7 As 217/2023 — Nejvyšší správní soud

3 A 91/2025- 38 - text  9 3 A 91/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Z. Š., bytem X, proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 5. 5. 2025, č. j. 10.04-000035/25-0003, ze dne 6. 5. 2025, č. j. 10.04-000036/25-0003, ze dne 6. 5. 2025, č. j. 10.04-000038/25-0002 a ze dne 12. 5. 2025, č. j. 10.04-000040/25-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala vyslovení nicotnosti, eventuálně zrušení čtyř v záhlaví označených rozhodnutí (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž jí předseda České advokátní komory neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. 2. Z rozhodnutí č. j. 10.04-000035/25-0003 vyplývá, že žalobkyně požádala o určení advokáta k zastoupení v řízení vedeném Nejvyšším správním soudem (dále též „NSS“) pod sp. zn. 8 As 66/2025 o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2025, č. j. 22 A 60/2024-16. Žalobkyně ve své žádosti neuvedla ani datum doručení rozhodnutí, proti němuž podala opravný prostředek, ani datum zahájení řízení u NSS, proto žalovaná uzavřela, že žalobkyně neprokázala včasné podání žádosti o určení advokáta. Žalovaná dále toto napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, a tedy neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak (na smluvním základě) dle ust. § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). 3. Z rozhodnutí č. j. 10.04-000036/25-0003 vyplývá, že žalobkyně požádala o určení advokáta k zastoupení v řízení vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 21 As 43/2025 o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 11 A 127/2024-18. Žalovaná toto napadené rozhodnutí odůvodnila jednak tím, že žalobkyně neprokázala včasnost své žádosti, neboť neuvedla ani datum doručení rozhodnutí, proti němuž podala opravný prostředek, ani datum zahájení řízení u NSS, a jednak tím, že žalobkyně neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť ve své žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli požadovanou právní službu poskytnout. 4. Z rozhodnutí č. j. 10.04-000038/25-0002 vyplývá, že žalobkyně požádala o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 As 94/2023-33. Žalovaná toto napadené rozhodnutí odůvodnila v prvé řadě tím, že žalobkyně neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť žalobkyně ve své žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli požadovanou právní službu poskytnout. Dalším důvodem napadeného rozhodnutí bylo, že žalobkyně nepodala žádost o určení advokáta včas. Ve své žádosti uvedla jako datum doručení posledního rozhodnutí soudu 6. 2. 2025, poslední den lhůty pro podání ústavní stížnosti tak připadl na 7. 4. 2025, žalovaná však obdržela žádost žalobkyně až dne 2. 4. 2025. Žalobkyně zároveň neuvedla, že by ústavní stížnost podala sama, a lhůta tak byla zachována. V době pěti dnů do uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti podle žalované nelze určit advokáta k poskytnutí právní služby a i pokud by byl žalobkyni advokát určen, nebyl by v tak krátké době schopen poskytnout požadovanou právní službu v potřebné kvalitě. 5. Z rozhodnutí č. j. 10.04-000040/25-0002 vyplývá, že žalobkyně požádala o určení advokáta k zastoupení v řízení vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 7 As 54/2025 o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 6 A 79/2024-53. Žalovaná toto napadené rozhodnutí odůvodnila jednak tím, že žalobkyně neprokázala včasnost své žádosti, neboť neuvedla ani datum doručení rozhodnutí, proti němuž podala opravný prostředek, ani datum zahájení řízení u NSS, a jednak tím, že žalobkyně neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť ve své žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli požadovanou právní službu poskytnout. Žalobní argumentace 6. Napadené rozhodnutí č. j. 10.04-000035/25-0003 žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze seznat, v jaké věci se advokát neurčuje. 7. Ve vztahu ke všem napadeným rozhodnutím žalobkyně namítá, že jejich výroky jsou vnitřně rozporné. Žalovaná v nich uvedla, že se neurčuje „advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii“. Zákon o advokacii však podle názoru žalobkyně ani po novele účinné od 1. 1. 2024 nepočítá v ust. § 18 odst. 2 s určením advokáta za úplatu, když toto ustanovení nadále obsahuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezplatné právní služby. 8. Právě namítaná absence zákonné úpravy pravidel pro určení advokáta za úplatu představuje jádro žalobní argumentace. Žalobkyně má za to, že žalovaná nebyla oprávněna rozhodnout podle ust. § 18c zákona o advokacii a požadovat splnění podmínek stanovených v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, neboť tato ustanovení nebyla novelou zákona o advokacii účinnou od 1. 1. 2024 dotčena. Žalovaná tak nastavila podmínky pro určení advokáta za úplatu bez zákonného podkladu. Povinnosti však mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Žalobkyně pokládá z tohoto důvodu napadená rozhodnutí za nicotná. 9. Žalobkyně poukazuje na to, že nový formulář Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii), který je přílohou č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., obsahuje povinné údaje, které vyplývají z § 18 odst. 2 zákona o advokacii (ustanovení zástupce soudem a uvedení jmen dvou neúspěšně oslovených advokátů). Žalobkyně zpochybňuje, že tento formulář má oporu v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 10. Žalobkyně je přesvědčena, že správní soudy se dosud nevypořádaly s tím, že vedle sebe neobstojí ustanovení § 23 odst. 5 a § 18c zákona o advokacii, když prvé z nich explicitně upravuje možnost požádat o určení advokáta za úplatu, avšak činí tak podle § 18c, který neobsahuje slovní spojení „za úplatu“ a je navíc v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 44/21. 11. K otázce (ne)včasnosti žádosti žalobkyně uvádí, že dle rozsudku NSS ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36, nelze zamítnout žádost žadatele jen na základě skutečnosti, že do uplynutí určité lhůty zbývá jen několik dnů. 12. Podle žalobkyně žalovaná zatížila řízení vadami, které způsobují nicotnost, resp. nezákonnost jejího rozhodnutí, důsledkem čehož je odepření práva žalobkyně na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Vyjádření žalované 13. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. 14. V prvé řadě žalovaná upozorňuje, že všechna řízení, pro něž žalobkyně žádala o určení advokáta, byla již skončena. Z tohoto důvodu by i případné vyhovění žalobě nemohlo vést k vydání rozhodnutí, kterými by žalovaná žádostem žalobkyně vyhověla, neboť určit advokáta k poskytnutí právní služby, jejíž předmět zanikl, je pojmově vyloučeno. 15. Žalovaná se dále vyjadřuje k otázce nesplnění podmínky uvedení jmen dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Nesouhlasí s právním výkladem, který žalobkyně vyjádřila nejen v této, ale i mnoha dalších obdobných žalobách, a odkazuje na již ustálenou judikaturu správních soudů. Novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 přinesla mimo jiné nové znění ust. § 23 odst. 5, podle něhož byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. Toto ustanovení je ovšem nutno číst ve vztahu k ust. § 18c odst. 3 zákona o advokacii, dle něhož nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, a tak se nemohlo jednat o poskytnutí právní služby na náklady státu, při určení advokáta za úplatu totiž hradí odměnu určenému advokátovi klient. V takovém případě bylo povinností žalobkyně označit alespoň dva advokáty, na které se neúspěšně obrátila se žádostí o poskytnutí poptávané právní služby. Tuto zákonnou podmínku však žalobkyně nesplnila. 16. D