9 Afs 87/2008 — Nejvyšší správní soud

3 A 42/2024- 77 - text 19 3 A 42/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Krajská zdravotní, a.s., IČ: 254 88 627 sídlem Sociální péče 3316/12a, Severní Terasa, 400 11 Ústí nad Labem zast. Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 30.4.2024, č. j. MMR-34176/2024-26 takto: I. Rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 30. 4. 2024, č. j. MMR-34176/2024-26 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Jana Hrazdíry. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí ministra pro místní rozvoj (dále též „ministr“) ze dne 30. 4. 2024, č. j. MMR-34176/2024-26 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým ministr výrokem I. rozhodl, že opatření poskytovatele dotace ze dne 10. 4. 2024, kterým nebyla vyplacena v žádosti o platbu částka 16 904 274,98 Kč, tj. část dotace ve výši 10 % z částky dotace určené k financování veřejné zakázky nárokované v žádosti o platbu CZ.06.6.127/0.0/0.0/21_121/0016323/2023/003/POST (dále jen „žádost o platbu“), považuje za oprávněné a námitky žalobkyně proti opatření poskytovatele dotace neshledává důvodnými. Výrokem II. dále potvrdil opatření poskytovatele dotace uvedené ve výroku I., tj. ponížení dotace o částku ve výši 16 904 274,98 Kč s tím, že uvedená částka nebude příjemci vyplacena s konečnou platností. II. Žalobní námitky 2. V prvním okruhu námitek žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že se ministr nevypořádal s námitkami a argumentací žalobkyně k vymezení předmětu veřejné zakázky (zjištění A.1) a bez bližšího odůvodnění paušálně potvrdil opatření Řídicího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu (dále též „ŘO IROP“) a jeho závěry uvedené v Informaci o nevyplacení části dotace. Napadené rozhodnutí nesprávné závěry ŘO IROP paušálně potvrzuje a toliko okrajově je doplňuje, přičemž odkazuje na odbornou literaturu či dílčí závěry vyslovené v jím citovaných rozhodnutích Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“), potažmo Krajského soudu v Brně, aniž by však vzal v potaz jiné závěry vyslovené ať již v rozhodnutích ÚOHS či soudů, na něž poukazovala žalobkyně a především aniž by se zabýval a vypořádal s jednotlivými námitkami a argumentací žalobkyně obsaženými v námitkách proti zjištění ŘO IROP (dále též „Námitky 2“), které žalobkyně předložila za účelem prokázání nesprávnosti závěrů vyslovených ŘO IROP v Informaci o nevyplacení části dotace. 3. Žalobkyně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje dále v tom, že ministr se nevypořádal s námitkami a detailní argumentací žalobkyně k nastavení požadavků na prokázání splnění profesní způsobilosti, ekonomické kvalifikace a technické kvalifikace, která náležitě odůvodnila oprávněnost jednotlivých kvalifikačních požadavků stanovených v zadávací dokumentaci k veřejné zakázce s názvem „Nový pavilon s operačními sály, odděleními JIP a standardními lůžkovými odděleními vč. umístění kardiochirurgie, Krajská zdravotní, a.s. Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o.z. stavební práce“ (dále též „Veřejná zakázka“) a bez bližšího odůvodnění potvrdil opatření ŘO IROP a jeho závěry uvedené v Informaci o nevyplacení části dotace. 4. Z výše uvedených důvodů žalobkyně dovozuje, že se proto objektivně nemůže vyjádřit jednak k závěrům správních orgánů o nepřiměřenosti požadavků na prokázání kvalifikace ve vztahu ke složitosti a rozsahu předmětu Veřejné zakázky, jednak k závěrům správních orgánů o nepřiměřenosti požadavků na prokázání kvalifikace v jejich vzájemné souvislosti, tj. v kontextu celé Veřejné zakázky. 5. V napadeném rozhodnutí není rovněž nikterak nevysvětlen závěr, že i mírnější kvalifikační požadavky (jež nikterak nespecifikuje) by ve vztahu k předmětu Veřejné zakázky (jehož velikostí, složitostí a technickou náročností se nikterak ministr nezabýval) by zajistily, aby se o veřejnou zakázku ucházel objektivně kvalifikovaný dodavatel, který by byl schopen předmět plnění Veřejné zakázky realizovat. 6. Žalobkyně dále namítá, že pokud ministr odmítá odborné názory vyslovené znalcem v posudku ČVUT k jednotlivým dotazům (dále též „Expertiza“), pak v napadeném rozhodnutí chybí řádně odůvodněná argumentace ministra, která jej k odmítnutí odborných závěrů vyslovených v posudku ČVUT vedla. 7. Ohledně výše finanční opravy žalobkyně namítá, že odůvodnění uložené výše sazby finanční opravy není dostatečné, neboť stejně jako ŘO IROP, ani ministr v napadeném rozhodnutí nezdůvodnil, proč je třeba považovat za proporcionální právě zvolenou sazbu 10 % ve vztahu k sazbě ve výši 5 % a odděleně rovněž ve vztahu k sazbě ve výši 2 %. Ministr pouze bez bližšího odůvodnění potvrdil názor ŘO IROP, který však postrádá konstruktivní, věcné a logické zdůvodnění výše zvolené sazby. 8. Ve druhém okruhu žalobních námitek žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v tvrzení, že žalobkyně při zadání Veřejné zakázky, jejímž předmětem byla výstavba Nového pavilonu, vymezila předmět plnění Veřejné zakázky příliš široce, jelikož předmětem plnění Veřejné zakázky vedle stavebních prací učinila rovněž dodávky, které lze zcela zjevně oddělit od samotné stavby Nového pavilonu a které nejsou se stavbou Nového pavilonu žádným způsobem přímo a trvale spojeny (a tedy je bylo možné poptávat samostatně). 9. Z výše uvedených důvodů žalobkyně dovozuje, že proto nemůže obstát ani závěr, že takto vymezeným předmětem plnění Veřejné zakázky mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů, neboť někteří z potenciálních dodavatelů nemuseli být schopni nabídnout žalobkyni všechna požadovaná plnění, jež byla do předmětu Veřejné zakázky zahrnuta, přestože by jinak, pokud by žalobkyně jednotlivá plnění poptávala samostatně (na části), na některou část plnění nabídku podat mohli, přičemž takové nastavení Zadávacích podmínek bylo způsobilé ovlivnit okruh dodavatelů i výběr nejvhodnější nabídky, protože nelze vyloučit, že při rozdělení veřejné zakázky na části mohla žalobkyně obdržet i jiné nabídky, které by pro ni byly ekonomicky výhodnější. 10. V návaznosti na uvedené nemůže obstát ani závěr, že žalobkyně příliš široce vymezeným předmětem plnění vytvořila bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, čímž porušila § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále též „ZVZ“) ve spojení se zásadou diskriminace obsaženou v ust. § 6 odst. 2 ZVZ. 11. Nedopustila-li se přitom žalobkyně porušení § 36 odst. 1 ZVZ ve spojení se zásadou diskriminace obsaženou v ust. § 6 odst. 2 ZVZ, nelze považovat za důvodné a oprávněné uplatnění finanční opravy ve výši 10 % z částky poskytnuté podpory na předmětnou Veřejnou zakázku. 12. Není povinností zadavatele v případě, že neexistují objektivní důvody pro spojení dílčích plnění veřejné zakázky, rozdělit zamýšlené plnění na části. Nelze ani tvrdit, že rozdělení plnění na menší části je v kontextu evropské legislativy a ZVZ jakousi obecně upřednostňovanou variantou, neboť evropské směrnice ani ZVZ takovou povinnost neukládá. 13. Ministrem akcentovaná snaha o podporu přístupu malých a středních podniků k plnění veřejných zakázek není do vlastního znění směrnic (ani ZVZ) výslovně promítnuta a je do značné míry kontradiktorní k jinému principu evropské legislativy, a sice snaze evropského zákonodárce o větší míru centralizace zadávání veřejných zakázek, která je naopak založena na principu agregace poptávaného plnění do větších částí, aby mohlo být dosahováno úspor z objemu. V případě veřejné zakázky žalobkyně jsou stavební práce a dodávky specifikované v souboru PS 01.1 vzájemně provázány tak, že jejich rozdělení by mělo za následek nefunkčnost stavby jako celku k žalobkyní zamýšlenému účelu. Správní orgány zcela pomíjí, že v daném případě je zájem společnosti na hospodárném nakládání s veřejnými prostředky garantován především postupem zadavatele, který důsledným nastavením zadávacích podmínek zajišťuje, že předmět veřejné zakázky agregovaný do většího celku přinese podstatné snížení nákladů v rozsahu, kterého není možno v případě rozdělení veřejné zakázky na části dosáhnout. Žalobkyně považuje za notorietu v oboru stavebnictví i mimo něj, že rozdělení zakázky na stavbu, jejíž hodnota se pohybuje v řádu stamilionů korun, by vedlo ke vzniku vícenákladů na koordinaci prací, zvýšení rizika prodlení či jiných škod, i k pravděpodobným sporům s dodavateli s ohledem na nejasně stanovené hranice odpovědnosti těchto dodavatelů. Žalobkyně k prokázání tohoto svého tvrzení předložila