3 A 44/2024 – Městský soud v Praze

3 A 44/2024- 24 - text  6 3 A 44/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Odborová organizace Sluníčko sídlem Petrušov 152, 571 01 Staré město proti žalovanému: Úřad vlády České republiky sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí vedoucího žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. 43081-2024-UVCR takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. 43081-2024-UVCR, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení výše nadepsaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím vedoucí žalovaného zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 10. 6. 2024, č. j. 41026-2024-UVCR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný odmítl žádost žalobkyně o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalobkyně žádala o poskytnutí služebního hodnocení nejvyššího státního tajemníka za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 včetně příloh a návrhu ministra na toto hodnocení včetně příloh, a to níže uvedenou žádostí ze dne 25. 5. 2024 podepsanou Ing. Martinem Bínou, prezidentem organizace: Žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Žádáme o služební hodnocení nejvyššího státního tajemníka za období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023, včetně všech příloh. Žádáme také o návrh ministra vnitra na toto služební hodnocení, včetně všech příloh. 2. Žádost žalobkyně žalovaný odmítl prvostupňovým rozhodnutím podle § 15 odst. 1, § 8a a § 12 informačního zákona s přihlédnutím k § 153 odst. 2 zákona č. 234/2014 o státní službě (dále jen „služební zákon“). Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nespadá do okruhu subjektů uvedených v § 153 odst. 2 služebního zákona, které mají právo nahlížet do osobního spisu, a není proto oprávněna seznamovat se s informacemi, které jsou součástí osobního spisu. Dále žalovaný uvedl, že i v případě, že by poskytnutí informace nebylo vyloučeno podle § 153 odst. 2 služebního zákona, tak by informace nemohl poskytnout z důvodu omezení v § 8a odst. 1 informačního zákona. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který vedoucí žalovaného zamítl napadeným rozhodnutím. V napadeném rozhodnutí vedoucí žalovaného uvedl, že důvodem odmítnutí je speciální právní úprava služebního zákona, která umožňuje přístup k osobnímu spisu jen úzce vymezenému okruhu osob. Žalovaný dále uvedl, že v případě žalobkyně nejde o uplatňování práva na informace, ale o zneužití tohoto práva. Žalovanému je z úřední činnosti známé, že žalobkyně podává řadu dalších žádostí s tím, že jejím cílem je šikanovat úřední osoby, které se jejími podáními zabývají. Vzhledem k úrovni vyjadřování na adresu konkrétních úředních osob, včetně hrubě urážlivých výroků, má žalovaný pochybnosti o deklarovaných veřejně prospěšných cílech žalobkyně. Žaloba 4. Žalobkyně v žalobě uvádí, že nesouhlasí s tím, že by informační zákon nedopadal na její podání, které žalovaný posoudil jako žádost o nahlédnutí do osobního spisu nejvyššího státního tajemníka. 5. Žalobkyně argumentuje, že provádění služebního hodnocení nejvyššího státního tajemníka je výkonem veřejné správy, který by měl být veřejně kontrolován. Její žádost o informace není zneužitím práva. Je motivovaná legitimním zájmem na veřejné kontrole výkonu státní moci. Rozhodnutí vedoucího Úřadu vlády považuje za nepodložené. 6. Dále žalobkyně namítá, že provádění služebního hodnocení je naplňováním ustanovení kompetenčního zákona, který říká, že činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky. Nejvyšší státní tajemník je služebním orgánem tajemníků v ministerstvech a dalších osob, a jeho hodnocení by mělo být transparentní. Žalobkyně zdůrazňuje, že její zájem se netýká osobních údajů hodnocené osoby, ale pouze toho, zda hodnocení odpovídá skutečnosti a bylo provedeno v souladu s předpisy. Podle nich je hodnotitel povinen uvést, přiložit nebo odkázat na skutečnosti, o které hodnocení opírá a z kterých vychází. Žalobkyně uvádí, že provádění služebního hodnocení je nepochybně také vykonáváním působnosti v oblasti veřejné správy, kterou upravuje správní řád v § 1. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žalobkyně v zásadě pouze opakuje svou argumentaci uvedenou v rozkladu. Žalovaný se s touto argumentací vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Hlavním důvodem odmítnutí žádosti bylo, že služební zákon v § 153 odst. 2 omezuje okruh osob, které mají přístup do osobního spisu. Argumentace žalovaného opírající se o § 8a odst. 1 informačního zákona byla uvedena v obou rozhodnutích pouze podpůrně. Žalovaný dále uvádí, že cílem žalobkyně je dehonestovat jednotlivé úřední osoby do jejichž kompetence spadá vyřizování jí podávaných podnětů. Posouzení věci soudem 8. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s tím žalobkyně i žalovaný výslovně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně ani žalovaný nenavrhovali provádění důkazů. 9. Soud vyšel především z následující právní úpravy. § 2 odst. 1 informačního zákona Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. § 8a informačního zákona (1) Informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. (2) Povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. § 12 informačního zákona Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá. § 15 odst. 1 informačního zákona Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. § 153 odst. 2 služebního zákona (ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí) Do osobního spisu mají právo nahlížet služební orgán, jakož i představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na pořízení opisu osobního spisu má Ministerstvo vnitra, orgán inspekce práce, Úřad pro ochranu osobních údajů, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajská služba. § 38 odst. 1 a 2 správního řádu Nahlížení do spisu (1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce. (2) Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. 10. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že na její žádost nedopadá informační zákon, a že je třeba ji posuzovat jako žádost o nahlédnutí do osobního spisu nejvyššího státního tajemníka. V prvostupňovém rozhodnutí k tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně nespadá do okruhu osob uvedených v § 153 odst. 2 služebního zákona a není tedy oprávněna seznamovat se s informacemi, které v rámci osobního spisu shromáždí příslušný služební orgán. 11. Soud dospěl k závěru, že § 153 odst. 2 služebního zákona nelze vykládat tak, že znemožňuje poskytnutí jakékoliv informace, která je obsažena v osobním spise. Komentář ke služebnímu zákonu uvádí, že právo nahlížet do osobního spisu je třeba vykládat ve smyslu § 38 správního řádu, který upravuje nahlížení do správního spisu (Brücknerová, Zuzana. § 153 [Osobní Spis]. In: Hřebíková, Iva. Fáberová, Andrea. Brücknerová, Zuzana. Kubáčová Nejedlá, Petra. Moravec, Karel. Roučková, Dana. Hůrka, Petr. Zákon o státní službě. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 782, marg. č. 15.) 12. K práv