3 A 45/2025 – Městský soud v Praze

3 A 45/2025- 40 - text 8 3 A 45/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: N. H., narozena dne X, občanka X tvrzeným pobytem v ČR na adrese X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 00007064 sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žalobkyni žádosti o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné ze dne 2. 4. 2025 evidované pod č. j. OAM-0369756/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žalobkyni žádosti o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné ze dne 2. 4. 2025, evidované pod č. j. OAM-0369756/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje obnovit stav před vrácením žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany evidované pod č. j. OAM-0369756/DO-2025. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně, občanka Ukrajiny, se podanou žalobou domáhala soudní ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala ve skutečnosti, že žalovaný jí dne 2. 4. 2025 vrátil její žádost o dočasnou ochranu podle § 5 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále též „Lex Ukrajina“) jako nepřijatelnou, jelikož dočasnou ochranu získala ve Finsku, v jiném členském státě Evropské unie; současně žalobkyně požadovala, aby soud žalovanému přikázal obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni. 2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že na území Evropské unie vstoupila přes Polsko, ve Finsku jí byla udělena dočasná ochrana. V České republice dne 2. 4. 2025 požádala o dočasnou ochranu. Její žádost byla označena jako nepřijatelná, jelikož dočasnou ochranu získala v jiném členském státě EU, ve Finsku. Žalobkyně tvrdí, že dne 1. 4. 2025 zaslala Velvyslanectví Finské republiky prohlášení, že se dočasné ochrany vzdává. Ta jí proto zanikla. Žalobkyně spatřuje nezákonnost v postupu žalovaného, který nepřijal její žádost o dočasnou ochranu, v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES (dále též „směrnice o dočasné ochraně“) a s Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „rozhodnutí Rady“), a s podstatou registrace osob za účelem dočasné ochrany, které musely opustit zemi svého původu. Žalobkyně má za to, že má být poživatelem dočasné ochrany v ČR, spadá do kategorie osob podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady, jak vyplývá z čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina neodpovídá čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, který stanoví podmínky pro možné vyloučení i při splnění výše uvedené základní podmínky automatického udělení dočasné ochrany, a to pouze při současném splnění některé z výjimek uvedených v tomto ustanovení. Žalobkyně má právo pobývat v zemi podle svého výběru ve smyslu např. bodů 15 či 16 preambule rozhodnutí Rady, kterým se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Důvodem nepřijatelnosti žádosti v ČR nemůže být skutečnost, že žalobkyně v minulosti požádala v členském státě EU o udělení dočasné ochrany a ten jí vyhověl. Má právo se přemístit. za to, že v době žádosti o dočasnou ochranu v ČR neměla žalobkyně platnou dočasnou ochranu ve Finsku. Současně namítá, že žalovaný nezohlednil nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobkyně. Poukázala na judikaturu krajských soudů a Nejvyššího správního soudu. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. V obsáhlém vyjádření uvedl, že postupoval podle zákona. Žalobkyně je držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě EU, proto její žádost nepřijal. Jelikož žalobkyně do žádosti neuvedla, že by na území byl přítomen některý z jejích rodinným příslušníků, který by již byl držitelem dočasné ochrany, nemohl uvažovat ani o udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny či důvodů zřetele zvlášť hodných. Žalovaný se podrobně vyjadřoval k rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 ve věci Krasiliva (dále též „rozsudek C-753/23“) a dovodil, že se nezákonného zásahu vůči žalobkyni nedopustil. Dále poukázal na nedostatky, jimiž podle jeho názoru trpí argumentace Nejvyššího správního soudu směřující k závěru o rozporu § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina s unijním právem. Rozebírá zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 336/2024-42. Konstatuje, že institut dočasné ochrany, kterého se žalobkyně v ČR domáhá, má sloužit k ochraně prchajících před válečným konfliktem. Žalovaný má za to, že odmítnutí žádosti v případě žalobkyně nebylo nezákonné. Je tomu tak proto, že směrnice o dočasné ochraně neupravuje situace, kdy žadatel požádá o dočasnou ochranu v jednom členském státě, dostane ji a následně požádá o totožnou ochranu v jiném členském státě. Zmiňovanou úpravu ponechává tak na vnitrostátním právu. Z toho důvodu má za to, že ust. § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina neodporuje směrnici o dočasné ochraně, ani rozhodnutí Rady. Zdůrazňuje, že žalobkyně je držitelkou dočasné ochrany, nikoli v ČR, nýbrž v jiném členském státě EU. Cílem směrnice o dočasné ochraně není, aby cizinci požívali nebo žádali o dočasné ochrany ve více členských státech. Úmyslem evropského zákonodárce bylo zakotvit mechanismus přerozdělování držitelů dočasné ochrany, nikoliv aprobovat druhotný pohyb držitelů dočasné ochrany. Cizinci mají právo si vybrat členský stát, ve kterém chtějí požádat o dočasnou ochranu. To ale neznamená, že by měli právo přebírat mezi státy a dožadovat se dočasných ochran ve více státech, než si vyberou ten, který jim bude nejvíc vyhovovat. Pokud by Rada EU zamýšlela dát dotčeným osobám právo žádat o dočasnou ochranu ve více členských státech souběžně či po sobě, pak by to ve směrnici o dočasné ochraně zakotvila. Uplatněná právní úprava neodporuje čl. 15 ani čl. 16 Preambule rozhodnutí Rady. Z unijních předpisů nelze dovodit, že by žalobkyni plynulo právo na přiznání další dočasné ochrany, pokud jí byla členským státem přiznána. Navrhuje, aby soud předložil opětovně předběžné otázky Soudnímu dvoru EU stran slučitelnosti důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina s unijním právem. 4. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, jelikož účastníci řízení po řádném poučení soudem ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřili, s takovým postupem tudíž souhlasili konkludentně (§ 51 s. ř. s.). 5. Soud konstatuje, že v projednávané věci je mezi žalobkyní a žalovaným spor o to, zda žalovaný měl žádost žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany v ČR shora uvedeného dne přijmout a poskytnout. 6. Soud s odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42, jehož závěry je povinen se řídit, musí vyslovit, že je žaloba je důvodná a zásah žalovaného byl nezákonným. 7. Soud předně uvádí, že ze správního spisu, z printscreen z platformy TPD Temporary Protection Database, vyplývá, že dne 4. 8. 2023 Finsko, členský stát EU, poskytlo žalobkyni dočasnou ochranu typu TP (temporary protection). Dne 2. 4. 2025 žalobkyně se u žalovaného domáhala přijetí obsahově totožné žádosti o poskytnutí dočasné ochrany v ČR. V ní uvedla, že má udělenou dočasnou ochranu ve Finsku. Na žádosti je vyznačeno žalovaným, že je nepřijatelná, jelikož žalobkyně získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU. 8. Při posouzení dané věci vycházel soud z následující právní úpravy. 9. Podle 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, nebo […]. 10. Podle 5 odst. 2 Lex Ukrajina Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen. 11. Podle § 82 s. ř. s. [k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Podle čl. 28 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy mohou vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany, pokud a) existují závažné důvody se domnívat, že i) tato osoba spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, jak jsou definovány v mezinárodních dokumentech vypracovaných za