po zhodnocení dosavadního chování žalobkyně a s ohledem na její pobytovou historii dospěla žalovaná k závěru, že u žalobkyně existuje důvodná obava zmaření výkonu předání. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 16. 3. 2016, sp. zn.: 10 Azs 39/2016, který pojednává o absenci důvodné obavy z vyhýbání se předání coby nezbytnému předpokladu pro uložení zvláštního opatření. U žalobkyně přitom absentovala objektivní i subjektivní složka možnosti uložit zvláštní opatření. Délka trvání zajištění byla stanovena s ohledem na skutečnost, že o přijetí cizince musí rozhodnout jiný členský stát Evropské unie. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 4. 10. 2025 byla žalobkyně kontrolována policejní hlídkou a nepředložila žádný cestovní doklad, vízum ani oprávnění k pobytu. Po provedení lustrace v databázi Schengenského informačního systému vyšlo najevo, že žalobkyně je vedena jako hledaná osoba, která má zakázaný pohyb v Schengenském prostoru; posléze byla žalobkyně zajištěna dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. (úřední záznam ze dne 4. 10. 2025, č. j.: KRPA-312996-3/ČJ-2025-001115). 5. V rámci podání vysvětlení dne 4. 10. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-312996-9/ČJ-2025-000022-ZZC a jehož obsah je zahrnut v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně mj. uvedla, že její zdravotní stav je dobrý, o azyl X. požádala v Německu, X. a naposledy v Rakousku, v České republice X., na území nemá žádné hlášené místo pobytu, doručovací adresu, příbuzné ani nikoho, komu by ukončení pobytu zasáhlo do soukromého či rodinného života, nic tu nevlastní, nemá zde žádné závazky ani pohledávky, aktuálně nedisponuje cestovním dokladem a peníze moc nemá, v zemi původu žije její rodina, se kterou však není v kontaktu. 6. Dne 4. 10. 2025 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, podle jehož odůvodnění vyvolala žalobkyně obavu, že pokud by jí byla dána možnost se svobodně pohybovat po území České republiky, mohla by z území vycestovat či by se mohla skrývat nebo vyhýbat správnímu orgánu. Na s. 5 a 6 napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala nemožností uložení zvláštních opatření dle ust. § 123b odst. 1 z.p.c., neboť by byla zjevně neúčelná. Doba trvání zajištění byla stanovena na 30 dnů při zohlednění předpokládané složitosti přípravy předání. Předáním do jiného členského státu Evropské unie nevzniká obava, že by žalobkyni hrozilo jakékoli nebezpečí. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobkyní uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 172 odst. 5 z.p.c. 9. Podle ust. § 129 odst. 1 z.p.c. nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. 10. Podle ust. § 129 odst. 7 z.p.c. policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem předání nebo průvozu je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. 11. Podle ust. čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. 12. Nejprve se soud vyjádří ke stavu, který zde byl v době rozhodování žalované. K uvedenému dni by napadené rozhodnutí obstálo. 13. Soud především uvádí, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Podle konstantní judikatury NSS platí: „Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, č. j.: 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j.: 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j.: 9 As 71/2008-109). Těmto požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaná v projednávané věci dostála, neboť v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých skutkových a právních okolností vycházela, jakými úvahami byla při svém rozhodování vedena a co ji vedlo k zajištění žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se konkrétní situací žalobkyně podrobně zabývala a napadené rozhodnutí je odůvodněno dostatečně a plně v souladu s ust. § 68 odst. 3 s.ř. 14. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně věnovala také délce zajištění na s. 6, kde odkázala na předpokládaný časový rámec. Coby zásadní byla shledána skutečnost, že o přijetí musí rozhodnout dožádaný členský stát Evropské unie, v případě žalobkyně Rakousko. Až po vydání napadeného rozhodnutí vyšlo najevo, že příslušným státem je Spolková republika Německo (vizte Ozná