6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

3 A 82/2025- 39 - text 12 3 A 82/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: nezl. Š. H., narozený dne X zastoupený X, zákonnou zástupkyní oba bytem X právně zastoupený Mgr. Jindřichem Hájkem, advokátem sídlem Na poříčí 1071/17, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025 č. j. MPSV-2025/101954-925, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále též „ÚP“) ze dne 12. 2. 2025 č. j. 324633/25/AB (dále též „rozhodnutí ÚP“). Tímto rozhodnutím ÚP rozhodl o změně výše náhradního výživného přiznaného žalobci jako oprávněné osobě z částky 3 000 Kč na částku 1 488 Kč ode dne 1. 7. 2024 podle § 4, § 8, § 9 a § 10 zákona č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZNV“). 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nesprávné právní posouzení a chybný výklad § 4 ZNV ohledně výpočtu žalovaného určujícího novou výši náhradního výživného. Žalovaný vypočítal Kč výši náhradního výživného v jednotlivých měsících na částku 1 488 tak, že k částkám: 3 000 Kč v březnu 2024 odečetl minus(-) 3 051 Kč v dubnu 2024, dále přičetl 3 000 Kč v květnu 2024 a přičetl 3 000 Kč v červnu 2024, celkem 5 949 Kč, a vydělil čtyřmi, což žalobce považuje za nelogické. Podle žalobce tento postup vede k absurdnímu výsledku tím, že záporná částka snižuje průměr náhradního výživného. Podle žalobce by záporná částka minus (-) 3 051 Kč v měsíci dubnu 2024 pro účely stanovení výše náhradního výživného měla být posouzena jako 0 Kč, jelikož náhradní výživné nemůže být záporné. Zohlednění záporné částky při zprůměrování vede k nezákonnému krácení dávky. Při výkladu a výpočtu podle žalobce, kdy se záporný rozdíl zohlední jako 0 Kč pro účely nároku na náhradní výživné v daném měsíci, by částka náhradního výživného neměla být snížena z původní částky 3 000 Kč. Žalovaný měl proto vypočítat rozdíl mezi stanoveným výživným a skutečně přijatým plněním pro každý měsíc rozhodného období (březen až červen 2024), u takto vypočtených měsíčních rozdílů aplikovat limitaci 3 000 Kč (pokud je rozdíl vyšší než 3 000 Kč, počítá se 3 000 Kč; pokud je nižší, počítá se skutečný rozdíl; pokud je záporný, počítá se 0 Kč, resp. v případě převýšení plnění nad stanoveným výživným se tato hodnota pro účely výpočtu náhradního výživného na dané období nezapočítává kladně), a z těchto limitovaných měsíčních rozdílů pak vypočítat měsíční průměr pro určení výše náhradního výživného na další čtyřměsíční období. 4. Podle žalobce se výše náhradního výživného nestanoví jako průměr výše náhradního výživného za předchozí 4 měsíce, jak to učinil žalovaný, nýbrž jako rozdíl výše měsíční dávky výživného určené v exekučním titulu a částečného plnění výživného v příslušném měsíci. V daném případě bylo výživné plněno jinak než v pravidelných měsíčních dávkách, proto se stanoví pro účely stanovení výše náhradního výživného měsíční průměr částek částečného plnění výživného. Rozdíl mezi stanoveným a plněným výživným je uvedený v pátém sloupci tabulky uvedené v rozhodnutí ÚP, jeho součet za měsíce březen až červen 2024 činí celkem 26 365 Kč. Průměr rozdílu mezi stanoveným výživným a plněným výživným za jeden měsíc tak činí 26 365 děleno čtyřmi, tj. částku 6 591,25 Kč, tedy průměrné měsíční placené výživné činí 6 591 Kč, což ani z poloviny nedosahuje stanoveného výživného určeného soudem na částku 14 400 Kč. V důsledku limitace do částky 3 000 Kč tak náhradní výživné činí nadále částku 3 000 Kč. Náhradní výživné proto nemělo být rozhodnutím ÚP měněno, nýbrž mělo být ponecháno ve stejné výši. V ZNV není stanoveno, že by se výše náhradního výživného stanovovala z průměrných částek náhradního výživného. Popíralo by to smysl zákona, gramatický a logický výklad ust. § 4 odst. 1 ZNV, i zásady veřejného práva. Chybný vypočet žalovaného nevyplývá ani z Instrukce náměstkyně pro řízení sekce 7 č. 3/2021, ani ze Směrnice generálního ředitele č. 2/2021. Žalobci nejsou tyto interní dokumenty známy a přes žádost mu ani dotčenými orgány nebyly předloženy. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že rozhodnutí ÚP je zmatečné, protože jeho výroková část je nejasná a skrývá se v záhlaví rozhodnutí ÚP a též proto, že v předchozím rozhodnutí ÚP ze dne 10. 12. 2024 č. j. 2480367/24/AB na období ode dne 1. 11. 2024 jsou v tabulce u náhradního výživného uvedeny za období od 1. 7. 2024 do 31. 10. 2024 úplně jiné částky, než které ÚP žalobci vyplatil, a které uvádí v jiných rozhodnutích, zejména v napadeném rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí došlo k převzetí těchto zmatečností, proto je nutno jej považovat za nepřezkoumatelné. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá rozpor napadeného rozhodnutí s předchozím rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 12. 2024 č. j. MPSV-2024/266096-911, jímž žalovaný zrušil předchozí rozhodnutí ÚP o změně výše náhradního výživného, jelikož ve správnosti rozhodnutí ÚP shledal pochybení, které odůvodňuje jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání. V napadeném rozhodnutí sice žalovaný konstatuje, že si je vědom, že předchozím rozhodnutím zrušil rozhodnutí ÚP a vrátil mu věc k novému projednání, nicméně odůvodňuje své potvrzení postupu ÚP tím, že ÚP při novém projednání postupoval v souladu s ZNV, Instrukcí náměstkyně pro řízení sekce 7 č. 3/2021, a Směrnicí generálního ředitele Úřadu práce České republiky č. 2/2021. Tento argument žalovaného je nepřijatelný a vnitřně rozporný. Pokud ÚP opakovaně postupuje způsobem, který žalovaný již jednou shledal jako nezákonný, žalovaný nemůže tentýž postup následně potvrdit s odkazem na interní instrukce, které nemohou odporovat zákonu. Žalovaný tím popřel vlastní předchozí zjištění, i přispěl k právní nejistotě a zbytečným průtahům v řízení. 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 6. 8. 2025 navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Konstatoval, že žalobcem uvedený postup, kdy by u měsíce dubna měla být pro výpočet náhradního výživného použita nula, výslovně ZNV neupravuje. Je-li výživné stanoveno jako průměr pro období 4 kalendářních měsíců a je vypláceno i v kalendářním měsíci, kdy bylo uhrazeno více, než je stanovené výživné v tomto měsíci, je na místě, aby se taková skutečnost ve výši náhradního výživného projevila. Žalobcem předvídaný postup, tedy nejprve vypočítat rozdíl mezi stanoveným a přijatým výživným, následně aplikovat limitaci 3 000 Kč a místo záporných hodnot počítat nulu, a provést měsíční průměr, by ale nevedl ke stanovení náhradního výživného ve výši 3 000 Kč, nýbrž ve výši 2 250 Kč. Dále žalovaný odkázal na rozhodnutí ÚP, ze kterého je zřejmé, jak správní orgán rozhodl a připomenul, že rozhodnutí ÚP ze dne 10. 12. 2024 není předmětem předmětného přezkumu. 8. V replice ze dne 24. 10. 2025 žalobce setrval na své předchozí uplatněné žalobní argumentaci. 9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. U jednání konaného dne 16. 12. 2025 účastníci setrvali na své argumentaci. Žalobce navrhl, aby soud provedl důkaz správním spisem, a to rozhodnutím ÚP, odvoláním, napadeným rozhodnutím, rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 11. 2023 č. j. 20 P 50/2023-28, exekučním příkazem k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů č. j. 091 EX 05821/23-016, vyrozuměním o zahájení exekuce č. j. 091 EX 05821/23-004, prohlášení o přijatém výživném a případném postoupení pohledávky za rozhodné období za měsíce březen 2024 až červen 2024 s opravným prohlášením. Soud tento návrh na provedení listin, jež jsou součástí spisu, zamítl pro nadbytečnost, jelikož tyto listiny nejsou sporné a soud ze správního spisu vychází. 11. Soud neshledal podanou žalobu důvodnou. 12. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti. 13. Dne 14. 2. 2024 žalobce požádal ÚP o náhradní výživné za svého povinného otce J. H., nar. X, vůči kterému je uplatněna exekuce na výživné na nezletilé dítě. 14. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 11. 2023 č. j. 20 P 50/2023-28 s právní mocí dne 22. 11. 2023, soud schválil dohodu rodičů, podle níž se otec žalobce zavazuje a je povinen platit na výživu žalob