9 As 213/2016 — Nejvyšší správní soud

3 A 75/2024- 55 - text 15 3 A 75/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: BOMBAYERE s.r.o., IČ 28463421 sídlem Karlova 183/14, 110 00 Praha 1 zast. JUDr. Ing. Daniel Prouza, Ph.D., advokátem sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, č. j. MPO 40653/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, č. j. MPO 40653/2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odbor živnostenský a občanskoprávní, Oddělení kontrolně metodické (dále též „správní orgán I. stupně“), ze dne 28. 2. 2024, č. j. MHMP 3226870/2024, sp. zn. S-MHMP 1977976/2023 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobkyně byla uznána ve správním řízení vinnou přestupkem uvedeným v ust. § 8a odst. 1 písm. b) zákona číslo 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále také „zákon o regulaci reklamy“), kterého se dopustila tím, že šířila reklamu na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem než prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení zřízeného podle stavebního zákona na území památkové rezervace v hlavním městě Praze, čímž porušila povinnosti stanovené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy a ustanovení § 1 odst. 1 nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „Nařízení“). 3. Za popsaný přestupek byla žalobkyni podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s ustanovením § 8a odst. 5 písm. b) zákona o regulaci reklamy, uložena pokuta ve výši 28 000 Kč. 4. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí bylo podle § 7c odst. 1 zákona o regulaci reklamy žalobkyni nařízeno odstranění reklamy ve lhůtě třiceti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 5. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí uložil prvostupňový orgán žalobkyni nahradit náklady správního řízení v částce 1 000,- Kč. II. Žalobní body 6. Námitky žalobkyně uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 7. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť rozhodnutí obou správních orgánů nepovažuje za řádně odůvodněná. Jednak v nich nejsou řádně hodnoceny důkazy, jednak nedošlo k vypořádání námitek žalobkyně, a nakonec ani nebyla řádně konfrontována změna právního posouzení oproti rozhodnutí ve skutkově totožné věci 8. Žalovaný podle žalobkyně jednak řádně nevypořádal zákonným způsobem všechny uplatněné odvolací námitky žalobkyně, jednak nedostál ani své povinnosti stanovené v ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, které stanoví povinnost odvolacího správního orgánu přezkoumat napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i nad rámec námitek uvedených v odvolání, vyžaduje-li to veřejný zájem. 9. V napadeném rozhodnutí jsou přítomny zásadně nedostatečné úvahy stran reklamního charakteru rikš. Ze strany správních orgánů došlo ke zjednodušenému odmítnutí předložených znaleckých posudků en bloc bez dalšího. Znalecký posudek nebyl ze strany žalovaného po stránce obsahové skutečně jakkoli hodnocen, respektive žalovaný nevysvětlil, proč je podle jeho závěrů možné odhlédnout od terminologického odborného vymezení pojmů (reklama, nosič reklamy) a přistoupit ke kompletnímu přenesení otázky do roviny právního posouzení. 10. Dále nejsou obsaženy odpovídající úvahy stran uloženého správního trestu a zvláštního opatření, neboť odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobsahuje žádné zdůvodnění ať již důvodu jeho uložení nebo jeho konkrétní formy. 11. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Ze strany žalobkyně nedošlo ke spáchání přestupku, nebylo řádně hodnoceno vývojové stadium tvrzeného přestupku a byly uměle navýšeny dílčí útoky pokračujícího přestupku. 12. Žalobkyně konkrétně namítá, že dotčené kolové dopravní prostředky poháněné lidskou silou, dále také jen „rikši“, nejsou reklamou, ani nosičem reklamy, neboť rikši nenesou žádnou formu reklamy a nelze je tak posuzovat jako reklamní zařízení. Předmětné rikši jsou využívány jako dopravní prostředek, přičemž nenesou žádný reklamní poutač, nejsou žádným způsobem potištěny, např. logem či jiným vyobrazením společnosti. 13. Na podporu své argumentace žalobkyně dále uvedla, že: a) Rikši neprezentují konkrétní produkt, ani konkrétního podnikatele. Není pravda, že v očích běžného člověka je rikša spojena právě se zeměmi jihovýchodní Asie jako např. Thajsko, neboť s rikšou, jako s dopravním prostředkem tzv. „pro turisty“, se „běžný člověk“ může setkat například na dovolené v Itálii. I pokud by tento závěr mohl být považován za relevantní, jednalo by se v daném případě o reklamu, která by sloužila veškerým poskytovatelům thajských masáží, nikoli toliko žalobci, či obecně podpoře turistice v asijských zemích, což nedává ekonomicky žádný smysl. Ani na jedné z předmětných rikš se nenachází žádné reklamní sdělení, žádná nabídka služeb, a ani odkaz na ně. Není na nich uveden ani název masážního salonu nebo cokoli podobného. b) Správní orgány jakkoli neřešily otázku úplatnosti údajné reklamy. c) Rikši nelze spojit ani s konkrétním podnikatelem, když, jak je výše uvedeno, rikši na něho žádným způsobem neodkazují a z druhé strany ale ani na jiných reálně reklamních předmětech, které jsou ze strany žalobkyně užívány, nedochází k vyobrazování daných rikš. d) Nebyla vůbec uvažována reálná možnost dopadu umístění rikši před provozovnu (potažmo v její blízkosti) do tržeb předmětného masážního salonu (provozovny žalobkyně). V tomto smyslu si žalobkyně dovoluje poznamenat, že jediné finanční konsekvence umístění daných rikš, ke kterým na její straně došlo, jsou konsekvence negativní, které souvisí se snahou správních orgánů (která je podporována i konkrétními veřejně známými fyzickými osobami) jej donutit tyto rikši odstranit. 14. Žalovaný nekriticky převzal názor správního orgánu prvního stupně, že rikši jsou reklamním nosičem, protože barevné provedení rikš bylo identické s barevným provedením uvnitř předmětných provozoven (což je navíc nepravda), byly na nich umístěny blikající LED pásky a rikši byly umístěny před danými provozovnami. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že je bezpředmětné, zda jsou rikši osazeny jakýmkoli reklamním poutačem nebo polepeny logem, a lze se toliko odkázat na Nařízení. 15. Pokud jde o osobu šiřitele reklamy, v napadeném rozhodnutí nebyla věnována pozornost otázce přičitatelnosti protiprávního jednání žalobkyni ve smyslu § 20 zákona o odpovědnosti za přestupky, a případnému excesu ze strany zaměstnanců. 16. Jelikož předmětné rikši nejsou nosičem reklamy, a nebylo prokázáno ani faktické vlastnictví k daným rikšám, které by svědčilo žalobkyni, není naplněna objektivní stránka daného přestupku (nebyla šířena reklama) a není správně zjištěn ani subjekt přestupku (není jasné, kdo je šiřitelem domnělé reklamy). 17. Nad rámec výše uvedeného cítí žalobkyně potřebu konstatovat, že zcela nedostatečné jsou i úvahy správního orgánu prvního stupně stran naplnění materiálního znaku přestupku (společenské škodlivosti). 18. Podle závěrů znaleckého posudku dané rikši nebyly způsobilé k tomu, aby jejich prostřednictvím byla jakákoli reklama šířena. Skutek tedy nenaplňuje znaky dokonaného přestupku. Uvažováno by zde mohlo být jen a pouze o pokusu přestupku, přičemž jde o tzv. nezpůsobilý pokus, konkrétně pokus nezpůsobilým prostředkem. Zákon o regulaci reklamy nicméně trestnost pokusu daného přestupku nestanoví. 19. Podle žalobce je zcela nesprávné i to, pokud jsou správním orgánem prvního stupně jako dva samostatné dílčí útoky pokračujícího přestupku hodnocena zjištění umístění rikši před konkrétní provozovnou v dopoledních a poledních hodinách v týž den. I pokud by šlo o přestupkové jednání, jedná se v případě dopoledních a poledních umístění vždy o jeden skutek. 20. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá vady řízení spočívající v tom, že správní orgány neshromáždily dostatečný důkazní podklad k tomu, aby mohly činit závěry o charakteru rikš, šiřiteli domnělé reklamy, ani šíření reklamy jako takové. Zejména byly pominuty výslechy konkrétních, v úvahu připadajících, svědků. 21. Žalovaný nezjišťoval, zda žalobkyně, jako osoba, p