21 Az 17/2025 – Městský soud v Praze

21 Az 17/2025- 18 - text  7 21 Az 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j.: OAM-317/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j.: OAM-317/ZA-ZA11-ZA03-2025, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že těžiště jeho obav souvisí s pronásledováním ze strany věřitele, odůvodněné jednak strachem z těchto osob, jednak jeho špatnou ekonomickou situací. Je mu známo, že věřitel disponuje kontakty u státních orgánů země původu, a tak nenašel motivaci se na ně obrátit a dovolávat se jejich ochrany. Žalobci podle jeho tvrzení hrozí nebezpečí vážné újmy na zdraví ze strany věřitele při návratu do vlasti. Žalobce namítá, že žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“) a nevedl řízení ke zjištění skutečného stavu věci, neboť se jím zabýval pouze obecně bez důrazu na individuální situaci žalobce. Žalobce je toho názoru, že příslušný správní orgán jednak odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci, a také nerespektoval obecné pravidlo, kdy v pochybnostech, při nemožnosti ověřit tvrzení účastníka, se rozhodne v jeho prospěch. To vedlo k bagatelizaci tvrzení žalobce v řízení před správním orgánem. V souvislosti s vyhodnocováním tvrzení žalovaným odkazuje na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou OSN v roce 1992. Dle žalobce tak došlo k neposkytnutí doplňkové ochrany žalobci i přes to, že je toto neposkytnutí v rozporu se skutečným stavem věci. 3. Dle názoru žalobce je zjevné, že jím uváděné skutečnosti svědčí pro důvodnost přiznání azylu, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), č. j.: 2 Azs 423/2004. V tomto rozhodnutí NSS judikoval, že smyslem institutu azylu a zákona o azylu není pouze ochrana systematických či celoživotních disidentů, ale také všech jednotlivců, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobce ohrožení spatřuje v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Dle rozhodnutí NSS, č. j.: 2 Azs 71/2006, je povinnost nevystavit žadatele o azyl mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, pokud hrozí reálné nebezpečí, že bude takovému jednání vystaven. Dle žalobce nelze vyloučit existenci tohoto nebezpečí po návratu do vlasti, byť nikoliv ze strany státní moci, ale ze strany soukromé osoby. 4. Dále uvádí, že žalovaný vycházel při svém rozhodování z irelevantních podkladů, což však dále ve své žalobě nerozvádí. 5. Žalobce je toho názoru, že jím napadené rozhodnutí nemá, vzhledem k výše popsaným důvodům, povahu řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Vydáním tohoto rozhodnutí bylo, dle žalobce, zasaženo do práva na spravedlivý proces. 6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasí, protože nedokládá namítaná porušení zákona. 8. Žalovaný uvádí, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k nim shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu. Rozsah zjišťování skutkového stavu dle žalovaného odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a je patřičně odůvodněno. 9. Žalovaný neshledal důvody k udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 písm. a), § 12 písm. b), § 13 ani § 14 zákona o azylu. Žalobci dle žalovaného nesvědčily ani důvody pro udělení doplňkové ochrany § 14a a § 14b zákona o azylu. 10. Dle žalovaného žádá žalobce o mezinárodní ochranu ryze z ekonomických důvodů a chce na území ČR pobývat, aby si mohl vydělat finanční prostředky na splacení dluhu v Moldavsku. Co se námitky žalobce ohledně korupčního chování moldavské policie týče, žalovaný uvádí, že tento argument představuje přílišné zjednodušení reality a také přílišnou paušalizaci. I pokud dle žalovaného připustíme existenci dílčích problémů v této oblasti, nelze z jejich existence dovodit, že by stát jako celek neposkytoval svým občanům ochranu. Žalovaný naopak podotýká, že z dostupných zpráv plyne, že se situace v této oblasti postupně zlepšuje vlivem reforem. Dále podotýká, že se žalobce může obrátit i na jiné bezpečnostní orgány, které v zemi působí. Tuto námitku tedy žalovaný považuje za neopodstatněnou. 11. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Zdůrazňuje, že se zabýval hodnocením Moldavska z pohledu všech forem mezinárodní ochrany. Nedošlo tedy k automatickému označení Moldavska jako bezpečné země původu. 12. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zjistil soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Žalobce podal dne 17. 3. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů dne 20. 3. 2025 sdělil, že se dohovoří rusky. Vyznává křesťanství, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany taktéž není. Je ženatý, X., a bezdětný. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Ve vlasti naposledy bydlel X. Do ČR přicestoval X., neboť X. Má čistý trestní rejstřík, nikdy neměl problémy se zákonem, ani ve vlasti, ani v Česku. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož si vzal půjčku od soukromé osoby. S věřitelem se domluvil na tom, že částku splatí X., k čemuž ale nedošlo. Věřitel mu následně začal vyhrožovat a žalobce z vlasti odcestoval. 15. Dále je ve správním spisu založen Protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 20. 3. 2025. Během pohovoru žalobce uvedl, že do ČR přicestoval za účelem výdělku, aby splatil své dluhy, zatím nesplatil nic, v X. mu věřitel začal vyhrožovat přes sociální sítě, že bude mít potíže, pokud urychleně nevrátí dlužnou částku, žalobce si v reakci na vyhrožování změnil své sociální sítě i telefonní číslo, k poslednímu kontaktu došlo v X., od té doby jej věřitel nekontaktoval. Na policii se neobrátil, neboť k tomu nenašel motivaci, protože tam má věřitel kontakty. Věřitele se bojí, neboť X. a slyšel, co dokáže. Na dotaz žalované, proč žádá o mezinárodní ochranu až teď, když přicestoval již v X., odpověděl, že si chtěl vyřídit pobytové oprávnění X. Pro tyto účely si v Moldavsku vyřídil nový cestovní doklad. Když došlo na žádost o pobytové oprávnění, X. došlo ke změně zákona a žalobce by musel mimo jiné splňovat i podmínku dostatečných finančních prostředků na svém účtu, X. Žalobce tedy nemohl být se svou žádostí úspěšný, jelikož takovou sumu peněz mu na tak dlouhou dobu nikdo nechtěl půjčit. Žádost tedy nepodal. O mezinárodní ochranu tedy žádá, aby tu mohl legálně pobývat. 16. Do správního spisu byly jako podklad založeny zprávy o zemi původu Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 7. května 2025 a Moldavsko – Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí: Přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělávání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce ze dne 7. 1. 2025. Z první jmenované zprávy soud zjistil, že země původu žalobce je parlamentní demokracií s pluralitními volbami a dělbou moci. Prezidentkou se v roce 2020 stala bývalá předsedkyně vlády. Od dubna 2014 má země bezvízový styk se státy schengenského prostoru, od roku 2016 je v platnosti asociační dohoda s Evropskou unií. V roce 2022 požádala země o vstup do této organizace a byl jí udělen status kandidátské země, o dva roky později začaly přístupové rozhovory. Moldavsko garantuje základní lidská práva, v poslední době přijalo řadu reforem a posiluje právní stát, včetně reformy policie, soudnictví a vězeňství. V zemi nelze uložit trest smrti za žádný trestný čin. Prostředky ochrany proti porušování lidských práv jsou legislativně ukotveny. Azylový systém existuje, je funkční a vláda spolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Moldavsko ratifikovalo základní úmluvy o lidských právech, je stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 i protokolu z roku 1967, od roku 1995 je členem Rady Evropy. V zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Existují tři orgány pro dohled nad ochranou lidských práv – Úřad veřejného ochrán