10 Azs 414/2020 — Nejvyšší správní soud

3 A 49/2025- 27 - text  9 3 A 49/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: B. N. B., státní příslušnost X, nar. X bytem X, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV-13091-5/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se svou žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 9. 12. 2024, č. j. OAM-50503-11/CD-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím OAMP zamítl žalobcovu žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti ze dne 10. 6. 2024 (dále též „žádost“) pro nesplnění podmínek dle § 114 odst. 5 a 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná nejprve popsala pobytovou historii žalobce a průběh správního řízení: 3. Žalobci bylo opakovaně uděleno vízum za účelem strpění na území z důvodu dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců s platností od 8. 7. 2020 do 19. 2. 2021. Poté žalovaná udělila žalobci dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území z důvodu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s platností od 26. 8. 2021 do 11. 11. 2021. Dále byla žalobci prodloužena platnost dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s platností od 24. 2. 2022 do 23. 6. 2022. Dne 1. 6. 2022 podal žalobce žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území z důvodu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, o které nebylo do dne vydání napadeného rozhodnutí pravomocně rozhodnuto. 4. Dne 10. 6. 2024 podal žalobce u OAMP žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti podle § 114 zákona o pobytu cizinců. Jako doklad o tom, že si z důvodů na své vůli nezávislých nemůže cestovní doklad opatřit, předložil čestné prohlášení, v němž uvedl, že s ním ambasáda X v Paříži nekomunikuje, a tedy si nemůže vyřídit cestovní doklad. Doložil rovněž vytisknuté e-maily adresované ambasádě X ze dnů 14. 10. 2024, 4. 11. 2024, 8. 11. 2024, 12. 11. 2024 a 15. 11. 2024, prostou kopii kartičky s objednáním na ambulanci Urologické kliniky bez jakýchkoli identifikačních údajů a průkaz na vyšetření ze dne 16. 9. 2024 vystavený Dr. M. B. z Ordinace PL Armády spásy, Praha 7. OAMP žalobcovu žádost prvostupňovým rozhodnutím zamítl. 5. Žalovaná se ztotožnila se závěrem OAMP, že žalobce nesplňuje žádnou ze základních podmínek pro vydání cestovního průkazu totožnosti, neboť nemá platné povolení k dlouhodobému pobytu ani se nenachází v jedné ze situací předpokládaných v § 114 odst. 5 a 6 zákona o pobytu cizinců, a proto mu není možné cestovní průkaz totožnosti vydat. 6. V návaznosti na odvolací námitky žalovaná uvedla, že v případě žalobce nepřichází do úvahy vydání cestovního průkazu totožnosti dle ust. § 114 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť mu nebylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ale svědčí mu toliko tzv. fikce pobytu dle ust. § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobcovo dříve udělené vízum za účelem strpění pobytu na území se tedy sice považuje za platné, avšak pouze v souvislosti s jeho žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem, a to do doby, než o ní bude pravomocně rozhodnuto. Fikce pobytu je umělou právní konstrukcí, kterou nelze stavět na roveň plnohodnotnému pobytovému oprávnění, má pouze chránit cizince před nutností opustit území České republiky, než je s konečnou platností rozhodnuto o jeho žádosti, a nikoli mu umožnit podávání dalších kvalifikovaných žádostí vyžadujících povolený pobyt. Žalovaná v této souvislosti citovala z rozsudků Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Azs 11/2017-32, a ze dne 28. 3. 2024, č. j. 10 Azs 320/2022-33. Nadto podle § 114 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců lze cestovní průkaz totožnosti vydat, je-li o něj zažádáno za účelem vycestování z území. Žalobce však svou žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpení pobytu na území deklaruje, že mu ve vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá, z čehož je zřejmé, že nemá v úmyslu z území vycestovat. Z tohoto důvodu žalovaná odmítla rovněž odvolací námitku, že měl OAMP z moci úřední spojit řízení o žalobcově žádosti o vydání cestovního průkazu totožnosti a žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Účel obou řízení je protichůdný, což vylučuje jejich spojení. Žalobní argumentace 7. Žalobce s právním závěrem žalované nesouhlasí. Má za to, že mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o pobytu cizinců, a proto splňuje podmínku stanovenou v § 114 odst. 5 písm. c) zákona o pobytu cizinců pro vydání cestovního průkazu totožnosti. Poukazuje na ust. § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Na žalobce by se tedy po dobu rozhodování o jeho žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území mělo dle zákona o pobytu cizinců hledět jako na cizince s uděleným dlouhodobým vízem za účelem strpění pobytu na území. Žalobci by nemělo jít k tíži, že na rozhodnutí o žádosti o dlouhodobý pobyt čeká jíž déle než dva roky. 8. Žalobce je přesvědčen, že splňuje rovněž všechny podmínky pro vydání cestovního průkazu totožnosti dle ust. § 114 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 9. Žalobce tvrdí, že o cestovní průkaz totožnosti požádal z důvodu, aby byl schopen se dostavit na Velvyslanectví X v Paříži, kde dne 10. 2. 2025 podal žádost o vydání cestovního dokladu X prostřednictvím online registračního formuláře. Tento cestovní doklad na Velvyslanectví X v Paříži si však nebude schopen vyzvednout bez cestovního průkazu totožnosti. 10. Žalobce namítá, že právní názor žalované vede k situaci, kdy žalobci nelze vydat cestovní průkaz totožnosti, dokud mu nebude povolen dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území, a zároveň mu nebude moci být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu bez jakéhokoli platného průkazu totožnosti, kterým by se prokázal při jeho převzetí. Vyjádření žalované 11. Žalovaná je přesvědčena, že v případě žalobce byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo dostatečně a řádně odůvodněno a je v souladu s platnými právními předpisy, jakož i zásadami správního řízení. Proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 12. Žalovaná uvádí, že žalobní námitky jsou ve většině shodné s námitkami odvolacími, proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dodává, že žalobce v odvolacím řízení nijak netvrdil ani neprokázal, že by na Velvyslanectví X dne 10. 2. 2025 podal prostřednictvím online registračního formuláře žádost o vydání cestovního dokladu, který si nebude moci údajně vyzvednout bez cestovního průkazu totožnosti. Naopak po celou dobu řízení setrvával na argumentaci, že si takový doklad opatřit nemůže a že z území vycestovat nehodlá. O záměru žalobce z území nevycestovat svědčí i jeho žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území pro překážku ve vycestování. Žalovaná upozorňuje, že i pokud by žalobce skutečně hodlal převzít cestovní doklad na zastupitelském úřadu v zahraničí, je tato situace žalobce řešitelná skrze žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti k vycestování podle § 114 odst. 1 a 4 zákona o pobytu cizinců u Policie ČR, která tento doklad vydává za účelem vycestování z území cizincům, kteří pozbyli pobytové oprávnění. Posouzení věci soudem 13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobce s takovým postupem ve stanovené lhůtě nevyjádřil nesouhlas a žalovaná výslovně souhlasila. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. 14. Př